Člověk, šimpanz a ti druzí

Archivni kopie starych prispevku byvaleho diskusniho fora, provozovaneho na adrese http://www.naturista.cz/forum do roku 2006. Nektere odkazy mohou byt jiz nefunkcni.

zurek

čt únor 27, 2003 7:14 pm

Člověk, šimpanz a ti druzí

Tento text byl převzta z Qklubu NATURA
Nedávno jsem viděl film o šimpanzích. Jak mlátí kamenem o ořech a ořechem o kámen. A jiným opičákem o zem atp. A na potkání obšťastní kolemjdoucí sousedku ze 2. větve jejich stromové ulice. Dokument poukazoval na velmi těsné podobnosti mezi nimi a lidmi. Bohužel ovšem ani tento, ani spousta jiných poučných filmů, statí, knih... neukázalo ten Moment, kdy se odstartovala éra lidí. Škoda. Asi to fakt nikdo neví. Kdy jsme použili oheň k ukuchtění guláše, obestřeli se první zástěrou, dotlačili prvního "bližního", aby nám zryl zahradu, zasil, sklidil, postavil vilu, palác. Nicméně se to stalo a my se začali tísíce let lidsky vyvíjet. Směr udávali, udávají a budou udávat samojediní jedinci, kteří mají za to, že jsou k tomu předurčení a tak vymýšlejí : ropovody, kartelové dohody, nadnárodní podvody... Zkrátka lidstvo je odjakživa vedeno k boji tu za císaře, tu za sultána, jinde zase za Boha všemocného. Jednotlivé metody a postupy jsou mu (lidu) zásadním způsobem vštěpovány do mozkoven. Asi nejzcestnější pohádka je ta o tom, jak se z žebra stala ženská. To už mám radši tu o Hejkalovi. A tu je ale hmatatelný zjev zjevného pokroku lidského ponaučení a zkušenosti. Dnes na pohádky nikdo nevěří, každý si hledí svého, pokud možno co nejpohodlnějšího života. Náboženství ale bylo, je a bude. Tady na té zatracené Zemi pořád odněkud vyfukuje, neustále nás to mrská sem-tam. Já, se svými 9,596 mil. U$ si vyjedu na ranní kávičku na střechu paneláku a - majzne do mě Boeingem, a mám to. Nikde jistého místečka. Takže ta ona fata morgana víry je pořád před mými zraky, neporušená, milostivá a samozřejmě, bohužel, nikdy nedosažitelná. To jen lehká odbočka k mému názoru na náboženství.
Spíš se vrátím k tématu. Přirozenost. Asi opravdu se budeme muset rozloučit s přirozeností našich prapra...bratranců šimpanzů. Zřejmě nikdo z lidí při procházce po K. mostě nepoužije jen tak mimochodem procházející ženštinu, která to sotva zaznamená a následně odkvačí po svých. Výsledek tohoto je jednou z přirozeností všech tvorů - pud zachování rodu. Lidé jsou (naštěstí) daleko vnímavější a všechno co dělá si obaluje pro sebe zajímavými věcmi. Zuby si čistí jahodovou pastou, kartáčkem, který mu ladí s pyžamem. Tleská Chopinovi, jehož křehké tóny nemá za shluk nesmyslna, ale za svět nadpřirozena, ve kterém si to plachtí se svou, vedle tiše štěstím vzlykající slečnou. A nekonečně mnoho dalších, pro primáta zcela nepochopitelných věcí. Ty bych nazval kulturou. Ta nás povyšuje nad ostatní tvory a vrhá do jiné dimenze a smyslu našeho konání. Dřív bylo zvykem říkat o člověku, který neposlouchal Chopina, že je nekulturní. Ano od dob starých Řeků, Orlanda di Lassa a jim podobných jsme po tísiciletí stoupali po žebříku kulturní vyspělosti a za kulturní jsme považovali něco, co je nádherné, očišťující ducha. Selektovali jsme, vyzdvihovali význačné jedince, kteří nám toto nádherno předkládali. Toto vyvrcholilo 19. stoletím, kdy postupně padal jeden monarcha za druhým, jedna modla za druhou. Člověk si začal uvědomovat sebe, jako holou existenci. Najednou se vytratily ideály nádhery, vzoru, krásna. Expresionisty počínaje . A tu začalo zřejmě to tápání po nové kultuře, novém smyslu lidského duševna. Umělec je uznáván i když nehraje v krejzlíku a naškrobených rukavičkách, je uznáván pro svoje umění. On umí prostě něco jiného, než jeho okolí, tak je mu tleskáno. A může třeba pojednávat o pozůstatcích lidského trávení, jak s nimi běží proti plátnu a může se dočkat obdivu samého p. prezidenta. Tu jednoho opravdu napadne, zda je třeba opustit tak ušlechtilý ideál, jakým je krásno a oduševnělost. Opouštět ideály patří asi k těm nejposlednějším věcem. K naší škodě nám od těch dob olympských Řeků byly předkládány neustále nějaké vzory, hodné následování. Kultura cestování, stolování, móda, elita. Kdo se vymykal, tak šel z kola ven. A my dnes jsme, i když v setrvačnosti, následky tohoto vývoje. Samozřejmě zhusta podporováni modlou této éry - byznysem. Představte si, kolik už bylo vyrobeno žebřin, švihadel, medicimbalů, rotopedů a podobných nástrojů k vypěstování krásného, přímo vzorového těla. Miliony. A kolik nás přes to chodí po světě s pupkem jako sud? Taky miliony. Tak to je asi první zádrhel s přirozeností. V mozku signalizuje pud sebezáchovy - potrava, byt 2+1, ústřední topení, dobrý zámek u vchodových dveří. Sledování TV NOVA jako pud sebezáchovy bych přiřknul jen několika zcela jednostranně vyvinutým jedincům.
Vrátím se ale k návratu ke kulturnosti se záměrem vyhledat cestičku k lidské přirozenosti. Jako častý návštěvník NUDA-hráze na Oplatilu, jsem jednoho dne zazřel přikvačivší, asi 150tikilovou dámu. Ježišmarjatosemselek. To byla moje první reakce a já se dal na úprk směrem ku blízkým Ždánicím, abych upozornil na kvapem se blížící přívalovou vlnu. Jen záchranou mojí nejmilovanější jsem tak neučinil (obdržel jsem lepáka za to, že "zase koukám po ženskejch a nevěnuju se rodině", zřejmě si připadala se svými 60ti kg poněkud méněcenně). Ona hora hmoty se však poznenáhlu vyjevila jako úplně jiný tvor. Dřív dělala atletiku, pak děti... Dneska už má jiné starosti. Tak jsme se dali do hovoru a já úplně zapomněl na přílivovou vlnu, zalehnutí, či udušení. Poznal jsem, že kultura se nemusí projevit čítankově, vycizelovaně, jako vzor nádhery. Nakonec jsme se domluvili na Chopinovi, kterého jsme vyslechli, společně s mojí drahou (samozřejmě). Pořád se od té kultury nemůžu odpoutat a přitom bych měl mluvit o přirozenosti. Jsme za ta tisíciletí svázáni tolika zvyky a návyky. Většina je neustále konfrontována s novými a novými vzory, které jsou samozřejmě pouze následováníhodné. Já jsem se ale předchozími obsáhlými řádky chtěl dopídit k jakémusi podhoubí, ze kterého vychází moje myšlení. Přirozenost jsou naše pudy a ty puntíkované kartáčky, ladící s pyžamem, je naše kultura.
Podle názvu tohoto klubu by mělo jít o přírodu a nahmatání lidské přirozenosti lidem samým. Začnu tedy nahotou, která zřejmě v tomto osazenstvu bude poněkud více přetřásána. Já mám kolektivní lidskou nahotu za ne příliš velkou přirozenost. Vezměme ty nejzapadlejší, nejpřírodnější africké kmeny, které netuší, co se děje o pár km od nich. Ženy všech těchto kmenů chodí oblečeny. Něco jiného jsou jejich slavnosti, tanec apod. nemám příliš vědomostí, abych to zdůvodnil, ale je tomu tak. Dost možná, že nahý člověk je bytostně spojován se sexem a lidé nejsou zvyklí provozovat sex na potkání jako výše uvedené opice. Má z něho také mnohem více, protože si ho umí připravit, obestře se při něm "kulturními" vjemy a výsledek není v pořadí 46. dítě v tlupě, ale uvolňující pocit, který oba aktéry spojuje a dodává pocit sounáležitosti navzájem (toť můj osobní názor). Takže my, kdož se pohybujeme na Oplatilu bez trenek, nevyhledáváme prvoplánově některou naši pudovou přirozenost. Věc se může ale vyvinout porůznu . Já bych se držel v tomto případě jednoho z nejprvotnějších výrazů v této oblasti: FKK - Freie KörperKultur. Volná kultura těla. Volnomyšlenkářští Němci si začátkem 20. století hrají na břehu ledového Baltu (brrrrrrrr) s mičudou. Pak si jdou s husí kůží zaplavat, a tak. Ale FKK je tu a už nezmizí. Jejich zájmem není v první řadě sexuální sblížení se všemi hráči mičudového družstva, ale onen blahý, uvolňující, osvobozující pocit nahoty. Ten je tak mocný, že není třeba nějakých dalších dopujících prostředků (řvoucí tranďáky, teplé pivo, studené párky). Je tady jen příroda a několik sblížených duší, které neuzurpují jedna druhou. Jeden by to nazval dokonce prvopočátek nějaké nové kultury vůbec. Vždyť dosud je kultura pojímána jako vytváření různých kraječek, vázanek, vznešených účesů... "A voni sou tam úplně nahý a furt tam tak poskakujou, kam to ten svět spěje?" (Náhodný kolemjdoucí). A tu už je ten rozdíl, který asi za našeho života skálopevně přetrvá. Jedni objevili jinou dimenzi svého života, otevřel se jim nový okruh přátel, druzí ty první mají za uchyláky, namravy a dekadenty. Sám se počítám k těm prvním, ale názory těch druhých chápu a vůbec je nevylučuji. Každý prochází od mala různým prostředím. Pokud tedy klučík jednoho dne zabloudí na NUDA, dostane z toho šok, se kterým se nevyrovná. Zvláště, když mu doma říkají, že je to neslušné a že tam nemá chodit, a že "na takové věci má dost času". Tak pak je to upečeno. Kluk vidí zakázané ovoce, každou volnou chvíli chodí okukovat, některý možná v tomto momentě ztrácí schopnost komunikovat. To je asi opravdu to nejhorší, co může člověka potkat. Na NUDA se můžeme ukazovat jak chceme, vystrkovat co chceme. Pořád to ale bude přirozenější, než každý večer sledovat porno. Takže se to přece jen blíží k té naší kýžené přirozenosti. Mezi nahými ale nejsme, abysme si je prohlíželi, ale protože tady máme přátele, se kterými si máme co říct a je nám s nimi dobře. S velkou libostí musím konstatovat, že se do dnešních dnů udržel zvyk z dob prvních nudistů, kteří se věnovali písku, vodě, vzduchu, sobě a většinu civilizačních vymožeností nechávají doma. Tím se i početnější místa stávají ještě pořád oázami relativního klidu. Věřím, že většina nudistů je i naturisty. Tzn. snaží se o sblížení sebe s přírodou, takže mnoho naturistických míst jsou učiněné přírodní krásy (tedy to prostředí i některé z přítomných). S pojmem "Naturismus" bych ale směle polemizoval. Mám pocit, že si ho vymyslel některý z marketingových manažerů nudistického byznysu, aby rozšířil pole svého trhu. Naturismus chápu jako pokud možno těsné sblížení člověka s přírodou. V tomto smyslu je pro mne daleko větší naturista kdejaký trampík, který vyrazí do lesa, spí pod širákem, svoji stravu si sám připravuje na ohni. V takové Monseně, Koversadě, či Valaltě není po těchto znacích ani památky. Jednoduše se lidi přemístí z jednoho paneláku do jiného a svých civilizačních nešvarů se zřekne jen mizivá menšina přítomných.