Společenství naháčů má ale dnes už i svoji vlastní tradici, která sahá až do začátků minulého století. A podle zkušeností vždy zápolila se stejnými nepřáteli jako má dnes, po sto letech. Nahé tělo je odjakživa sexuálním objektem, který prvoplánově budí z hlubšího či mělčího dřímotu nejnižší pudy. Tradice nudistů je však založena na úplně jiných základech než je erotika nebo sex. Asi mnozí z nás už narazili na nápis FKK - Freie Körper Kultur, tedy svobodná kultura těla. Kultura, to je vždy jakási nástavba určitého základu, nějaký stupínek, který odlišuje jednu skupinu lidí od druhé, nebo je také spojuje. Kultura nudistů je založena na základech vlastního pocitu volnosti a svobody. A protože v normální lidské společnosti nežijí od sebe oddělené individuality, tak přichází do hry vzájemný kontakt mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami. V tomto soužití se nahé tělo vzdaluje přímé pozornosti zúčastněných a do popředí vyvstávají společné zájmy, které nezahrnují erotické a sexuální praktiky. Na nudistických plážích proto zahlédnete skutečně tentýž obraz, jako znáte z běžných pláží, kde jsou všichni oblečení. Erotika je jistě součástí života drtivé většiny nudistů a nijak se jí jistě od ostatních lidí neliší. Erotika však není znakem veřejného života naháčů, patří do soukromí každého z nich. A tady už můžeme opět zmínit náš známý vjem ze sledování TV nebo filmu. Na obrazovce na nás jednostranně působí děj, aktéři. Ve společnosti naháčů jsme přímo v interaktivní pozici a naše sžívání se s děním okolo nás je mnohonásobně intenzivnější. Komunikujeme s okolím, poznáváme nové přátele, zajímají nás jejich názory a otázka obrazu, vzhledu se opět vzdaluje a nabírá na nepodstatnosti. Samozřejmě jsou tací, kteří nudistickou pláž pojmou jako svůj zvolený kanál na veřejné TV a také toho podle toho využívají. Tito lidé jsou ale postupně zatahováni do svých neustále se opakujících myšlenek, které je dříve nebo později od společnosti oddělí a jim nezbude než se svými "zážitky" strávit zbytek svého života. Jsou to vlastně oběti svých zážitků, které sice vstřebají, ale nedokáží je náležitě využít ve svůj prospěch. Slovo nudismus má v současné době už nádech minulosti, zažloutlých fotografií západoněmeckých časopisů 50tých let. V tu dobu začala vznikat FFK centra v přímořských letoviscích, mnohdy přímo celá města pro naháče. Postupem času se začal propagovat termín naturismus, kterým se nyní označuje vše co souvisí s nudismem. Já bych tento novější termín pojal jako vztah naháčů k přírodě, nicméně dnes ať jedete do pavilonů v Koversadě, či hotelu ve Valaltě, tak jste vždy návštěvníky naturistického centra. Podle mě je to jen matení pojmů, něco jako pojem "prezident". Dříve byl prezident republiky, dnes je kromě něho ještě tisíce dalších prezidentů, Václavem Havlem počínaje a třeba prezidentem Velkého dechového orchestru Františka Kmocha konče. Vrátím se ještě k nudistům a jejich stylu. Ten je pro svoji atraktivnost zneužíván snad ze všech stran. Nejmarkantnější příklad je jistě ve filmech a fotografiích, které v žádném případě nepřinesou onen kýžený zážitek z volného pohybu u vody, v přírodě. Nicméně pro svoji "pohodlnost konzumace" jsou velmi žádány a producenti se předhánějí ve své tvorbě. Výsledek je samozřejmě stejný jako výhled našeho známého pána mezi dvěma keři, kde má nejlepší výhled na nejlepší oběti svého zakrňujícího mozku. Možná řeknete, že to jsou zákonitosti a pravidla platící v každé společnosti ať jde o naháče, nebo ne. Máte plnou pravdu. Mezi naháči neběží o mimořádnosti jejich vzhledu, ale o sblížení lidí mezi sebou, jejich těsný kontakt s přírodou, chcete-li jde o duševní rovnováhu nabytou tímto životním stylem.
Jeden by namítnul, že pokud je tento styl tak zajímavý a prospěšný, tak proč ho nevyužívají i ostatní, ti ze druhého břehu vodní plochy? Už tady bylo řečeno, že tradice a staré mravy mají velmi silné kořeny. Dnes bych přidal i příspěvek konzumní společnosti. Mnohdy kolem sebe vidíme předškolní děti, které ve stopách svých rodičů vyžadují tytéž značkové plavečky "jako má tatínek", pětiletá děvčátka se zhlíží v maminkách a už v tomto věku nosí většinou dvoudílné plavky. V praxi to vypadá tak, že jakmile batole vyroste z plínek, tak okamžitě nastoupí Ježíšek, babička,... a plavečky jsou už na pořadu dne. Zahalování nahoty předpubertálních dětí sice není nijak trestuhodné, ale svědčí o naší, dosti nepřirozené společnosti. Plně chápu, že jsme ze všech stran bombardováni všemožnými vzory dokonalosti, kosmetických úprav, chirurgických zákroků. Dosti ale pochybuji o správnosti tohoto vývoje. Spíše si myslím, že honbou za dokonalostí nám unikají základní lidské potřeby, které jsou pro nás (nebo pro našeho souseda) třeba momentálně nezajímavé, ale pokračujícím odchýleným vývojem se můžeme dostat do slepé uličky. Naturismus je kultura, která pomáhá lidem nahlédnout do jejich podstaty, zažít nádherný pocit volnosti a sepjetí s přírodou. Ve své neerotické podstatě je přístupný všem lidem bez rozdílu a tím vytváří komunitu snášenlivé, svobodné povahy. Velmi bych se zasazoval za to, aby se lidé hodnotili podle svého chování a ne podle vzhledu a dnes tak propagovaného image. Nahý člověk vypadá podle vzhledu vždycky stejně. Od ostatních ho odlišuje právě jeho chování. To může být agresivní, vtíravé, drzé, nebo přátelské, nepobuřující, či neutrální. Myslím, že naše společnost se bude vedle růstu HDP a síly české koruny také vyznačovat svojí snášenlivostí a pochopením ke všem slušně se chovajícím lidem. Jestli to bude jako ve Skandinávii, kde je veřejná nahota téměř schválena zákonem, nebo jako v USA, kde se prodávají plavky na jedno použití, to už je bohudík(žel), jen na nás.
seznam.cz">Ivoš Žurek, 2002