Od 29.7.2004 jsme s manželkou strávili v Adě Bojaně 18 dnů. Zážitky jsou rozporuplné. Šok začal na hranicích, kde nám celníci probrali auto, poctivě orazítkovali pasy a poté vpustili do Černé Hory. Komunikace celkem ujdou. Je třeba si dávat pozor a mít oči všude kolem hlavy, protože zde platí pravidlo silnějšího a ustavičné troubení. Proto se nedivte, když vás někdo předjíždí po plné čáře, nebo vás dokonce podjede jedním kolem po krajnici a nebo, když vás protijedoucí vozidlo (včetně policistů), které předjíždí kolony, vytlačí na krajinici nebo do příkopu. Nic jiného vám nezbude a oni s tím počítají. Je to vidět i na těch jejich obouchaných plečkách ze 70. a 80.let. Cestou projíždíte Budvu, Sutomore, Bar a pod. a všude vidíte, že pláže jsou beznadějně plné a hledat si tam místo pro svůj ručníček je asi zbytečné. Ostatně museli byste si jej stejně brát do vody, protože když byste z té vody vylezli, tak ho již nenajdete. Průjezd Ulcinjem doporučujeme kolem 12,00 hod., protože ráno se zde tvoří šílené kolony od Budvy a odpoledne od Ady Bojany. Kolony mají kolem 3-4 km. Auta se poctivé řidiče snaží předjet zleva i zprava a tak to je každou chvíli o blatník či jinou část vozidla. Když jsme chtěli jet do Ulcinje na procházku, tak jsme to museli udělat do 17,00 hod., protože zdržet se o půl hodiny, tak nás čekala ta zácpa.

 Středisko Ada Bojana se nachází na ostrově, kam se dostanete přes řeku Bojanu po betonovém mostě. Zde narazíte na bránu s obsluhou, která se první den tváří komisně, ale pak uctivě zdraví. Střídají se zde dva pánové, kteří uctivě zdraví i místní domorodce, které do střediska patrně za nějaký úplatek pouští. Domorodce na pláži poznáte na první pohled. Rodina s min. 10-ti dětmi, všichni v plavkách, oči mají jak tenisáky od toho, jak pozorují všechny okolo. Nebo se jedná o mladé páry či skupinky, kdy se pánové po chvilce ostychu vysvléknou a se ztopořenými údy pobíhají po pláži a fotí své partnerky či sami sebe. Ve dvou případech, kdy jsme šli po pláži k Albánii či si dali na volnější část pláže lehátko jsme viděli i to, jak na pláži souložili. Patrně silně roztouženi nebo to považovali na této pláži za normální, protože nevnímali nikoho kolem sebe. Vlastní středisko se vizuálně dělí na dvě části a přilehlý kemp bez stromů, kde je funkční sociální zařízení. Kemp byl naplněn do jedné poloviny a upřímně řečeno, moc jsme jim to nezáviděli. Neměli tam kousek stínu. První část střediska je udržovaná, včetně pláže, kde se personál stará o lehátka, slunečníky, ale i odpad na pláži. Vstup do vody je pozvolný (vhodné pro děti). Zde to nemá chybu. Druhá část je zdevastovaná (údajně zde bydleli Albánští utečenci), s metrovou trávou. Nachází se zde bývalá restaurace s recepcí, bungalovy, zarostlá dětská hřiště a tenisové kurty. Co se týče tenisových kurtů, tak ty jsou zarostlé, neudržované i v té lepší části. Pokud nejste hákliví a nevadí vám prohlubně, tak jeden z těch kurtů je funkční. V rámci celého areálu všichni chodí oblečeni. Pár jedinců se vysvléklo pouze v kempu a občas se některý takto prošel přes celé středisko i na pláž. Patrně všichni ctí to, že se zde nachází personál a mnoho jiných osob, včetně domorodců, nabízející k dispozici své 4 koně. Cítit jsou dost daleko, nelze je minout. Idylka vysvlečených jezdců zde vidět není. Domorodec s vámi jede po pláži k Albánským hranicím a zpět. Že na pláži z koně občas něco upadne domorodce moc netrápí. Pokud se chcete projít po pláži k Albánii, tak to berte vodou nebo těstě u vody. My jsme to vzali pískem a tak jsme se nestačili divit co všechno písek dokáže částečně schovat. Od igelitek plných odpadků, po dámské vložky a tampony. Za pláží v travinách se nachází doslovná skládka odpadků. Pokud se tudy procházíte, tak doporučujeme pouze v obuvi. Jednou jsme zde stoupli málem na injekční stříkačku, jejíž jehla trčela z písku. Řekl bych, že to se vám na hlavní pláži a v části udržovaného střediska stát nemůže, protože to zde traktorem občas uklidí. Ve středu střediska jsou dva obchůdky. Není třeba si do Černé Hory nic vozit, protože ceny jsou zde stejné jako u nás a zbytečně se vystavujete riziku na hranicích. Překvapila nás oproti Chorvatsku bujná vegetace. Ihned jsme pochopili proč tomu tak je. 5 dní jsme měli zataženo a každou druhou noc pršelo. Zatažené počasí jsme využili k výletům do Baru, Budvy a Kotoru. Jezdit do Ulcinju je vcelku zbytečné. Je zde několik stánků s podřadným zbožím a několik restaurací, kde vás obtěžují žebrající děti, jejichž rodiče sedí na mostě a otravují při kojení kolemjdoucí. Kulturu a evropskou civilizaci najdete až v Budvě. Ta je super. Po cestě si dejte pozor na vozidla taxislužby (obouchané dodávky s různobarevnými šrámy od vozidel, do kterých již v protisměru narouraly a nebo o která se někde při vytlačování ze silnice opřely), ve kterých sedí min.20 proti sobě dýchajících lidí. Taxislužba zde zajišťuje veškerou místní i meziměstkou dopravu. 

Závěrem musím dodat, že jsme si připadali jak na konci světa. Díky tomu jsme si dobře odpočinuli, ale popravdě řečeno, už jsme se těšili domů. Nedivím se, že pod Ulcinj již mnoho turistů nejede. Je zde bída. I v té bídě však můžete objevit mnoho možností ubytování ve slušných apartmánech, kde se cena lůžka za osobu pohybuje v rozmezí od 4,- do 7,-EUR. Ada Bojana s PP vás přijde na 28,-EUR za osobu. Za to co ušetříte můžete chodit 2x denně na biftek či rybí specialitu (cena do 8,-EUR) do nádherných rybářských restaurací, které se u řeky Bojany nachází. Restaurace, jídlo i obsluha jsou zde na vysoké úrovni, což se o polovině restaurací v Ulcinju říci nedá. Cenový rozdíl za ubytování ve středisku Ada Bojana a vedle toho ve velmi slušně zařízeném apartmánu je propastný. Škoda, že to někdo neřeší. Občas nám dokonce nešel proud či voda. Údajně vypadlý generátor. S sebou si vemte odpuzovače hmyzu, protože ten se vám do ubytovacích prostor i přes opatrnost dostane. Okolo střediska jsou bažiny a komárů zde za světlem létá poměrně dost. Okna otvírat kvůli větrání nemusíte, je zde (pokud funguje proud) klimatizace. No, to je tak stručně vyjádřeno asi vše. Jednou jsme to viděli a myslím, že to asi stačilo.

..

Diskuze (Odkazy, foto): Naturismus v Černé Hoře