Já jsem vlastně v Bulharsku poprvé na vlastní oči viděl co je to nuda-pláž. Bylo to v mých 15 letech a můžete si představit, že tehdejší zážitky se mi VELMI hluboce vryly do paměti. Tehdy jsme jezdili s rodiči, škodou 100, plnými ranci konzerv a PB láhvemi do Sozopolu. Myslím, že takových podobných nadšenců byly u nás miliony, takže se nebudu moc uchylovat do detailů.
K opětovné návštěvě BG mne lákala představa skoro orientální země, která má úplně jinou muziku než je naše Kolíne, Kolíne a jak každý říká - změna je život. Po několika skalně-kamenitých zážitcích z Chorvatska se nám také zachtělo širého moře s dlouhatánskými písčitými plážemi. Takže po dlouhých 15ti letech, dnes už s potomky jsme se rozhodli vrátit se do dětských vzpomínek opětovnám zájezdem (vzhledem k ročnímu klukovi jsme se rozhodli podpořit BG Aerolinie a zájezd povýšit na zálet). Po konzultacích se známými, kteří barvitě popisovali nekonečné trmácení se RO a částí BG, jsme tedy nic neponechali náhodě a zvolili pobyt od Bulgariatouru. Tedy doprava + ubytování. To nás přišlo (2+1dítě, prtě bylo zadarmo) na 30.000 Kč (15dní). Zpětně hodnotím, že nejkvalitnější z celého zájezdu byla právě ona nejkratší etapa-doprava. To jsem opravdu ohodnotil *****, z vymrzlé Prahy jsme za 2 hodinky vylezli v rozpáleném Burgasu (v 19.30hod.) a nasedli do autobusu, který nás dovezl asi 20m do letištní budovy . Silně nerovná dlažba letištní haly dala napovědět o přítomnosti nedávného, spíše současného socíku. Před letištěm na nás čekala kolona autobusů, většinou Mercedesů +- r.v. 1950. Už se stmívalo, tak na detaily už příliš vidět nebylo. S našimi kloučky jsme se už viděli v cíli cesty, ale do Primorska to je ještě 55 km. Silnice podél moře je docela rovná, takže jsme kolem 22.00 byli na místě. Kolem to ještě všude žilo, stánky s ovocem, hospůdky, na první pohled jižanská idyla. Nás vyklopili v penzionu, kde jsme strávili následujících 14 nocí. Tento spočívá docela blízko moře, na primorském poloostrově. To se zdálo docela daloko od rušivých elementů města - auta, diskotéky... Penzion byl úplně nový a v onu pozdní hodinu nám připadal i dosti moderní. Interiér nám ale potvrdil, že co bulharský řemeslník, to Fušér s VELKÝM F. Drhnoucí dveře, křivé omítky, všechno jakoby šité horkou jehlou. To ale jen na okraj, kvůli omítkám se člověk nešetří po celý rok, netrmácí se letadlem a nemrhá energií na posunování hodinek (vzad). Ubytování bylo prostě na naše poměry velmi dostačující. Jedinou pihou mé spokojenosti byla každodenní diskotéka v horním patře stovky metrů vzdáleného hotelu, která začínala úderem půlnoci a končila (pro mě) mým diazepamem.
Hned ráno jsem ale nemohl dospat a už před sedmou vyrazil právě zmiňovanou severní pláží klusem k někdejší rezidenci Todora Živkova, která se je na druhém konci této 2 km dlouhé pláže, ukryta v závětří a jako jedna z mála bulharských komplexů je orientována na jih. Dnes je z této totalitní pýchy hotel, kde noc stojí cca. 250 U$. Od tohoto komplexu pak začíná zalesněný poloostrov o desítkách km2, který je však rezervací a vstup je tam zakázán. Já jsem se tedy omezil na každodenní ranní běh touto dvoukilometrovou pláží tam a zpět. Bylo to už koncem srpna, takže jsem každodenně zažíval krásný východ slunce z moře. Koupat jsme se chodili taky na tuto severní pláž. Ta je kromě několika chatrčí úplně prosta atrakcí a vůbec civilizačních blbin, takže srdce naturistovo rázem zaplesá. N-pláž začíná asi 5-10 min. chůze od začátku pláže. Rozpoznáte ji pouze podle lidí, kteří jakoby pozvolna ztrácejí oděv . Území naháčů je tedy jako obvykle stranou hlavních pláží a táhne se stovky metrů směrem ke zmíněnému bolševickému drahokamu. Místa tedy dost pro všechny, většinou Čechy. Těch bylo mj. v Primorsku asi tak 99,995% všech lidí, počítám i Bulhary. Opravdu v sezóně vládla v těchto místech suverénně čeština. Bulhaři jsou k nám velmi zdvořilí a svojí ruskobulharštinou nabízejí 5.přes9. Ceny byly o něco málo vyšší než u nás. Potraviny se tedy vyplatilo kupovat až na místě. Ceny v restauracích byly už vyšší a polopenze od CK byla vysloveně předražená (snídaně 110Kč). Takže po mém ranním joggingu jsem zaběhl do nejbližší pekárny, kde jsem přímo z plechu dostal teplé koláče, doma už byl připravený čaj a celá rodina měla snídani za 50Kč.
Bulgariatour má v Primorsku své info-centrum, které pracuje velmi dobře a člověk se tam dozví vše potřebné a má taky možnost si půjčit veledůležitou věc v těchto končinách - kolo. Na těch jsme vyrazili asi 3. den směrem na jih. Cílem byl kemp Nestinarka, pod Carevem (býv. Mičurinem). Tak jsem vyrazili silničkou vedoucí těsně u moře a kochali se krásnými zátočinami, kterých bylo po cestě nespočet. Středisek a kempů bylo jen několik. Do Nestinarky jsme dorazili asi za 2 hod. a skončili na mistní pláži. Ta, jako zřejmě každá pláž v BG v jejím konci postupně přecházela v pláž naháčů. Zpět jsme se stavili ještě v kempu Oasis, kde jsme prostě kola nechali uprostřed pláže, sundali věci a ...šli si zaplavat. Místa bylo všude dost a nikde ani náznaku udivení.
Jeden den jsme věnovali výletu do Sozopolu. To je opěvovaná perla tohoto kraje a láká tedy množství návštěvníků. Procházka uličkami starého Sozopolu je opravdovým zážitkem, který nás vrhne o staletí dozadu a nechá zapomenout na všechny trable spojené se současným světem. Já jsem dokonce našel paní u které jsme tehdy před 15 lety bydleli. Dali jsme lehčí řeč, upřesnili, že Gottwaldov užé nět Gottwaldov a zase odkvačili. Nový Sozopol už nestojí za moc. Dětský park v centru připomíná naše typické ošuntělé panelákové sídliště, květinové záhony připomínají nahodilý rozhoz semene po pláni. Samozřejmě bez náležité úpravy. Takže jsme pokračovali dále na trh a k jižní pláži. Tady právě byly už tehdy vyhlášené nuda-ohrady. Bílá pro všechny, zelená pro ženy. Ty tu už dnes nejsou, ale vyhrazené místo pro naháče tu je. Tady opět vyvstává na povrch typická bulharská nepraktičnost: betonová ohrada, která nemá přístup k vodě . Na to může fakt přijít jen Bulhar. V ohradě samozřejmě nikdo a směrem ke skalám jak plavek ubývalo, tak naháčů přibývalo. Tak tady jsem nechal drahou polovičku a s jedním klukem se vydal dolů, směrem ke komplexu KAVACITE. Ten je asi 5 km vzdálený. Na cestě jsme narazili ještě na FKK kemp Veselie, což je typické písčité místo stranou světa a pár stany na place. Většinou tam byli Rusové. V Kavacite nás hned odradili asi 40let staré, neudržované budovy, které vévodili celému komplexu a tak jsme putovali raději zpět k rodině. Do Primorska jsme jeli autobusem, který byl oproti našim cenám podstatně levnější.
HHHHHHM. Počítám, že tady už to moc lidí nebaví, tak to zkrátím.
V Bulharsku probíhá opravdu NESKUTEČNÝ stavební boom. Dá se předpokládat, že situace ohledně rekreace se za krátkou dobu velmi změní a města dostanou jiný ráz. Jen v Primorsku u severní pláže jsem napočítal staveb budoucích hotelů s tisíci hostů. Odtud tedy zřejmě zájem Naturtravelu o tato místa. Já nemohu mluvit jako typický ČR rekreant, hledám aktivní vyžití pro svoji neopsednou povahu a té se mi v těchto končinách nedostávalo. Vzhledem k dopravě letadlem lze auto pouze půjčit a v dosažitelném vnitrozemí toho k vidění není nic. Krásné pohoří Rodopy jsou až u Sofie, stovky km. Atrakcí je zájezd do Istambulu. Moje suma sumárum je, že za peníze uštědřené za letenky se dá v Chorvatsku zažít nepoměrně více muziky, než v BG. Dovedu ale pochopit lidi, kteří jedou jeden rok do Francie, pak na Istrii a další rok to namíří třeba do Primorksa. Všude je "krásně teplo, vlnky šplouchají, píseček se převaluje...". nespoléhal bych ale na to, že v BG něco ušetřím. Za 1 letenku dám 7500Kč, což pro celou rodinu rozpočet na dovolenou hodně zvedne. Jinak je ale nespornou výhodou, že Češi jsou v Bulharsku VÍTANÝMI hosty. Což se v mnoha zemích nestává. Toto může taky hrát roli pro výběr této země. Moře je zde taky jiné než třeba v Chorvatsku. Je však na gustu každého, čemu dá přednost. Křišťálově průzračnému Jadranu s rozmanitým pobřežím, nebo rozsáhlým písčitým plážím a velkým vlnám v Bulharsku. Pro mě bylo také určitým zklamáním, že Bulharsko ztratilo ze své orientální originality. Rybičky (Cácy) se už nesmaží přímo na ulici na pánvi, ale vysypou se zmrazené z igeliťáku do mikrovlnky a za chvíli je máte na talíři. Všude samý DANONE a mnoho dalších unifikovaných výrobků. Všude sama USA muzika, totam je tehdejší orientální kvílení, které nám po 3 týdnech lezlo krkem, ale kvůli kterému jsme se následující rok zase do těchto končin trmáceli.
Nakonec ještě zhrnu naše poznatky s FKK: tolerance je maximální, ve všech místech, která jsme navštívili se vyskytovali zcela nerušeně naháči. V Primorsku je 2 km dlouhá pláž, jejíž min. prostřední třetina je obsazena výhradně naháči (Čechy).
Přeji všem příjemné a barvité těšení se na dovolenou.
Ivoš Žurek
..

Cestopisy také o Bulharsku: LOZENEC 2004
Diskuze na téma: Naturismus v Bulharsku