Představte si rodinnou sešlost - naše nejmilejší, strýc z Moravy, zubící se prababička z Napajedel, k tomu pár lidí, které vidíme poprvé. Přijde hovor na zážitky z dovolené. A už je to tady - kráááása, nááádhera, palmy, vodička, vzdouououšek, zmrrrrzlinka, každý se rozplývá nad záviděníhodným několikadenním lehárem. A my? Tak nějak taky v tom stylu... Vše se dá celkem dobře obejít, až na vzájemné prohlížení. Myslím tedy fotek. Tu už slabší naturistické povahy kolabují, téma hovoru zvracejí na pomlouvání politiky, hrozných a ještě hroznějších současných poměrů v ČR. Ti odvážnější z kolabujících krátkým nástinem popíší, jak se chodili koupat "tam dozádu k lesu". 
Běžný naturista, znalý textiláckých poměrů, zřejmě odbude téma zkratkou: "Jezdíme do nuda kempu a komu se to nelíbí, tak nám vlezte...". Jiný běžný naturista zůstane v zaběhnutých kolejích typu: "náádhera...".
Pak tu jsme ješte my, kteří by rádi své nejbližší k naturistickému stylu nalákali. Máme je rádi, rozumíme si s nimi, ale při společné návštěvě koupaliště se hned na parkovišti rozloučíme se slovy: "Tak večer o půl osmý v hospodě, jo?" A nazdar... a každý si jde na ten svůj břeh.
Já jsem za poslední dobu slyšel nespočet příběhů současných skalních a přirozených naturistů, kteří působí dojmem vzorového naturistického prototypu. Abych ujasnil situaci, tak budu mluvit jen o ženách. Ostýchavých textiláků-mužů je taková menšina, že je škoda se jimi zabývat. Jak se tedy stane z textilačky prototyp naturistky? 
Na letošním táboře jsem vyslechl hovor "saunového babského sněmu" o prvních zážitcích s nuda pláže, kterým se jako jeden hlas vinula myšlenka: "Zatáhnul mě tam, úchylák jeden, připadala jsem si tam jako úplně nahá, hrůza pomyslet...". Moje z nejmilejších to docela barvitě popsala dokonce i před televizními kamerami. Že to dnes už není vůbec hrůza svědčí to, že se tento hlouček dnešních skalních naturistek zcela bez zábran prochází po lese, dřepí u táboráku, o koupání nemluvě. Moje nejmilejší dnes už převzala funkci agitátorky za rozšíření nudi plavání u nás. Není tedy vše takové, jak se zdá na první pohled teď-hned. Všechno prochází vývojem, který má ve všech případech svoje úskalí. 
Pokud my jsme ve společnosti a povídáme o naturismu a chceme ho někomu blíže vysvětlit, tak většinou začínáme slovy: "Tenkrát na ten první krok za tu ohradu, to jsme se museli pořáádně nadechnout, zavřít oči a ...vykročit levou nohou ;-)". Asi nejhorší popis naturismu pro textiláka je, že je to "normálka". Normálka pro textiláka je, že plavky jsou na plavání a kdo plave bez nich, je více méně odchylný člověk (a tlustej a starej a producíruje se a vůbec). Pokud textilák slyší, že dnešní skalní naturista byl taky někdy textilák, taky ho museli v jeho naturistických začátcích "vomejvat a křísit a ze všech stran podepírat", tak hned zbystří a zájem je na obzoru. Možná pocítí jakousi vnitřní (textiláckou) solidaritu a u svého oblíbeného rybníka si to namíří ke druhému břehu. 

To jsem trochu zaběhnul jinam. Chtěl jsem jen naznačit, že je dost důležité, jak se o naturismu mluví před textiláckou většinou. Začátky téměř jakéhokoli úspěchu jsou dosti těžké a je na každém pokročilém, aby je začátečníkovi usnadnil. Můžeme to srovnat s čímkoli. Cyklista těžko naučí jezdit na kole někoho, kolem kterého si to bude drandit dokola, hned na předním, hned na zadním kole. A přitom bude jásat, jak je to nádherné a "úplně normálka". Cyklista-začátečník přitom sedne na kolo a po prvním šlápnutí sebou majzne tak, že ho odveze houkačka. 

Textiláků je u nás asi 9,5 milionu. Dosti děsivé číslo, neníliž pravda? Aby se tohle číslo ještě nezvyšovalo, nezbude naturistům nic jiného, než svému okolí velice slušně, s citem a zaujetím říkat, že
JÁ JSEM NATURISTA

Diskuze na téma: MLUVÍME PŘED TEXTILÁKY O TOM, ŽE JSME NATURISTI?

Tento článek si dosud přečetlo návštěvníků