| ||||
(12.9. nový text) Vlastně jsme ani „nahaté“ koupání neplánovali… vyrazili jsme jen tak s dekou ke vždy chladnější Jizeře…. Tomášek se tolik těšil, že bude moci házet kameny do vody – však jsme mu to mnohokrát slibovali. Je horko a s manželem si užíváme ten příjemný chládek, který u řeky bývá. Jen jsem si pomyslela: „škoda, že nemáme plavky… je takové horko, že bych tam nejradši skočila hned a klidně i nahá…“ Vtom jsem se zarazila: „Moment… vlastně proč ne? Proč ne nahá?“ A už jsem se začala svlékat… Ještě padl jeden pohled na blízký most, kde občas někdo projede autem, ale už mě nic nezastavilo… Všechno oblečení mám dole, Tomášek začíná jásat a už se sám svléká, chce se taky koupat. K nahatému koupání se přidává i tatínek. Ani nevadí, že nemáme ručníky – sluníčko nás během chvíle osušilo… Uteklo to rychle… Teď už jsme opět v našem malém bytě uprostřed velkoměsta… a já vzpomínám na naši dovolenou, mimo jiné i na spontánní nahaté koupání a veselý smích našeho prcka, když dováděl ve vodě. Škoda, že ty nejhezčí chvíle trvají vždy tak krátce, ale v paměti je budeme mít dlouho. Petra, Jan, Tomáš a Adam O. | ||||
Přirozená radost ze života
hezké
Dík za připomenutí léta s možností nahoty v přírodě. Sluší vám to!