PozvánkaJsou tu prázdniny a s nimi doba slunce, dovolených a klukovských dobrodružství. Zažijte výlet do míst, které jsou klukovskými příběhy přímo nabité. Do míst, kudy ťapaly generace Hochů od Bobří řeky. Do míst vyobrazených v knihách nejvýznamnějšího českého literáta a pedagoga 20. století, fenomenálního skautského vůdce Jaroslava Foglara – Jestřába, který by se v těchto dnech dožil 117 let.

Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší…

Kdo by neznal tento slavný citát Jaroslava Foglara, psaný jako úvod do jednoho z vydání časopisu Vpřed na jaře roku 1946? Po desítky let si jej do svých deníků a kronik zapisují generace hochů a děvčat všeho věku. Vybízí k aktivitě, volá po návratu do přírody, k prožití dobrodružství mezi stromy pod modrou oblohou, kde se vše zdá být veliké, krásné a čisté.

Jaroslav Foglar nikdy nechtěl dospět – chtěl navěky zůstat mladým klukem. A to se mu také podařilo. Je příkladem všem, kteří i v dospělosti v sobě mají kluka, kteří se nestydí i v dospělosti hledat dobrodružství, kamarády „na život a na smrt“.

Jestřáb ovlivnil československou společnost jako málokdo. Jeho oddílem prošlo za jeho působení asi 800 chlapců. Prostřednictvím knih a časopisů jich napřímo ovlivnil miliony a nepřímo doslova každého z nás. Každý zná pojmy jako „chovat se jako Mirek Dušín“, Rychlé šípy, bobřík mlčení či odvahy, Krabička poslední záchrany, ježek v kleci, Stínadla, plantážník a spousty dalších, které se nerozlučně staly součástí české a slovenské kultury. Žádný jiný spisovatel na světě neměl ve své zemi tak obrovský dopad na mládež jako Jestřáb, hlavně v době kolem druhé světové války. Bez nadsázky jeho knihy zachránily generaci let 70. a 80., zdecimovanou normalizačním terorem.

V Praze existuje rozsáhlé území, kam Jestřáb vodil své Hochy od Bobří řeky na nedělní výpravy, kde hledal inspiraci pro své knížky a hlavně kde nastoupil na svou skautskou stezku. Údolí, které se sice jmenuje jinak, ale které je s Jestřábem a jeho aktivitami tak spjato, že mu směle můžeme říkat Údolí Jaroslava Foglara.

A právě sem, do maličkého kousku tohoto kraje, kam se vracím již čtvrt století, bych Vás a Vaše ratolesti chtěl zavést.

Výprava však ještě více než na dílo a aktivity Jaroslava Foglara bude zaměřena na úžasnou paleontologickou a geologickou minulost. Jedná se totiž o jednu z geologicky nejcennějších lokalit na světě vůbec! A také bych byl rád, kdybychom zde mohli spáchat nějaké naaranžované scény (jako na pozvánce).

Poté se přemístíme autobusem či autem na naturistickou pláž v Motole, kde si odpočineme a vykoupeme.

Jak postupovat

Opět si prosím vyberte jeden z možných termínů na Doodle: https://doodle.com/…/id/b6zZOPlb

Dále prosím o vyplnění přihlášky zde: https://forms.gle/…b1mH6prhRMp9

Součástí přihlášky je i kontakt na Vás.

Poté Vás budu kontaktovat a domluvíme se na detailech.

Věděli jste, že Hoši od Bobří řeky s nahotou neměli problém? V oddílu bylo běžné bezplavkové koupání. Jestřáb dával klukům volnou ruku – kdo chtěl, mohl se koupat oblečený, kdo se chtěl koupat nahatý, mohl také.

Nezapomeňte se také přihlásit na první společnou výpravu; termíny jsou prozatím až do konce prázdnin.

Já a Foglar

Lze říci, že jsem odchovanec Jaroslava Foglara. Málokdo měl na mě větší výchovný dopad než on. Byly to jeho knížky, které mě přivedly do skautského oddílu. Řadu let jsem členem sdružení nesoucí jeho jméno. Loni jsem dokonce byl několik dní na táboře jeho oddílu. Poznávání míst spojených s Foglarem a vyhledávání souvislostí s jeho životem a dílem je dodnes moje velké hobby.

Kontakt na mě je naturistapetr(a)seznam.cz nebo naturistapetr(a)gmail.com. Lze mě též (po domluvě) kontaktovat na Messengeru, Telegramu, Signalu, Discordu a WhatsUp.

Hoši šeptem mluví, ale já je neslyším. Já mám podivný sen. Já slyším hlasy staré, dávno již zmlklé. Ano, jsou tady, jsou tady stíny těch, jimž chlapectví umřelo. Kolem mne se kupí, usmívají se, ruce podávají. Jsou to jen stíny, já to vím. Jen já z nich jsem živý. Jen já jsem zůstal takový, jaký jsem byl tenkrát.

Pozvánka