Společnou saunu zná dnes každý. Tentokrát se po ní nemusíme soukat opět do plavek a můžeme se rovnou vrhnout na tobogán! Plavky jsou jedno veliké lidské nedorozumění!

Setkání naturistických rodin             Hlavní strana východočeských naturistů
NATURISTICKÝ PLESÍK 
Od dětských tanečků na mělčině přes disco ve vlnobití až po břišní tance!
sobota 28. ledna 2006  18 - 21 hod.  AQUACENTRUM Hradec Králové  mapa UBYTOVÁNÍ UBYTOVÁNÍ
TOBOGÁN-VLNOBITÍ-50m BAZÉN-SAUNA s VENKOVNÍM ATRIEM - VÍŘIVKA 37°C-MALOVÁNÍ NA TĚLO

PŘEVZATO Z DENÍKŮ BOHEMIA 30. ledna 2006 (C) DENÍKY BOHEMIA

COSUŠKY POVOLENYC

%PLAVKY ZAKÁZÁNY%

DISKUZE NA TÉMA:
NATURISTICKÝ PLESÍK 2006

Na návštěvě v Hradci   Jirka Rybka (s drobnými úpravami Naturisty)
Aneb Naturistický plesík očima nováčka…

Ano, řeč je o Hradeckém Naturistickém plesíku, který koncem ledna bezpochyby zlepšil náladu nejednomu českému naturistovi. Nejdřív bych ale měl objasnit, jak to vlastně bylo s tou návštěvou – původně jsem totiž v Hradci ani neměl být. Ne že by mě tamní akce, podle všech ohlasů zdařilé, nezajímaly, ovšem omezení vstupu jen pro páry a rodiny moji účast v zásadě vylučuje. Myslím si o tomto opatření svoje, ale o tom dnes psát nebudu. Věci se totiž seběhly tak, že jsem nakonec do Hradce přece jen vyrazil, ve společnosti jedné sympatické vyzrálé naturistky. Na začátku naší cesty jsme se sice vlastně ani neznali, ale po půldruhé hodince příjemného a velmi zajímavého povídání o n-akcích a mnoha dalších věcech již k pokladně Hradeckého vodního ráje přistupoval bezpochyby pár – sice ne partnerský, ani věkově bychom k sobě nepasovali, ale přátelský zcela jistě. To byl v onu lednovou sobotu první důkaz, jak naturismus sbližuje, a nezůstal určitě jediný. I tak jsem si ale připadal tak trochu jako na návštěvě u přátel – odtud tedy nadpis – a snad jsem i zůstal po celou dobu hostem zdvořilým a vítaným.

Vítejme tedy v Hradeckém světě naturistické pohody! Rychle zvládnout pěkné moderní šatny, pozdravit se s kolegou z pražského n-plavání (potřásání rukama, představování manželky), na úvod chvíle ve vířivce, pozdravit se s Ivošem (opět potřásání rukama) - vidíme se sice poprvé, ale zdravíme se jako staří přátelé. Už v té chvíli bylo jasné, že tady prostě bude fajn!

Nebyl bych to ale já, kdybych hned zkraje neprobádal veškerá zákoutí a atrakce. Tedy – skoro všechna. Po 37°C horké vířivce moje návštěva pokračovala saunou. Ta je taky nově zmodernizovaná, jako celý areál Městských lázní HK. Prostory jsou klasické – prostorná prohřívárna, útulná odpočívárna. Nicméně za zmínku stojí místní ochlazovna, brrrr. Zvláště v těchto dnech to opravdu stojí zzzzato. Jinak krásně zelený miniparčík s keříky a podobnou zelení se nyní proměnil v prostor pokrytý slušnou vrstvou ledddddu. Takže ochlazovna, jak má být. Jinak parčík ale exluzivní. Po náležitém prohřátí, zmrrrznutí a roztátí jsem pokračoval se vší zvědavostí dále....
Dvě prostorné vířivky (mimo té třetí a nejlepší v postranní místnosti), jakýsi náznak protiproudu v jedné z uliček, několik deštíčků a sprch, dětské brouzdaliště, bar… A samozřejmě ústřední bazének (taková dlouhá nudle) – ale jaký! Lidi, to jsem ještě neviděl: Mořské vlny v české hale! Na cedulce vedle bazénu jsem si pak přečetl, že jde o technickou památku z r.1933 a světovou raritu - ale památka nepamátka, vlny dělá senzační. :-) A protože čas utíkal až nepříjemně rychle, už brzy se otevřely i brány druhé haly, skrývající padesátimetrový bazén. To je taky zážitek, ne všude se pod střechou tak velká hladina vidí, a v n-stylu už vůbec ne. No a na závěr jsem si nechal svoji malou lásku: Tobogán. Ten Hradecký si stojí v mém malém srovnávacím testu hodně vysoko, je relativně dlouhý, úžasně hladký (žádné schody ve švech), rychlý tak akorát, na dojezdu není zbytečně velká hloubka na nabírání vody do nosu a uší… A světelné efekty dělají z téhle trubky skutečný zážitek: Rozjezd v mléčně zářícím tunelu jak líný tuleň, temná zatáčka se světelným hadem navozující dojem sci-fi, pak zrychlení v zelenkavě rozzářené díře připomínající hru slunce v antarktických ledovcích, rychlá jízda v nejtemnější zatáčce plné tajuplných odlesků už doslova překypuje čirou radostí z pohybu – a pak se blíží konec tunelu plný světla a hudby… A žbluňk! Nejlíp tahle podívaná vyzní při jízdě hlavou napřed – ale nechci nikoho navádět k nepravostem: Ta poloha je oficiálně zakázaná – takže na vlastní nebezpečí, vážení!

Suma sumárum, můžu Hradecké aquacentrum doporučit místním i přespolním, pokud ještě váhají… Ovšem tentokrát jsem nepřijel ani tolik zkoumat bublinky a kudy voda teče, jako spíše nasát atmosféru plesíku. Jaký tedy byl? Zkrátka a jednoduše pohodový a fajn – musím snad psát víc?

Nemusím, ale můžu! :) Ivoš si na svých akcích zjevně dává záležet, celou dobu byl všude a nikde, a já měl pocit, že snad má na zádech vrtuli – stihne všechno. Okna zalepená pro komornější dojem bublinkovou folií, hladina posetá míči a jinými plovoucími atrakcemi (zvlášť jízda na nafukovacím delfínovi se nejmladším účastníkům zjevně líbila), a bylo toho ještě víc… I jako místní DJ se iniciátor akce představil, a já musím říct, že právě hudba (s občasným mluveným vstupem) dodala celému večeru skvělou atmosféru. Byly písničky české i nečeské, nové, staré, rychlé, pomalé… Plaval jsem za zvuku těch rychlejších ve vlnobití, což byl zážitek hodný vlastního odstavce, závěrečné pohodičky proležel na hladině i v bublinkách vířivky se zavřenýma očima, půlhodinu bylo intimní osvětlení, krásná romantická atmosféra, když došlo na ploužáky, páry se na břehu ladně točily a nevnímaly svět… Budiž VŠEM přítomným naturistickým milencům ke cti, že si dovedly navzájem vytvořit opravdu skvělou kulturní náladu bez obtěžujících vulgarismů...
Uááááá, doplouženo, dopusinkováno :-), osvětlení už zase jede naplno a muzika frčí opět zběsile rychlým tempem. To poslední mi trochu připomnělo, že jsem si dal přídomek host, netančil jsem, i ta moje spolucestující kamsi zmizela :-( Atmosféra to ale přesto byla krásná. A nejen při tanci – hudba a přátelské ovzduší, a voda hladící bez lidského nedorozumění na šest (jinak též „plavky“), to všechno vykouzlilo úsměv na mé tváři, v mé duši zavládl příjemný klid zbavený civilizačních stresů, a já se cítil prostě fajn. Víc fajn, než se mi obvykle daří.

Hudba a atmosféra ovšem nebyly jedinými lákadly večera. Nadešel správný čas, a už se halou rozléhá ohlášení další zábavy: Malování na tělo! Taky zajímavá věc… :-) Neměl jsem sice k sobě nikoho na malování, a nechtěl vynechat pár dalších jízd na tobogánu, takže jsem se nezapojil, ale i tak jsem si (i z té dálky od schodiště) nemohl nepovšimnout některých opravdu zajímavých modelů. Nějaká dívka na sobě měla úplnou jarní zahrádku se zelenými haluzemi a velkými květy tam, kam by mužské oko rádo zabloudilo, jinde se mihl mužný hřbet toho času proměněný v bezbřehý oceán, domov skotačících bílých delfínů. A bylo toho mnohem víc.

Konaly se prý i soutěže, přenášely se suché papíry přes mokrý bazén, jak v nějaké pohádce, a několik dalších – to ale bylo v tom velkém bazénu, a já o tom nevěděl. Možná jsem nějaké hlášení přeslechl ukrytý v hlubinách tobogánu či co – prostě jako zpravodaj bych se asi neuživil (naštěstí mi pak mezery doplnila moje spolucestující). Ostatně novinář tam už jeden byl - z Deníků Bohemia - toho bych si ale, nebýt blesku a oblečení, skoro ani nevšiml. Choval se myslím decentně, fotil se svolením, prostě tak jak to má být. Ivo na něho koneckonců dohlížel…

Každá akce má bohužel i svůj konec… Hudba ještě zněla, lidé odcházeli, aby je na břehu vystřídal plavčík a jeho úklid hadicí… Ještě chvilku jsem vláčně a pomalu plaval, mazlil se s hudbou a s vodou zároveň, ale zbývala už opravdu jen chvilička. Bylo načase posbírat hračky, ještě před chvílí tak živé a veselé v rukou nejmenších naturistů, a teď najednou opuštěně bloudící volnou hladinou – věnoval jsem aspoň malý úsměv velkému modrému delfínovi, a taky už šel. S krásným pocitem z celého večera. Hradecké striktní omezení při vstupu na akce je možná diskutabilní, možná (i dle mého vlastního názoru) rozděluje a kastuje naturisty více, než by bylo kvůli pouhému boji se šmíráky zdrávo… Přesto ale očividně těm, kteří byli uvnitř, přineslo kýžené ovoce: Tak příjemnou, přátelskou a pohodovou atmosféru, jako na lednovém Hradeckém Naturistickém plesíku, jsem stěží kdy předtím zažil. Přinejmenším na akci takového rozsahu určitě ne.

Nekončilo to ovšem ani otočením turniketu u východu – ve vestibulu se moje spolucestující vytasila dobrým moučníkem, další skupinka naturistů, které ještě neznám osobně, přispěla výborným domácím štrůdlem, nechyběl u toho ani všudypřítomný Ivoš – taková malá hostina na závěr úspěšné akce, povídalo se až dokud nám personál nenaznačil, že v celém hradeckém areálu je kromě nás už jen noční hlídač :-( Pak už jen potřásání rukama na parkovišti… Bouchání dveří a startování motorů… A je načase začít vzpomínat, jaké že to bylo tehdy v zimě v tom Hradci. :-)

Veškeré informace: KONTAKT NATURISTA.CZ
Bylo: 5. 11. 2005: NATURISTICKÝ HELOUVÍN - oslava nejmagičtější noci roku v témže areálu 
3.12. 2005 MIKULÁŠOVA OSUŠKA - nadílka pro malé naháčky a jejich (pra)rodiče
28. 1. 2006 NATURISTICKÝ PLESÍK - naturistické plesání ve vodě, u vody a pod vodou
BUDE: 25.3. 2005 Naturistický MAŠKARNÍ MASOPUST - masopustní maškaráda zakončená soutěží v MALOVÁNÍ NA TĚLO, módní přehlídka osušek, muzika k rozjaření i roztoužení ;-)