Nodropedi Barevní
Sami vidíte, jaká směsice se to letos na táboře sešla. Po Nodropedech 2002, kteří by se mohli nazvat třeba "zajímaví", "hurá na ně (textiláky)", nebo "textil vítězí", se letos sešli nejrůznější barevní človíčci. Ku slávě naturismu nutno podotknout, že ač se tu sešli někteří poprvé a chvíli trvalo vzájemné slaďování, tak naturismus zavládl všeobecně ihned a očividně svědčil jak malým předškoláčků, dvanáctiletým slečnám i mladým pánům, tak rodičům tábořících dítek. Zavládl v kuchyni, u táboráku před saunou i po, při nuda-běhu, při toulkách okolními lesy a samozřejmě u vody. 
O tuto nadhernou barevnost, ke které letos velkým dílem přispělo krásné počasí, se zasloužilo několik odrostlejších Nodropedů, které já osobně nazývám 

Nodropedi OBDIVUHODNÍ 
Vemte takovou nastávající maminku na sklonku sedmého měsíce, kterak zaujme místo v pionýrském stanu pro dva a za podmínek přímo lesních tady prožije celé dva týdny. Ona je ale ke své cti a obdivu neprožije, ona ráno vstává mezi prvními, chystá snídani pro celý tábor a od práce se celý den téměř nevzdálí. Nebo: majitel prosperující firmy odhodí aktovku, kreditkartu, šanony, sekretářku a jiné prostředky moderní doby do kouta a podobným způsobem jako spolupracující nastávající maminka se cele oddává jedinému úkolu - aby Nodropedi 2003 byli barevní, veselí, dovádiví, kamarádští, aby měli pořád co pít a takové další a podobné maličkosti, ze kterých se každý správný barevný tábor skládá. 
Asi byste těžko uvěřili tomu, že někdo vydá ve prospěch Nodropedů svoje auto, které řádným způsobem doničí po neustálých pojížďkách lesními cestami za nákupy, pro pitnou vodu, občas s některým táborníkem na pohotovost... Pro takového člověka je tábor řádnou šichtou a řeknu vám, že poslední den takovýto ochotník nevypadá příliš odpočatě. On je to chlap jak se patří, tak to můžu na něj naplno prozradit: on vypadal stahaně jako po náročném vojenském výcviku. Organizace tábora, kde se do lesa, na místo tábora muselo dovážet vše, včetně pitné vody, dopadla ale právě díky několika nadšencům na výbornou. Nodropedi si mohou jen přát, aby je jedinci s přízviskem "obdivuhodní" neopustili a vytvářeli jim pořád tak bezvadné podmínky pro tábory, srazy, sauny, bazény a další naturistické radovánky. 

Nodropedi POSPOLITÍ
Úspěch každé akce typu letního tábora Nodropedů je téměř absolutní pospolitost osadníků. Začíná to téměř soudružským shrnutím společných zásob do společné jídelny a pokračuje to každodenním vypomáháním jeden druhému. Nakonec i při naturismu je třeba řádné pospolitosti. Letos se to projevilo téměř stoprocentně, protože na rozdíl od loňska mezi námi letos nebyl ani jeden textilák. Také nejrůznější návštěvy přivítaly přirozené prostředí tábora a ač očividně poprvé bez plavek, tak se cítili perfektně. 
Nicméně nikdo a nic není stopro dokonalý, takže i Nodropedi mají svá slabá místa:

Nodropedi DŮVĚŘIVÍ
Možná bych řekl nezkušení a trochu nedůslední a ve svém důsledku v mezních situacích méně pospolití. Vemte, že se na tábor přihrne chlápek od bulváru a začne takové všelijaké řečičky o krásném článku a perfektní propagaci a tak. Předesílám zkušenost, že bulvár je třeba zahnat ještě než se objeví. Pokud se objeví, tedy on objeví vás, tak už není úniku. Jak vidno, tak Nodropedi byli skutečně objeveni a nepomohl jim ani svatý KULMA UKULMA. Napřed tedy že jo a fotky v žadným případě, pak zase že vůbec nic a "jeďte radši pryč" a když nám nemůžete zaručit originálnost článku a že bude bez fotek, tak nashle. No, prostě tahanice končící velmi hlučným halasem halasného Nodropeda. Řekl bych, něco, co si asi nikdo nepřál. A výsledek? Typicky bulvární - pěkný článek o naturistech, bez jediné možné výtky, ovšem. Článek byl usazen do bulvárních novin, mezi bulvární zprávy a to už samo o sobě nenese nic dobrého. Naštěstí byl článek natolik anonymní, že vlastně nešlo usuzovat na nic konkrétního. Nicméně se uvažuje pro letošní rok, že by se místo tábora nezveřejňovalo a na tábor se pozvali jen táborníci a jejich hosté. Už nebudu unavovat, jen všem důvěřivým připomenu: "Bulvár zažeňte dřív, než si vás najde sám". Jinak běžel tábornický život k radosti všech přítomných naháčů spokojeným klokotem. A těch návštěv!

Nodropedi POHOSTINNÍ
Návštěvy, to byla jedna, úplně samostatná kapitola tábora. Přijeli ze Slovenska, ze všech možných koutů republiky, lidi známí i ti co u nás byli poprvé. Přijel pan pechánek, takovej děsně namakanej kreslíř. Takovej, co vám udělá z kamiónu učiněný umělecký dílo. Přihasil si to na takovým metalízovaným hárlejovi i s chotí. A hned se pustil do díla. A hned tu byla řada Nodropedek, že "já chci semdle růžičku" a "tuhle zase kytičku" a fronta nějak nebrala konce. A paní choť si šla zatím zaplavčit a malí Nodropedíci se pustili do rozebírání hárleje.
Abych media jen nepomlouval, tak přijeli na návštěvu i slušné noviny. Slušně se ohlásily, slušně potřásly pravicí, slušně si ponechaly košili i kraťasy, slušně poděkovaly za oběd, slušně se optávaly na zážitky z tábora, udělaly pár slušných fotek a se slušným pozdravem zmizely v dálce. 
Říkám, návštěvy, to byla zajímavůstka téměř každého dne letošního tábora. Zajímavostí s velkým Z bylo ovšem na pořadu taky hodně. Třeba takový 

NUDA BĚH
Ten se konal každé ráno. Tedy, no, řekněme první dva dny každé ráno a pak tak nějak obden..., nebo tak nějak ;-). Nicméně první den po vyhlášení nástupu na NUDA BĚH se srotilo na místě vysokého startu asi 10 běžců. Trasa byla celkem obstojná - po kraji lesa, pak polem, do kopce až na vrchol k vysílači odkud byl krásný rozhled až na Orlické hory. Trasa byla liduprázdná, takže si všichni užívali nenucené volnosti z přírody i krásného pohybu v ní. Zpět to šlo už pěkně z kopečka a táborem jsme už prosvištěli rychlosti závratnou. Zastavila nás až hladina našeho lomu, kam jsme velmi ochotně zahučeli. 
NUDA BĚH se pak konal za menší účasti i další dny tábora. 

INDIÁNSKÁ SAUNA
Ta je neodpáratelnou součástí táborů a je jejich možná pomyslným vrcholem. O tajemných siluetách vzývání mužského a ženského principu jsem už psal loni. Letos jsme měli sice podstatně lepší koupání, nicméně ochlazovna nebyly až tak moc požadované žiletky, jak by si leckdo představoval. Inu, každé místo má svoje. Nicméně vůně šalvěje i tabáku se mi kdykoli vybaví, pokud si vzpomenu na naše Nodropedy 2003.

... a co ještě?
Co bych vám ještě o letošních Nodropedech popovídal... Že se tady zase poznali noví lidi, kteří se hned skamarádili, že ani jeden den nevznikly hádky, které by dělaly dusno v táboře, že se tady nevedly dlouhosáhlé diskuze, jako že jestli je naturismus jen pro někoho a pro někoho zasejc ne. Tady to prostě vyplynulo nějak samo a nikomu ani nepřipadlo se o tom bavit. 
Maminka v sedmém měsíci se v pionýrském stanu taky řádně zrekreovala a dnes má již zdatného Nodropedíka, který se už jistě těší na Nodropedy 2004.