Tento text byl převzat z Qklubu NATURA
Na tento ostrov "Hor v moři" jsem se vypravil přesně v duchu tohoto sloganu. Znám svoji neklidnou duši, která úderem druhého dne prožitého na "dokonalé, zlatavé pláži" propadá beznaději z následujících bezduchých 12 dnů. Proto jsem chtěl pobyt zvířit pravidelným pohybem ve vertikálním směru. To se na Korsice daří s nebývalým úspěchem. Během 20 km se dostanete z 0 m.n.m. do dvoutisícovek, kde se podíváte na mraky shora a s doutnajícími, skřípějícími brzdami jste za hodinku zase u moře a před večerní procházkou do restaurace si dáte ještě pár šipek do vln. Fakt, tak rozmanitá je Korsika. Kdo se cítí alespoň trochu na výše popsanou povahu, tak doporučuji. Vřele nedoporučuji harcování se na Korsiku těm, kteří "letos byli na Koversadě a chtěli by jen tak pro změnu změnit pláž." FKK centra jsou na Korsice jen na východním pobřeží a to je pro čvachtání se v moři velmi fádní, já za sebe bych řekl, že to nestojí vůbec za to. Na Korsiku se jezdí DO HOR.
Tak tedy od začátku. Jeli jsme favoritem, rodiče + dvouroční synek - první dovolená po mateřské. Popisovat cestu z ČR do Livorna je prachpustá nuda (prosím nezaměňovat s naturistickým vyžitím). Do tohoto italského města se totiž v porovnání s pohybem po Korsice dostanete přímo kosmickou rychlostí. Přístav je hned z dálnice zhusta připomínán cedulemi "PORTO". My jsme vyráželi ráno v 6 hod. z Lucernu (CH) a v Livornu jsme byli v 13.00=přesně hodinu před odjezdem trajektu (to je nutno). Lodní lístek nás stál 5000Kč (1996). Trajekt mně osobně připomínal Titanic, protože na jeho palubě bylo snad všechno, na co si člověk mohl vzpomenout - bazén, 2 mohutné restaurace, kino... ani jsem to extra neprobádal. Cesta trvala 4 hod. a během ní jsme minuli několik ostrovů, z nichž je asi nejznámější Elba. Tu jsme pak viděli i několikrát z našeho bydliště na Korsice.
V 18.00 jsme přistáli v Bastii a s myšlenkou, že těch zbývajících 80 km přefrnkneme jen tak levou zadní se vrhli plnou parou do jejich ulic, směrem k "dálnici". Ale OUOUOUha! Z předtuchy plunule ubíhající cesty nás vyvedla hned první kruhová křižovatka - chaos nad zmatek. Auta cpoucí se bez jakýchkoli pochopitelných pravidel směrem kupředu nám lehce zkalila náladu. Člověk ale jede za zábavou, tak není třeba si ji hned na začátku kazit. Jen připomínám, že křižovatky s kruhovými objezdy jsou na Korsice na každém rohu, takže si na ně poměrně rychle zvyknete. V průměru 60km/hod. Jsme se tedy doplížili do našeho cíle: FKK centra Riva Bella. Tady ještě podobné stránky.
 Nachází se přibližně uprostřed východního pobřeží severně od Alerie. Tu jsem vyhlídl už v zimě a předběžně faxem zamluvil bungalov. Nebylo to ale třeba, protože jsme přijeli 2.9. a středisko bylo celkem málo obsazené. Riva Bella je v majetku jedné rodiny, takže Marie-Claire nás přivítala hned u vstupní budky, pak nám večer v restauraci donesla "něco s chapadlama", v případě potřeby dodala vypotřebovanou PB láhev a jednou nám na pláži dokonce dělala společnost. Jinak je ale Riva dost velký podnik, podívejte se na WWW. Celému tomu vévodí moře, jakási žabinatá jezera od souše a lamy. Ty tady pěstují ve velkém, tak to vypadá trochu jako v ZOO. Bohužel ale spasou na co přijdou, takže travičku těžko spatříte. Pobyt v Rivě je celkem příjemný, op dvou třech dnech fádní. Pláž je rovná, bez jakýchkoli členění, voda kalná (zvířená). V určité dny se přihrnulo ke břehu nespočet hejn medúz, mezi kterými se dalo jen ztěží plavat. K flákání se na pláži už fakt nemám nic moc co dodat. Všude si běháte nazí, srkáte něco ze skleničky, a tak no. Riva je střediskem na západoevropské úrovni, takže tady najdete všechno od růžovoučkých plážových lehátek až po kurzy aerobiku.
Mě ale neskutečným způsobem dráždilo to pohoří na západní straně. Hned třetí den jsme tedy vyjeli do vnitrozemí, prozatím jen "hlavní autostrádou". Ta vede z Alerie do Corte (tajné město Korsiky) a měří 48 km. Tuto trasu ujedete se štěstím za takovou 1:30. Vede údolím řeky Tavignano a já bych jí jel raději na kole, než cloumat sebou i rodinou sem a tam. Nicméně jsme dorazili. Corte, to je už úplně jiný svět. Celkem malé městečko (asi okres) je obepnuto se všech stran dvoutisícovými horami. Sbíhají se tady také údolí, např. Gorges de la Restonica, kterým jsme se dali přímo do velehor. Silnička tady měla v průměru asi 3 m do šířky, takže pohled na osazenstvo našeho auta vypadal asi následovně: já, řidič jsem svým bočním okénkem sledoval, abych s protijedoucího auta sedřel co nejméně laku, když už se ani jedno zpětné zrcátko nepodařilo zachánit. Manželčiny pozůstatky "plodů moře", které jsme draze zaplatili v restauraci před jízdou mizely v několikasetmetrovém srázu, po jehož úbočí jsme se plahočili nahoru. Děti pak řičely (stereo, oba ze svého okénka), že chtějí k babičce do Žďáru. Manželku jsem nacvičeným chvatem uklidnil paklíkem Kinedrilů, dětem jsem podsunul colu s dudlíkem. Tak jsme dorazili až do asi 1000 m.n.m., kde bylo parkoviště a výchozí bod do nebe. Tak jsme vystoupili až k jezerům Lac de melo a Lac de Capittelo. Z čerstvých prožitků od moře tady byla nepoměrně jiná atmosféra. Ze vzduchu bylo přímo cítit středozemí, my jsme tuto vůni nazvali pracovně "vůně polévkového koření. A měla k němu skutečně blízko. Podruhé jsme pak ještě vyrazili do sousedního údolí Gorges du Tavignano, kudy už vůbec nevede silnička a celé se prochází pěšky (cca. 10 km). Tady panuje skutečná, nefalšovaná příroda. Ledová říčka uprostřed zalesněného údolí, místy přetrhávaná tůněmi. Ty jsme taky vyzkoušeli, ale dalo se v nich vydržet tak max. 5 min. Vysokohorské prostředí se tady nezapře. Stálo to za to i na těch pár okamžiků. Myslím, že tady těch pár minut patřilo k našim největším naturistickým zážitkům na Korsice.
Na ostrově je několik dvoutisícovek, z nichž jsou některé velmi dobře přístupné i pro normální "pěšáky". My jsme zvolili Monte Renoso (2352m.n.m.,) vzdálené asi 30km od pobřeží. Autem se dá dostat až do 1600 m.n.m. a pak se stoupá docela schůdnou cestou podle kamenných mužíků až k vrcholu. Cestou jsou i dvě hezká horská plesa s nádherně průzračnou vodou. Na vrcholu je úchvatný pohled na všechny největší hory Korsiky. I zpáteční cesta proběhla v relativně procházkovém nasazení.
Další cesty jsme věnovali poznání východního pobřeží až po Bonifacio. To je skutečná bomba na nejjižnějším cípu Korsiky. Bílé domy jsou až po samý okraj stometrových skal, celé město žije italským nádechem. Doporučuji nevynechat toto město. Dále jsme jeli směrem na západní pobřeží a cestou se stavili na místa pradávného osídlení ostrova. Tady je zbudován skanzen s vystavenými pravěkými kameny - menhiry. Už si přesně nevzpomenu, jak se to místo jmenovalo, ale je to značeno podél cesty(Filitosa - Cauria, nápověda). Odbočuje se tam ze Sartene. Západní pobřeží je pak nepoměrně zajímavější než východní "placka". Osobně bych při příští výpravě na Corse volil právě západní pobřeží. Sice tu nejsou FKK, ale zato spousty skal, písečných zákoutí, prostě romantika pro individualisty. My jsme měli namířeno do Ajaccia - hlavního města (konzulátu) Korsiky. Ajaccio je nepoměrně francouzštější než celý zbytek ostrova. Je tady velkolepý pomník Napoleona, který se tady narodil. Pak tady má být ještě jeho "jeskyně", ale na tu nám už nezbyl čas. Jinak, podobně jako Bonifacio, bych návštěvu Ajaccia určitě nevynechal. Zpět jsme se opět sunuli hlemýždím tempem přes pohoří celého ostrova.
Přidám několik praktických rad. Na Korsice je všeobecně hodně draho. Za vánočku, která je týden po záruční době dáte o něco víc než u nás. Ubytování je taky dražší. Ostrov je plný prapodivných individuí (Korsičanů), které neustále kují všelijaké atentáty apod. Dopr. značky po celém ostrově jsou značně rozstříleny. My jsme ale žádný incident neviděli, ani se nám za celou dobu NIC neztratilo.
Celkově jsem si z této dovolené odnesl přesně to, co jsem očekával. Šplhání po horách střídané koupáním v moři a cestováním po zajímavých městech. Napříště by mi ale cesta připadla už celkem nic víc neobjevující. Svoje hraje taky jazyková bariéra. Osobně bych ve spojení moře-hory teď propagoval spíš Makarskou. Tam jsme byli v normálním kempu, na "svoje" místa jsme si dojeli 20min. na gumáku a zážitky od "nejčistšího moře na Zemi" byly opravdu maximální.
Zkusit se má ale všechno a až se pak vrátíte a kouknete do mapy na sever od Sardinie, tak se vám v mysli vyjeví nádherné hory v moři.

Linky na FKK-centra Korsiky:
http://www.naturtravel.cz/specialita.html
http://www.chiappa.com/
http://www.club-corsicana.com/
http://www.titan-sr.de/s/corsica-natura.htm (německy)

Dotazy čtenářů
Komáři u pobřežních jezer nejsou. Hodně těchto je slaných a to u Riva Bella bylo tak půl na půl. Za celý pobyt jsem neviděl ani jednoho komára.
KORSIKA-MAKARSKA(srovnání)
Na Makarské se za horami nemusí cestovat, stačí si vyšlápnout 3 km a už jsi v tisícové výšce. Podrobnější cestopis. Pohoří není ale nijak rozlehlé, jde vlastně jen o jeden hřeben. Nejvyšší hora Sv. Jure 1762 m.n.m se dá dosáhnout autem (popl. za vstup do Národního parku Biokovo). Na Korsice se za horami musí cestovat, ale pak je "vysokohorské vyžití" daleko intenzivnější. Nejvyšší hora Monte Rotondo má skoro 2622 m.n.m. Také vysokohorská údolí s ledovými říčkami a tůněmi najdete na Korsice, nikoli v Biokovu. Na cestě mezi Ajacciem a Corte jsou krásné Cascades anglaise (píšu to spíš foneticky, jak si to pamatuju). Romantické kaskády na horské říčce.
V Chorvatsku je nepoměrně hezčí moře. Absence velehor se dá vylepšit zastávkou v Julských alpách (SLO), které jsou zase hezčí než hory na Korsice. V Chorvatsku je pro nás nepoměrně přístupnější atmosféra. Ne vstřícnost lidí a podobný jazyk. Na Korsice musíte v hodně případech lámat francouzštinu (ne vždy). Drsnou nevýhodou Makarské je ABSOLUTNĚ TOTÁLNÍ přelidněnost, obzvláště Baška Voda.

Cestopisy: Korsika: 1995 Ivo Žurek Alan Dolog Naturtravel