| ||||
V sobotu 16. června 2007 se v Praze na Džbánu sešla parta známých, i zatím ještě neznámých naturistů, aby spolu strávili příjemné odpoledne u vody, užili si trochu zábavy, a nakonec se vypravili na vycházku noční přírodou (kde tma dosahovala kvalit obrázku). Nebo přesněji řečeno – podle kalendáře se sejít měli. Nakonec totiž bylo všechno trochu jinak… Akce pod názvem „Kouzlo dne a noci“ měla loňskou netradiční naturistickou vycházku doplnit o příjemné odpoledne, ve stylu oblíbeného lenošení na nudistické pláži blízkého Džbánu, s přátelským setkáváním a klábosením, i drobným soutěživým sportem, tak jak to k radosti všech zúčastněných funguje na některých jiných místech naší vlasti. Bohužel se ale opět ukázalo, že Pražáci jsou určitým způsobem specifická skupina, a že o podobná nenáročně přátelská setkání asi příliš nestojí. O příčinách nevalné účasti se mohu jen dohadovat: Mohlo to být počasí, které nám sice dopřálo slunečního svitu na pořádné spálení, ale neustále hrozilo různými mračny a dopoledne vůbec dobře nevypadalo, mohla to být tendence obyvatel našeho hlavního města k trávení víkendů mimo jeho hranice, nedostatečnost propagace pouhým vyvěšením na Naturistovi.cz, nebo prostě jen nízká atraktivita party více či méně neznámých naturistů, posedávajících a hrajících Pétanque, ve srovnání s jinými možnostmi zábavy „za 70Kč vstupného“ (mimochodem, správa koupaliště se toho dne kvůli mrakům rozhodla vstupné vůbec nevybírat). Holým faktem zůstává, že jsme se u cedule s názvem akce nakonec sešli v plném počtu dvou naturistů, takže jsme si sice sluníčko i plavání užili jak se patří, ale koule na Pétanque zůstaly v batohu i s výhrami zamýšlené soutěže, plavbu „ke hrázi a zpět“ jsem si dal jako sólista, a místo posezení „v hospůdce či u kiosku“ jsme radši vyrazili na právě probíhající Muzejní noc… Pamatuji v posledních letech už několik pokusů o plážová setkání naturistů v Praze, Hostivař z iniciativy Delfínka, loňský Motol… S účastí, která nikdy nepřekročila početní možnosti jedné ruky. Co to s námi je, Pražáci? Na Oplatil je přes 100km, a sejde se nás tam víc než tady doma. Jistě, nemáme zatím na akce tak vybroušený program, ani nepořádáme n-táborové ohně (to druhé tedy z nedostatku vhodné lokality), ale základem toho všeho musí být nejdřív nějaká parta lidiček, kolem které se akce udělá. Paradoxně takovou partu v Praze máme zřejmě jen v zimním krytém bazénu, aspoň kam sahají kontakty Naturisty.cz, zatímco venku jsou společné aktivity prakticky nulové. Je tedy otázkou k zamyšlení, proč tomu tak je, a zda má vůbec cenu se na této frontě o něco pokoušet. Vraťme se ale k sobotě na Džbánu: Druhou částí celého programu totiž byl již druhý ročník netradiční naturistické vycházky „Za kouzlem noci“. Během roku jsem mezi naturisty slýchal sem tam dotazy na další reprízu vycházky, takže jsem byl docela zvědavý, kolik zájemců o nevšední zážitek z noční přírody se nakonec objeví na místě srazu. Ten sraz byl vlastně zbytečně přeložený na odlehlé parkoviště, u něhož se podle plánu měla v hospůdce zdržovat parta z odpolední akce, a byl to sraz skutečně předznamenávající kouzlo noci, protože v místě nesvítilo veřejné osvětlení. (Příště se asi radši vrátíme k osvědčeným lavičkám u tramvaje.) Nebudu zbytečně napínat – na šestikilometrový okruh přes hory a doly, mezi skalami, lesem, loukou, pěšinou i po asfaltu, jsme se nakonec vydali bez textilu v počtu 4 osob a 1 psa. Za zmínku stojí vzorná účast z tábora naturistek, které tentokrát tvořily polovinu startovního pole (a pes byl vlastně taky ona, takže nás dámy pěkně trumfly, pánové!) Noc byla dosti temná, i poměrně chladná, ale vycházka i tak proběhla bez sebemenšího bloudění, a na zimu si taky nikdo hlasitě nestěžoval. Viděli jsme širý horizont, od letiště přes letohrádek Hvězda a kostelík v Liboci po Vokovice a okolní čtvrtě, viděli jsme plasticky vzdáleným světlem prokreslený skalní kaňon, viděli jsme noční les i se světélkujícími pařezy a Svatojánskými muškami, viděli jsme hvězdy na nebi… Případná další repríza vycházky ale už povede jinou trasou – hra náhod spolu s dřívější hodinou startu nám totiž ukázala, že některé části údolí nejsou ještě před půlnocí tak liduprázdné, jak bychom si přáli (u výletního hostince Dívčí Skok a na asfaltce k němu se motalo pár opozdilců). K žádnému problému sice nedošlo, myslím že se mžikové setkání ve tmě stalo pro obě strany spíše jen drobnou perličkou toho večera, ale příště se těmto místům radši vyhneme. Cílem vycházky není dělat rozruch, a pěkných tras nabízí Divoká Šárka nepřeberné množství…(Závěrem ještě poznámka k úvodnímu obrázku: Nemá smysl zapírat, že je to výrobek počítačové grafiky. Z důvodů výše uvedených nebylo ve dne co fotit, a v noci jsem se o to z technických důvodů ani nepokoušel. Můžete si nás tedy představit třeba takto, a nebudete asi daleko od pravdy.) | ||||
Přirozená radost ze života
Pražáci se nesdružují
„… venku jsou společné aktivity prakticky nulové. Je tedy otázkou k zamyšlení, proč tomu tak je…“ Komplexní analýzu ať si udělá, kdo chce, já odpovím čistě za sebe. Jsem rád bez plavek u vody a v ní. To jsou okolnosti, v nichž pobývání bez oděvu jaksi vyplývá z logiky věci a je účelné. Nemám ale potřebu rozšiřovat svou nahotu i do dalších situací, v nichž, jak cítím, jde hlavně o to „bejt nahatej“. Neláká mě proto nějaký noční pochod nebo taneční zábava. (Není to nic proti těm, jež to baví, mně by nevadil ani nahatec – raději ovšem nahatka:-) – uprostřed Václaváku.) A už vůbec nemám potřebu sdružovat se. Což zase samozřejmě může být reakce na povinné sdružování v minulém režimu, stejně jako osobní individualismus, nebo taky otázka časová.
Žurek: To je normální současný stav, v tomhle případě v Praze. Jinde je to jinak, na Křetínce vyhlásí Karneval a nikdo neřeší, jestli je to naturistické, nebo není, prostě se přijdou bavit, věnují čas vyrobení karnevalového oblečení, udělají si bezvadný večer. Pražák je nadšenej, že je nahej, tak proč ne? Myslím, že to je OK.