Nad českým naturismem zapadá slunce…Český naturismus zažívá objektivně nejhorší údobí od 90. let. Proč tomu tak je? A jsou nějaké cesty ven?

Odpověď je znepokojující…

Ve facebookové skupině, která si – nevím, proč – říká „Koupání bez plavek, nudismus, naturismus“, se objevil tento příspěvek, který sdílel Petr Konrád:

Na nuda nejsou jen kachničky, které vydávají skřeky a kvákot, na nudě jsou taky lidi, kteří – odpusťte ten výraz – prdí. Ještě nikdy jsem neslyšela ženu, zato pánové…

Prostě si myslí, že pustí tichýho šumiducha, ale jak se snaží svírat půlky a postupně upouštět, dosahují opačného výsledku. Ty zvuky jsou tak malebné, že umět to sladit, vytvoří dokonalou svěračovou harmonii.

Zatím jsem pouze jednou zaslechla výtku k ucházejícímu pánovi, že patří do čeledi prasatovitých a měl by bydlet v chlívě.

Ovšem dnes předvedl majstrštyk mladý muž velkých svalů a tolika tetování, že jsem přemejšlela, co si kromě chodidel, podpaží a obličeje vlastně chce opálit. Dlouho se nespokojeně chrul na ručníku a posléze, když se stabilizoval, usnul. Ale tak, že jeho chrápání mi evokovalo brusku, s níž zdatně maká chirurg na sále. Lidi kolem se chápavě usmívali, asi chudák po nějaké těžké noční, když v tom jeho absolutně uvolněné tělo vypustilo Krakena. Dlouhýho jak rozmotaná dvoušroubovice a zvuk připomínal rypouše sloní v říji, takže v dálce textiláci zvedli hlavy a hledali, kam ten vrtulník přistane. Pán, který ležel asi dva metry pod ním, si maně sáhl na hlavu, snad aby se ujistil, že ten zvuk nedoprovází ještě nějaký jiný jev. Chápavé úsměvy povadly. V okamžiku, kdy některá slabá stvoření začala balit a organizovat evakuaci, mladík se probral s takovým tím chrápnutím, kdy čekáte, že je to poslední, co ještě na světě vykonal, v úleku se posadil na ručník a bylo očividné, že tápe kde je a proč tam je. Došlo mu to okamžitě a předvedl takový trysk do vody, že kolemležící znervózněli při pomyšlení, že Kraken bylo to pověstné houkání, které oznamuje, že vlak jede do zatáčky…

Jak to dopadlo, nevím. Šla jsem si pro kafe a tlemila se ještě dobrou půlhodinu. Když jsem se vrátila, celou aféru připomínala pouze ovadlá tráva a vytlačené místo po ručníku. Chudák… 

Text byl hojně kritizovaný, ale postavil se za něj administrátor skupiny Petr Veselý, podpořený další administrátorkou Pavlou Bernáškovou, členkou výkonného výboru Českomoravské federace naturistů. Text jsem rozporoval (námitky přednesu níže), a na základě toho mě paní Bernášková zabanovala. Přihlásil jsem se pod dalším profilem, a učinila tak okamžitě znovu.

To, že tolerujeme spojování podobných textů s naturismem, že se jim dokonce snad i smějeme a považujeme je za vtipné, budiž dokladem úhynu naturistické komunity. Dekadence naturismu v Česku je jen smutným svědectvím celkového stavu věcí.

Je absolutně nepřijatelné, aby na veřejné skupině, jejíž administrátoři o sobě prohlašují, že podporují naturismus, byl prezentován text v tomto znění. Jakýkoliv náhodný návštěvník toto uvidí a spojí si to s ostatními, kteří naturismus berou opravdově. Pro mě je něco takového absolutně za hranou a nepřijatelné.

Nebuďme škarohlídi… ale občas to nejde

V české kotlině opravdu naturismus nekvete. Bývá spojován s něčím úchylným, se sexem, protože pro valnou většinu populace aktivity spojené s nahotou jsou přece sexuální. Lidi jako já se snaží aspoň v míře, kam dosáhnou, tento trend změnit; a pak se ukáže parta frajerů, kteří spojování naturismu s prasečinkami tolerují a dokonce chválí.

Namísto toho, aby něco reálně pro podporu naturismu udělali. Na poslední Valné hromadě ČFN jsem toto téma vyzdvihl jako nutnost. Trochu jsme se o tom bavili, ale nedostali jsme se dál, než že jsem se nabídl, že založím FB stránku ČFN. Okamžitě, co jsem dojel domů, jsem předložil dlouhý seznam aktivit, které lze dělat na podporu a propagace naturismu. Nejedná se o žádné vzdušné zámky, jak se mě snažil následně přesvědčit výkonný člen ČFN Václav Urbánek. To byla jediná reakce – pominu-li místopředsedu Jarka Dytrycha, se kterým mám dlouhodobě velmi dobrou komunikaci a myslím, že mě i podporuje (snad), podobně jako já jeho. A to je všechno – samotný předseda ČFN mlčel a mlčí (asi je zase na nějaké naturistické dovolené), nedostal jsem ani grafiku na stránku, o kterou jsem žádal. Náměty, které jsem navrhoval, byly smeteny ze stolu jako nerealizovatelné – byť šlo třeba o komorní setkání s veřejností například v Městské knihovně nebo uspořádání nějakého výletu. Všecko bych byl s to zařídit, jen jsem prostě potřeboval někoho, kdo by měl zájem a pomohl by mi aspoň přítomností, aby to nevypadalo divně.

Nic z toho ale nebylo, není a nikdy nebude.

Pokud si myslíte, že jednotlivec dokáže rozpohybovat organizaci, která je mnoho let chcíplá, a vždycky byla, pak se mýlíte. Pro bafuňáře v této organizaci je pohodlnější hovět si ve svém smrádečku a nic nedělat. Chybí postava formátu Ivoše Žurka, která by leštila kliky šéfům akvaparků a vyběhávala nudapláže. To, že máme v akvaparcích utrum, je jasná odpověď. Stejně jako klesající počet nudapláží. Stejně jako zrušené nahaté plavání v Praze – do věci příliš nevidím, ale co jsem pochopil, opět jen kvůli nečinnosti a laxnosti organizátora. A my žijeme v občanské společnosti. Pokud nějaký spolek nebo komunita nebude bojovat o svoje místo na slunci, tak o něj přijde. To je prostě neúprosný zákon přežití. Argument, se kterým se tak často setkávám, jako že ti, kteří mají zájem, si naturismus najdou, je tak mylný jako domnívat se, že se tyhle poměry změní. Pokud nebude existovat společenský tlak, nebude časem naturismus žádný. A pak vám pogratuluju, až si nahatí budete moci být jen v koupelně.

Naopak je třeba mluvit o tom, cpát se do médií, dělat z toho trochu show, nebát se, mluvit otevřeně a pravdivě. Lidi musí mít povědomí, že existujeme, o co nám jde a proč jsme. Protože až se bude lámat chleba a uvažovat, zda ten plac, kam se lidi chodili neofiko nudit, se zprovozní pro nějakou činnost, se za nás taky mohli postavit. V duchu hesla „nejsme naturisti, ale podporujeme vás“. Ale to se samo nestane. Je třeba mít tah na bránu, být tvořivý, domlouvat společné akce pro veřejnost, aby se civilisti mohli přesvědčit, že naturisti jsou povětšinou přátelští lidé, že tahle přátelskost je taky naše nejvýraznější deviza. To, že se na nudě bavíme každej s každým, i když se vidíme třeba poprvé, je prostě něco úžasného.

Každý může přispět. Proto jsem se rozhodl začít organizovat setkání pro naturisty. Přihlásili se jednotlivci – ani je nebudu počítat. Je to, lidi, VAŠE ostuda – nadává se, že se nic neděje, nejsou akce, a když vám někdo naservíruje něco fakt luxusního, ani po tom nevzdechnete. Ne nadarmo Ivoš psal něco v tom smyslu, že naturisti jsou největší lenoši pod sluncem. Pokud v tomhle trendu ale budete pokračovat, můžete čekat nevalné vyhlídky. Musíte si uvědomit, že opravdu naturismus v Česku postupně od 90. let umírá, není to ani stagnace, ale pozvolný sešup dolů. A jestli vám tento stav vyhovuje, pak říkám, že mně teda určitě ne. Nicméně když čelím tomu totálnímu, patologickému nezájmu a neochotě cokoliv krom vyvalování se na sluníčku dělat, hážu flintu do žita a říkám si, že už nám fakt není pomoci; a můžeme si za to sami.

Nad českým naturismem zapadá slunce…