V noci 19.-20.8.2006 se konala malá repríza tajuplné Pražské noční vycházky Za Kouzlem noci. Tentokrát o něco méně naturistů se vydalo do hlubin lesoparku, aby tam opět zažili noční přírodu doslova na vlastní kůži…
(Ze starého Naturisty)

Tentokrát nebylo moc jasné, zda akce vůbec proběhne. Jednak pár lidí přislíbenou účast odřeklo (a myslím, že takové důvody jako náhlé onemocnění či zrušený vlakový spoj asi nelze nikomu zazlívat), největší hřebík do rakve jsem tomu ale bohužel zasadil já sám, když jsem si půldruhého týdne před akcí přivezl z dovolené výron na noze. Byl jsem nucen napsat na web, že je akce ohrožena – není divu že se to na účasti podepsalo.

Nakonec to s mou pohyblivostí ale nebylo tak zlé, takže jsem opět v sobotu večer zaparkoval auto na onom skrytém místě u Vokovic, a pádil k Veleslavínským lavičkám s hlodající pochybností, zda tam tentokrát nebudu sám… Dopadlo to aspoň trochu pozitivně, sešli jsme se tentokrát tři. Jeden je samotář… Dva jsou dva cvoci… Tři už jsou parta! Dali jsme „akademickou čtvrthodinku“, a když příjezdy tramvají (a dokonce jednoho vlaku) další účastíky nepřinesly, vyrazili jsme k mé mobilní šatně, a pak do terénu…

Vycházka měla tentokrát zas trochu jinou atmosféru: Menší skupinka zas úplně jiných lidí, méně se povídalo (i když stejně jsme semleli kdeco), více jsme si všímali přírody kolem nás. Pryč byla hluboká temnota pod hvězdami, tentokrát seděla nad Prahou nízká mračna rozptylující oranžové světlo lamp z okolních čtvrtí, takže jsme v některých místech viděli skoro jak ve dne. Ta mračna tam ovšem nebyla pro nic za nic – zpočátku krásně teplá letní noc se cestou začala plnit kapkami vody, a druhou půlku jsme už šli v docela regulérním slabším dešti. Nahé tělo ale deštník nepotřebuje; když nemusíte chránit před deštěm oblečení ani ta obvyklá kvanta osobních věcí, jste svobodnější. Pár kapek letního deštíku neuškodí, to je jen další příjemný dotek přírody.

Naturista v nočním lese: (ilustrační fotomontáž) Vyrazili jsme opět tou temnou lesní stezkou jako minule, i když tentokrát moc temná nebyla, po asfaltu kolem studánky dolů do údolí… Tentokrát jsme ale odbočili dolů k potůčku, tam kde skáče přes kameny a doslova se dotýká pěšiny pod skalkami, brodit nikdo nechtěl, takže přes můstek a dál po cestě údolím… Po kraji louky, přes most který pod nohama klape a lesem zas do kopce, ke konci táhlého stoupání se nám nad lesem ukázala červená světla blízkého mrakodrapu… Kus pěšinou, kus podle plotu, mezi stromy se nám ukázala opuštěná asfaltová plocha před vrátnicí… A následoval menší údiv, když jsme najednou stáli u mého auta, a vycházka skončila.

Ano, musím přiznat, že jsem tentokrát zvolil trasu jinou, trochu méně atraktivní, ale především kratší a dobře schůdnou. Udělal jsem to kvůli své noze, přece jenom ne zcela zdravé. Podle účastníků to vůbec nevadilo, i s ohledem na déšť, potěšili mě veskrze pozitivními ohlasy na celý ten noční zážitek. Za to díky! :-) Ušli jsme během nějakých 45 minut asi 3km.

Nakonec jsem celou partu ještě dovezl autem k méně odlehlému uzlu noční tramvajové dopravy, samozřejmě za družné zábavy na naturistická témata, a jak jsme tak jeli zmoklými ulicemi za neustálého kývání stěračů, začalo mi připadat skoro neuvěřitelné, že jsme se před chvílí tímhle počasím procházeli jen tak, a v naprosté pohodě. Už jsme zas překročili tu hranici mezi přírodou a civilizací, za volantem už seděl zas ten obvyklý, byť jen dočasný – textilák.