O tom, co v nás každém vězí a jak jsme si všichni (skoro) podobní
 

Na téma erotika a naturismus jsem toho dosud příliš neslyšel a myslím, že v dnešní době, kdy se za erotiku považuje téměř všechno, je celkem na místě porovnání těchto dvou životních postojů. Jsem přesvědčen, že v každém člověku je namícháno kus erotika a zbývající procento zbude na vlastnosti naturisty. V jakém poměru se v každém z nás tyto vlastnosti objevují, to každý pozná po pár minutách komunikace.
Na pomoc při popisu člověka-erotika a člověka-naturisty se mi nyní hodí vyslechnutý rozhovor dvou mladíků, kteří si u své oblíbené skleničky povídají o svých zážitcích.
Jsme tedy na jedné předměstské zahrádce pod stoletou lípou, číšník kmitá mezi hosty a zrovna před nás ladným pohybem naservíroval orosenou dvanáctku s čepicí jako beranice.

Erotik: „…člověče, taková nuda pláž, to je prostě RÁJ. Já, jak přijdu už jen k tomu vchodu, tak to hned začne! J-e-d-n-a vedle d-r-u-h-ý, zepředu, zezadu, poskakujou tam, ono jim to posakuje nahoru-dolu. Ti řeknu, já nevycházel z úžasu. Tak si sednu, aby mě to nepoložilo a zkoumám, co jako by stálo za to. No, tady vedle zrovna panička. Akorát, takovejch dobrejch třiatřicet. Znáš to, zachovalá, přitom zkušená, co ti mám říkat. Nebo támhle. Mladá mamina, dobrejch čtyryadvacet a úplně sama. Teda s prckem, ale to se dá nějak zvládnout. Rozumíš, boky jako Venuše, zadek jako melouny, prsa jedna báseň! Nic, jdu dál, zhodnotím celý osazenstvo a pak vyberu. A zrovna tudle. Holky, schopný osumnáctky. Řehoní se tady, jako by nic a já, starej vůl na to čumím, jak padlej na hlavu. Člověče, já už asi ani na ten konec nedojdu. To je samá kulatina, támhle vyholená, tuhle pět náušnic mezi nohama, vedle zas úplně rozvalená. A ta vedle ní! Teď se zrovna zvedla, teda spíš klekla, přičupla. A zrovna ke mě zadkem – já ti řeknu, nebejt tam ty lidi, tak se fakt neudržím. Prostě ráj, ráj, ráj na Zemi! Holky, já vás obdělám všecky!

Naturistova otázka: "A voda, čistá? A co známí, nepotkal jsi tam někoho?“

Erotik: „Blázne pitomej! Všude takovýho masa a já budu koukat do vody! Tak jsem přistál u těch tří osumnáctek. To víš, jistota je jistota. Když nepůjde jedna, tak se chytí druhá. Začal jsem obligátně. Že jako, jestli neví kolik je hodin a že musím brzo do práce a tak. Hihihi, no, co můžeš od osumnáctek čekat. Všem TO ale koukalo z očí a já už se viděl, jak to v noci roztočíme. A tak jsem musel zapracovat. Začal jsem jako o tom bavoráku a jachtě a bezva bazénu, znáš to. A holky poslouchaly a úplně se jim při tom přestaly houpat a já se už cejtil pevnej v kramflecích. A že bysme to mohli natáhnout do večera a udělat schopný mejdlo. Hihihi. Ti řeknu, VŠEM TO koukalo z vočí! A večer byl upečenej. Teda z bavoráku zbylo jen to černý pití s bílou pěnou, z bazénu jen noční koupel v rybníku. Ale poslouchej. Ty holky se po tom drinku tak bouchly, že na mě lezly jedna přes druhou. RADOST až do RÁNA!“
Řikám ti, NUDI pláž, to je RÁJ NA ZEMI!
Po tom dlouhým řečnění mu náležitě vyschlo, tak dozunknul tu svoji dvanáctku a povídá:
„A co ty? Kámo? Seš nějakej zamlknutej. Tak jak, byl's tam taky? No, nedělej že ne, hehehe!“

Naturista:
„…sem ti už byl z tý práce tak utahanej, že jsem majznul taškou, sedl na kolo a hurá na vzduch! Mám takový místo, už zajetý. Celkem stranou, žádnej kravál, sem tam pár lidí, všichni se tam znají, prostě ráj na Zemi a hlavně samá zeleň, blízko les, voda jako křišťál. Lehneš a jen pozoruješ, jak si obláčky plynou a všechny trable tě hned přejdou. Už bych za jiný místo neměnil.
Jednou taky přijdu na ten "můj“ palouček a koukám, že dneska tady nebudu sám. Co ti mám říkat, holčičí pozadí poznám na sto metrů. Kouknu po paloučku, kde jako by snad ještě bylo kousek místa, na půl huby pozdravím a zalehnu do trávy. Fakt ti ale řeknu, že mě ty dnešní obláčky nějak moc extra nezaujaly. To víš, slečna, neznámá, to je ta příroda nejpřírodnější. Ona ale nic. Zabořená do nějaký bichle, snad na pět prstů tlustý. Docela brzo jsem odhadl, že se asi blíží nějaká důležitá zkouška ve škole. Tak si tak jako ze zvyku prohlížím obláčky, jedním okem. Skočím do vody, zaplavu k oblíbenému ostrůvku a zpět. A ona pořád zabořená v tý bichli. Co říkám, teď už zabořená doslova! Sluníčko asi udělalo svoje a vzorečky, formulky, pravidla asi už odmítly dál putovat do slečnina mozku a převládl stav totální vertikální polohy v atmosféře oddanosti okolní zeleni, větříku a vůně lesa. Tak to znám taky. No, nebudu rušit rozjímání a zas pozoruju tu nekonečnou mašinérii nekonečných beránků na obloze. Něco se pohlo. Slečnu asi začal obtěžovat nějaký místní brouček, tak změnila polohu.
Teď už musím začít: „to dneska peče, sem to musel trochu zchladit…“. A ona, že má před zkouškou a že to vidí bledě, spoléhala, že to u vody v klídku všechno našprtá… a už jí to moc nejde do hlavy. Ptám se co to bude na pořadu za zkoušku. Ta a ta. Jóooooo, to já znám (teda neznám, ale básním jako Jaroslav Seifert). Tak hodinu debatíme o škole, kolejích, slabém kapesném od rodičů, prázdninách na vodě, strýci Jarovi z Moravy. Po chvíli nás z toho ležení už bolí za krkem, tak se jdeme projít k lesu a za cvrkotu koníků a lechtání větříku si navzájem odhalujeme svá vnitřní JÁ, obohacujeme se jeden o druhého."

Erotikův naléhavý dotaz: „a co, vyholená? Úplně nebo jen tak ze srandy? Povídej člověče, detaily!“

Naturista:
„Ježiši, tak to ti Ferdo ani neřeknu, my jsme pořád kecali a chechtali se a poslouchali jeden druhého. Tak to ti fakt neřeknu. Vím ale přesně, že měla hnědý oči. Ty má prej po babičce. Já jsem se totiž tehdy dozvěděl o celý jejich rodině.
.. a najednou mě nějak přejede chlad. Kouknu na hodinky – půl šestá. To mi (nám) to dneska teda uběhlo. Dáme si ještě jednou "ostrůvek tam a zpět“, sedneme na kola a s teskným pohledem na rajské místo uprostřed zeleně a bez obligátního „hurá“ šlapeme do velkoměsta…
Tu zkoušku samozřejmě udělala. Celá rozzářená mi druhý den volala, že teď se už může povalovat u vody celé dva měsíce! Co ti mám říkat, povalovali jsme se tam skoro každý den a kdyby nás nevyhnalo padající listí, tak tam kecáme o škole, kolejích, spolužácích a strýci Jarovi z Moravy snad dodnes.
Erotikova naléhavá otázka: „Člověče, tak co? Došlo k TOMU, nebo si tak jen vykládáte nanicovatý básničky?
Naturista: Jo, co ti mám říkat. Po pár týdnech k TOMU došlo! Ona v takový noční košili, snad po prababičce. A jako že zhasnout a tak. Řeknu ti, že mě v tom momentě nějaká legrační noční košilka ani moc nezaujala. Mně zůstane už napořád v paměti ten první pohled, když jsem u toho "mýho“ paloučku rozhrnul větve a poprvé v životě uviděl tu holku, zabořenou do skript. Její sametové tělo, které bych dneska poznal už i poslepu… a kolem cvrkali koníci, vlnky se vlnily, les šuměl a beránci na obloze si to šinuly neustále dál a dál…"

Nic. Dopito, zaplaceno, je na čase vyměnit útulnou a pohostinnou zahrádku za pohodlnou postel a o dalších zážitcích z nuda pláží si nechat pro dnešek jen zdát.

Klasik by s určitostí řekl: „A stejně vám jde všem o TO jedno!“ Dost možná. Lidi udržují při životě základní životní potřeby, ke kterým patří sebezáchova a záchova rodu. Zemitý klasik by řekl: „Řízek přes půl talíře a SEX“. Taky dobré téma. Když se ale podívám nahoru, o čem je tohle dnešní téma, tak to zní trochu jinak. Asi erotika a naturismus nebudou patřit mezi základní lidské potřeby, možná patří o stupínek výš. Tam kde člověk opouští základní živočišné hemžení a svou myslí utváří své okolí, které odráží jeho konání. Všichni víme, že stoprocentních lidí na světe moc není. Pokud vezmeme v úvahu erotiku a naturismus, tak si sami na sobě můžeme ověřit, kolik procent nám schází k osobnosti vyrovnaného člověka, která působí na své okolí osobitým, svébytným, vyrovnaným i vstřícným dojmem.

Ivo Žurek,

6. března 2003