Teď se zase já nevejdu do předložených možností ankety. Řekl bych, že se mnou docela pěkná řádka kluků . Já jsem se dostal poprvé k naturismu jako bujný patnáctiletý kluk, který nechal rodiče na sozopolské městské pláži a vyrazil na jižní pláže Sozopolu, kde byli naháči. Utíkal jsem tam prostě a jednoduše, protože mi bylo 15 a celý šlechetný a ctěný naturismus byl pro mě skoro jedinou věcí – opalující se nudistky. To byl můj vstup do naturismu. Až později mi přišlo praktičtější si s nudistkama zajít na n-kávu, dát n-řeč, dělat jako by n-nic. Myslím, že takhle se dostalo k naturismu spousta lidí 

Jakto, že ne? Podle mne na Váš popis sedí hned 2. možnost – zvědavost, i kdy asi trochu jinak myšlená 

Žurek: Z pohledu patnáctiletého je slovo „zvědavost“ příliš chladné slovo . Na to, že mě ty tamní nudistky pronásledovaly v mých n-snech, pardon e-snech ještě několik let potom, tak bych to nazval spíš „vášeň panice“. 

Zatrhl jsem Jiné důvody, což v mém případě byl ryzí pragmatismus: na N-části koupaliště bylo podstatně více volného prostoru. Už předtím jsem věděl, že plavání bez plavek je velmi příjemné a navíc po koupání jsem velmi rychle oschl, což bylo fajn. I když teď si vzpomínám, že za můj naturismus vlastně může omyl: když jsem byl poprvé na Lhotě u Brandýsa, šel jsem s dětmi od vstupu vlevo a ocitli jsme se na nudistické pláži. Nikomu z nás to nevadilo, tak jsme tam zůstali. A navíc tam fakt bylo víc místa. 

U mě to byl pocit svobody, který ničím jiným dosáhnout nejde..