protože to mám daleko.

Aj pre mňa je to ďaleko :-(

Stačí se podívat na SPZ parkujících aut a zjistíte převažující pražskou klientelu.Již několik let na Lhotu nejezdím,navštěvuji místa hezčí a blíže mému bydlišti.

Praha je milionové město,ale na uspokojení rekreačního přírodního koupání svých obyvatel má jen pár „kálků“.Proto koupání chtiví pražáci musí expandovat do venkovských lokalit.Jestli-že máte plážičku,kterou využíváte se svými přáteli a lidmi které už za tu dobu znáte,máte štěstí.V žádném případě ji nevychvalujte a nepropagujte ani tady na Naturistovi,nebo o ni přijdete.

Praha neměla vodní rekreaci svých obyvatel v nové době vyřešenou nikdy. Možná naposledy dávno v dobách říčních plováren na Vltavě před zřízením všech přehrad kaskády?

Když přehrady ochladily její vodu, která navíc šla ze známých důvodů kvalitativně do háje, začalo se to v 60. letech řešit na jedné straně celoročním Podolím, na druhé sezonními Hostivaří a Džbánem. Příkaz doby zněl umožnit masivní odrekreování pražských pracujících, tehdy ještě dost málo motorizovaných a značně méně chalupařících (to se rozjelo až embéčkem 1964 a volnými sobotami 1966–68), takže silně nadržených na koupání a slunění dostupné MHD.

Bohužel tehdy nikdo neřešil, co se stane, až krásné nové areály užíváním, přírodními procesy a nedostatečnou údržbou krásné a nové být přestanou. K čemuž nevyhnutelně došlo, nejpozději v 80. letech už obě nádrže obsahovaly nekvalitní vodu, takže „objev“ pískoven v okolí Prahy, především Lhoty, byl vedle okouzlení z tamějšího genia loci také vynucený pražskou koupací nedostatečností: chátrající narvané Podolí, jež se za desítky let nikdo neodvážil totálně odstavit pro zásadní rekonstrukci, dtto Eden, rozestavěná Šutka, rybníky např. v Dubči nebo Počernicích sotva použitelné, apod. – viz např. publikace Koupání v ČSR, Olympia 1988.

Částečné sanace principiální nedostatečnost těchto pražských areálů neřeší. Domnívám se také (možná mylně), že návštěvnost Hostivaře a Džbánu už není taková, aby vydělala na dostatečné investice, které by možná? dokázaly tyto lokality opět zatraktivnit. Jakkoli jejich sláva 60. let, stejně jako Lhoty 80., se už v dnešních podmínkách vrátit nemůže.

Faktem ale je, že nyní něco pojmou nové akvaparky a něco soukromé pidibazénky. Takže vlastně – jako už nějakou dobu naštěstí nepražák – ani nevím, jak velká koupací poptávka v Praze vlastně je. A tedy ani to, jak Pražáci „svou“ Lhotu navštěvují, cení a prožívají, a jak se vyvíjí poměr oblečených a svlečených.