Letní Naturistická párty v Babylonu postrádala jednu z hlavních součástí párty – lidi.
Zdroj dalších informací: Aquapark Babylon

Včera jsem zas jednou zavítal na pravidelnou sobotní akci v Libereckém Babylonu. Takže jaká byla?

Především nebylo možné přehlédnout nezvykle slabou účast. Přece jen, v létě lézt do bazénu není tak obvyklé, zvlášť u přírodu milujících naturistů, na druhou stranu ale v tak chladný a deštivý den jsem čekal lidí víc. Smíšený provoz nevyzníval tentokrát vůbec povzbudivě… V 19 hodin jsme v bazénech a u tobogánů doslova brodili davem textiláků – zhruba 3 odvážlivci bez plavek (přibližně stejně tam vypadají i pondělky, před necelým měsícem jsem se opět přesvědčil) – zbytek zalezlý nahoře v Afrikaně, ale dokonce i ta byla vyloženě prázdná (odhaduji do 10 lidí). Ale abych nebyl zas takový pesimista – ke 20. hodině se Afrikana docela solidně zaplnila, a i dole „na place“ počet mírně vzrůstal.

Úderem osmé nadešlo obvyklé vyhánění textilu – a musím říct, že jsem plavčíkům nezáviděl: Vyrazili do rozlehlého komplexu jako malá rojnice, oslovovali textiláky, trpělivě vysvětlovali… Potýkali se ale s přesilou textilu proti naháčům snad 10:1, takže plavkáči jejich počínání chápali těžko. Někteří textiláci se i svlékli – sám jsem s jistotou zaregistroval možná k desítce takových – a objevili některé přednosti naturismu. Tři předtím textilní kluci-školáci prošli kolem mě s opálenými bílými pruhy na těle, a povídali si: „Ty tobogány teď jedou jak blázen!“ „Asi pustili rychlejší vodu.“ Jen pozvolna textilu ubývalo, asi půl hodiny ten boj trval, ale nakonec přece jen personál zvítězil. I po 21. hodině, a dokonce až k půlnoci jsem sice ojedninělé plavky zahlédl, ale vcelku to byla už opravdu Naturistická párty. Poloprázdná.

V organizaci těchto akcí se vedení Babylonu zjevně stále učí a piluje – i tentokrát jsem si všiml několika změn a vylepšení. V celém komplexu byly rozvěšené dvojice plakátků, jeden takový reklamní na tuto akci, druhý s časovým plánem (stručným a ne moc konkrétním, přesto dobrý nápad), oba s upozorněním na bezplavkový režim. Živou kapelu tentokrát nahradil DJ (nevím jak to bylo v červnu, nebyl jsem tam), který měl stanoviště opět nahoře na balkonu u občerstvení nad jeskyněmi. Probral široké spektrum diskotékové muziky, od starých českých až po současný taneční parket, vyloženě se mi s některými kousky strefil do vkusu, a reprobedny měl vystrčené vyloženě až na zábradlí, takže to aspoň v bližší části bazénu bylo poslouchatelné i z vody. Nejlíp to znělo na protějším ochozu, kde by i bylo místečko na taneček, bohužel nikdo toho nevyužil. Další změnou byla jakási moderátorka, která mezi muzikou ohlásila několik věcí. Byl to myslím začátek n-režimu, malování na tělo, a vyhlášení vítězů – bohužel ale opět zklamala akustika haly. Co jakž takž unese disko hudba, je na mluvené slovo už příliš – byl jsem přímo v bazénu pod reproduktory, a nerozuměl prakticky ani slovo. I tak ale krok k lepšímu, vůbec poprvé jsem v Babylonu zaznamenal kdy a kde se malování na tělo vlastně koná.

Malované byly patrně jen dvě dívky, zahlédl jsem jak to s partičkou tvořili u vchodu do Afrikany, a jak potom ty dvě pózovaly fotoaparátu při vyhlášení. Jedna měla velice věrohodné plavky – které později během večera v bazénech nabíraly čím dál průsvitnější odstín – druhá jakousi kočku na zajímavém místě. I tentokrát se zřejmě ceny udělovaly spíše za účast, publicita soutěže v malování nebyla v celém rozlehlém komplexu nijak velká.

A ještě jedno vylepšení – beze všeho rozruchu se úderem osmé objevilo zakrytí oken z venkovní chodby bílou látkou (zřejmě prostěradla používaná v sauně). Je vidět, že se vedení snaží.

A jakže jsem to vlastně viděl a prožil? Trochu osaměle, ale jinak starý dobrý Babylon, nebyl jsem tam zdaleka poprvé… Tentokrát v líném stylu, sauny, páry, vířivky, i solárium jsem vyčíhal volné (ano, je bez obsluhy a v ceně). Opět jednou jediným naturistou ve frontě textiláků u tobogánu – to je ta stinná stránka. I když kdo ví… Možná je to spíš zkušenost o tom, že český textil je v takto smíšeném provozu docela tolerantní, a pokročilejší naturista si nenechá svůj prožitek zkazit. Na n-akci je mi celkem jedno, co má kdo na sobě; jeho věc. Nezaznamenal jsem jediný křivý pohled. Zaznamenal jsem ovšem názor jednoho naturisty, který se na tobogány neodvážil až do osmi právě kvůli tomu nepoměru sil. Nepotěšila mě jistá skupinka textiláků-bermuďáků před dvacítkou, kteří porušovali na tobogánech co mohli. Třeba byli ve frontě za mnou, a naskákali do trubky všichni jako vláček, těsně za mými zády. Očividně s úmyslem mě cestou smést (ovšem v bermudách byli bez šance, bez textilu jsem jim s přehledem ujel, dole jsem si už vyklepával vodu z uší, když dorazili :-)). Také jsem se ale s dvěma z nich potkal přímo v bubnu trychtýře, a od té chvíle jsem si dával záležet, aby jeli vždy na jiném tobogánu než já. To je malé varování – všímejme si na těchto atrakcích chování lidí kolem nás! No a samozřejmě hudba – hudba mě vždycky dostane, a s pohybem ještě víc.