To se vám snad u nás nelíbí? Já nepotřebuji ke štěstí nějaké moře. Stačí mi nějaký rybník v krásné přírodě které je u nás víc než dost. Stačí otevřít oči a nejezdit jen do zahraničí. Určitě je to u nás lepší než nějaké přeplněné pláže. A pak už záleží jen a jen na nás. Jak si to u toho rybníku zařídíme tak to tam pak budeme mít. Tedy pokud nám to byrokrati nezatrhnou. Já se postaral o to abych se mohl běžně koupat u toho rybníku nahý, druzí se také ke mně často rádi přidávají a už mi nic NESCHÁZÍ. Mám i své klidové místečka u řeky Morava kde mě jen občas vyruší nějací vodáci. Chce to jen nebít líný a hloupý a může mít každý to samé.

Ty fotky vůbec nevypadají jako od moře. Právě tak to mám moc rád. Příroda a klid bez davů lidí. A ten pěkný pes k tomu jako kamarád. Jste naprosto můj člověk. Jenže já k takové relaxaci ani nepotřebuji žádný kemp pro naháče a už vůbec ne v zahraničí. Dokážu si tak užívat kdekoliv. Dnes jsem například donesl z hor plný koš hřibů a 4 km jsem šel nahý nádhernou krajinou horami přes rozsáhlé pastviny. Šmírovali mě jen nějaké krávy a byl to moc pěkný a příjemný prožitek spojení s tou naší krásnou přírodou. Chtěl jsem také udělat pár naturistických fotek jak jdu přes ty paseky s plným košíkem z hor a dát to sem. Ale došla mi baterka ve foťáku. Zapomněl jsem si ji nabýt. Tak snad příště  .

No, já jsem ročník 58 a horolezec. A většinu života jsem mohl nejdál do Tater. Miluju Tatry, miluju naše skály, miluju i tu skalku poblíž našeho baráku. Ale přeci jen, moci lézt na něco většího…

V poslední době se rád plácám ve vodě (Do 45 let mně to nic neříkalo). A zase, mám třeba video, jak se koupem v Jizeských horách v tůni. Byla to nádhera! Ale přeci jen, to moře má něco do sebe. A je trochu z ruky.

Je to legrace, před čtyřmi roky bych to co píšete podepsal. Jako bych to psal já. Já musel zatnout zuby, když jsme poprvé jeli k moři. Tam počítal dny do návratu do Čech . Pak se to nějak zvrtlo a mně se začalo na jihu hrozně líbit. Koneckonců, já byl antiautomobilista a řidičák mám něco přes rok.

Ona otázka proč má jednu hloupou, ale přesnou a výstižnou odpověď: „Protože se mi chce.“ Každý nachází štěstí jinde, jak pozoruji i s věkem se mění záliby. Žádnej problém. Jen ty davy lidí stále nějak nemůžu.

Každý nachází své štěstí někde jinde. Asi proto, že jsme lidé a každý je jiný . Já zase cestoval po zahraničí autem s rodiči každé léto. Sice jen po socialistických zemích, ale stačilo mně to. Tehdy jsme nocovali jen po kempech které ještě svým obsazením byli únosné. Někdy i poloprázdné a bylo to moc fajn. Jen mě vždy mrzelo, že jsme se cestou někde nezastavili podívat se. Dnes si to snažím vynahradit a jedu na dovolenou jen tam kde mohu zažít i něco jiného než se jen válet u vody. Dnes je všude po evropských i jiných zemí přelidněno a u vody se mi to už vůbec nelíbí. Jedině bez plavek což mám moc rád. Jinak to nemá ani smysl.

I ten čas plyne a mění svět i nás. Já jsem měl vždy dovolenou (i s rodiči) velmi akční. Zastavil jsem se jenom na pár hodin spánku, jinak šlapal s těžkým batohem, horolezil… koupání bylo jen vlítnout do studenýho potoka a hned zase dál. Vraceli jsme se vždy o pár kilo lehčí, občas s nějakým tím šrámem.

Naturistické koupání bývalo téměř vždy (pokud už do vody), ale třeba na „Amerikách“ (zatopené doly) také akční – policie to tam jezdila nahánět.

Ale člověk stárne, navíc mám nějak čim dál víc práce (i víkendy), jsou i nemoci. A tak asi před třemi roky jsme zase vyjeli s tím, že přespíme v kempu u moře a pak to začne! …zůstali jsme tam celý týden a nešli nikam. Koukal jsem na moře a bylo mi blaze.

Tak jsme si koupili auto a židličky. Musim se sám sobě smát, kam jsem to došel, to bych nikdy sám do sebe neřekl. V tomhle (viz blog) kempu jsme to měli k nejbližšímu stanu víc než sto metrů – pohoda. Na Korsice velmi únosné (jezdíme mimo sezonu) Nic tam neřešim, nic nedělám, válím se na dece a občas si jdu zaplavat a podívat s brejlema na rybičky.

Možná jednou budu jen sedět na zápraží s fajfkou.

Tak přesně tak si představuji strávit svůj zbytek života až budu muset do důchodu pokud se ho dožiju. Jen by u toho zápraží neměl chybět alespoň bazén s bariérou před závistivci abych je náhodou neprudil svým starým ošklivým tělem. Jen nevím kde bych to zápraží vzal. Natož nějaký bazén. Budu nakonec rád když mi zbude na ten tabák do fajfky ve hnusném paneláku. Oblečení už mi scházet nebude pokud bude teplo  .

Přeji tedy příjemné užívání příjemného odpočinku. Já na to ještě nemám nárok. Já nezažil téměř nic kromě toho válení se na pláži a nepříjemných až strastiplných a velmi smutných událostí v mé dospělosti. Horolezectví a lyžování pro mne byl vždy sport číslo jedna. Na nejvyšší horu jsem vylezl také jen v Tatrách po turistické stezce s řetězy jinak jen po stromech jako kluk v parku. Ale jinak jsem horolezectvím žil alespoň v představách. Vždy když jsem viděl nějaký cestopis s horolezci někde u říčky kde se mohli koupat jak je bůh stvořil vždy jsem jim moc záviděl. A na lyže jsem se také nedostal dál než do Tater. Sjel jsem tam kde co, ale má představa dobrého lyžování je někde v Alpách s hlubokým prašanem. jen mít takovou drobnost jako peníze a už by to šlo. Dnes určitě. Za totáče to nešlo jak jistě víte.