n-procházka Šumpersko

Nuda procházky podnikám nejraději s cílem kromě pohybu bez oděvu poznat i kus dosud neprobádané přírody nebo neznámého kraje optimálně s návštěvou nějaké pamětihodnosti nebo zajímavosti. V jednom horkém červencovém týdnu jsem se rozhodl navštívit rozhlednu (nadhlednu) Háječek u Zborova na Šumpersku.

Tak jako vždy procházce předcházelo studování mapy.cz, při kterém vždy zvažuji možné trasy, klady, zápory, otevírací doby, dopravní spojení, a při kterém se vždy naladím na patřičnou notu.

V sobotu jsem tedy vyrazil vlakem brzy zrána do Bludova a dále do Bohutína, kde jsem na vlakové zastávce nastoupil na modrou turistickou značku směr Klášterec. Za Kláštercem, už v lese, jsem si kompletně odložil a odbočil z modré na lesní cestu směr Rozsocha-517 m.n.m. Bohužel jsem cestu ztratil a musel jsem se pokorně vrátit zpět na modrou, po které jsem k Rozsoše dorazil na hřebeni od západu. Šlo se lesní, zpevněnou cestou, kde bych normálně očekával provoz, ale protože prakticky souběžně vede okresní silnice, neměl jsem příliš obavy ze setkání s oblečenci. Cestou jsem uslyšel zvuk malotraktoru – inu sobota, dalo se to čekat, ale minuli jsme se, a po modré jsem dorazil až k rozcestí modré a žluté značky nad Horními Studénkami.

Přestože krásné léto, cesta loukami a zatím ne příliš sálavé slunce lákaly k nahatému pokračování, bylo zdálky slyšet polňačkou projíždějící auto (inu sobota), dál jsem jakožto umírněný nudista pokračoval již v textilu. Na rozhlednu jsem po žluté značce dorazil kolem 10-té dopoledne, sešlo se nás zde víc.

Otevírací doba je opravdu od rána do večera, vstup je přes turniket, platí se v automatu (doporučuji vzít se drobné), takže návštěvu si můžete načasovat podle počasí, denní doby, v pátek nebo svátek (přesto přístup není nepřetržitě, hlavně ne od podzimu do jara) – doporučuji si zjistit předem). Zájemcům o pamětní razítko, které je zde k dispozici, doporučuji vzít si s sebou podušku s barvou. Někteří turisté to prý tak dělají. Nádherné výhledy byly odměnou za stoupání od obce Zborov.

Zpět jsem se vracel k vlaku opět do Bohutína, ze Zborova vpravo lesní pěšinou, kde šlo jít také bez oděvu (tyto pěšiny souběžné s asfaltkami miluju !), ale z časových důvodů již v oděvu jsem dorazil zpět do Bohutína na vlak.

Bez oděvu jsem urazil něco kolem 4,5 km, hlavně po modré značce. Mohlo to být i víc, v polích nad Horními Studénkami jde trochu zakombinovat, ale já jsem si to užil i tak.

Zkušenosti: – dny pracovního volna= více lidí v jinak pustém okolí vesnic, brzký ranní start=krásně teplo, čerstvý vzduch, slunce ještě nepálí.

A jestli mně ta cesta vlakem a obsazená sobota stály za 4,5 km nuda procházky ? Jak jsem napsal, nebylo to jenom o nuda pohybu, ale i poznávání nových končin, lidí a situací, a že vyšla i nuda procházka, výsledný výborný dojem ještě umocňuje a násobí. I když popravdě by mě hodně mrzelo, kdyby to takto pěkně nevyšlo. Těch 4,5 km u mě představuje cca 1,5 hodiny bez oděvu, a to mě dostatečně n-naplňuje.

n-procházka Hostýnské vrchy

Hostýnské vrchy jsem vzhledem k tomu, že při každé jejich návštěvě jsem vždy potkával další jejich návštěvníky, považoval z hlediska n-procházek za složitější. Ale protože mám v mém seznamu hostýnských pětistovek ještě několik bílých míst, zvolil jsem si okruh Hostýnskými vrchy, a to s přihlédnutím k mým n-potřebám. To znamená ve slunečný a pracovní den uprostřed týdne.

Začátek mého celodenního putování byl na Tesáku – hlavním hřebeni Hostýnských vrchů, častém východišti turistických tras. Zde je jak poměrně dobré dopravní spojení autobusem, tak i dostatečně velké parkoviště pro automobily.

Odsud jsem vyrazil po červené turistické značce J směrem na rozc. Pod křížkem. Již zde jsme šli prakticky společně se starším párem, a tudíž jsem se „jen“ kochal pohledem do krajiny během chůze po pasece vzniklé kvůli kůrovci. Od rozcestí Pod křížkem k Huťskému polesí už šlo všechno dolů a ve stínu stromů jsem si užíval lesního klidu a ovzduší (cca 1,3 km).

Pokračoval jsem po červené TZ asfaltkou J směrem k nejbližší odbočce doprava (v textilu-očekával jsem zde cyklisty, což se potvrdilo), a zde již po neznačené lesní cestě na vrchol Grúník, Okluk a rozc. Pod Oklukem  – dalšího 1,5 km absolutní volnosti.

Dále po zelené zase už v textilu směrem Nad ráztokou a na Býčí skály, pak zpět na Ondřejovské přední skály (ty ale ve mně nezanechaly hlubší dojem a příště je vynechám-dost možná jsem nenašel tu správnou pěšinu kolem skal), a po žluté S směrem do Rázkota-u mostu.

Zde se naplnila možnost uvedená na jedné z inf. tabulí naučné stezky – „je zde poměrně častý výskyt daňků a můžete je v této lokalitě potkat“. Tři takové krásné exempláře vysoké zvěře jsem potkal v zatáčce asfaltky dolů do údolí – dva samce s lopatkový parožím a jednu laň. Samozřejmě se mě lekli víc než já jich a ihned vběhli mezi nejbližší stromy, ale ten obraz mám pořád v paměti. Odtud od Myslivecká chata Grůň SV směrem po neznačené hřebenové lesní cestě přes Kotár, Na Šarmance (715 m.n.m.) zpět na hlavní hřeben na Holý vrch-rozc.

Speciálně tuto hřebenovou nezpevnělou lesní cestu jsem zde již dříve navrhoval jako možnou pro n-procházku. Jeden nudista ji absolvoval a ohlas byl v podstatě dobrý, ale ne až tak jednoznačný. Teď jsem ji tedy prošel osobně.

Stoupání od chaty Grůň je zpočátku prudké a vymletou cestou, ale velmi brzy přechází v táhlé stoupání lesem a palouky, a kdyby nezačalo pršet a na nově vzniklé pasece nepracoval lesní stroj, šel bych bez oděvu až k napojení na modrou TZ od jihu – cca 3,5 km. Tato trasa je pohodlná pro chodce, ale sjízdná snad jen na horském kole, a to ještě nepohodlně. Obava z vysoké trávy a zarostlé pěšiny se nepotvrdila. Nejsou zde sice daleké rozhledy, ale klid a pohoda, a to mně stačilo. Za sebe tuto cestu hodnotím jako velmi příjemnou. Zato daleké rozhledy byly v důsledku rozsáhlého kácení z hlavního hřebene. Cestou V směrem ke Třem kamenům byly výhledy jak na Sv. Hostýn a vrch Obřany, tak částečně na ostatní světové strany. Mraky se rozplynuly, vysvitlo slunce a oschlo maliní kolem cesty. Příroda zde vydatně nadělila úrodu pro všechny procházející poutníky a turisty. Maliny byly vyzrálé a sladké a bylo jich dost.

Zpět na Tesáku byla otevřena přízemní restaurace až do 17,45 hodin s nabídkou smažených hotových jídel a hlavně skvělé gulášové polévky, jejíž obrovskou porci za na horách přijatelnou cenu jsem si dopřál spolu s dvěma rohlíky. Příjemně unavený delším pochodem, ošlehán deštěm a ohřátý sluncem, nasedám po 17-té hodině na můj plechový kůň a odjíždím zpět k domovu.

V rouše Adamově jsem strávil cca 5,5 km z celkových 18,5 km, bez stresu, v pohodě a radosti, s kulinářskou tečkou na závěr.