Plně s Vámi seznámím . Nahota je krásná a přirozená . Není proč se uchovávat . Každý má právo být sám sebou a nebýt odsuzován někým , kdo má předsudky .

Přesně tak. Taky mi vadí ta panika z nahoty, třeba na Facebooku. Kamarádky mají malé děti, a když chtějí sdílet fotky, musí sdílet jen takové, kde nejsou děti nahé (ani nemusí být „nic“ vidět, stačí že jsou viditelně bez oblečení, a už je z toho problém, panika, pohoršené komenty, reporty…), nebo minimálně fotky nějak složitě upravovat… Když jsem já byla malá, hráli jsme si na vsi všichni nazí, minimálně tak do 8–10 let určitě. Normálně na návsi, u rybníka, kdekoliv… A nikoho to nepohoršovalo. Pak přišel nějakej prudérní chytrolín z USA s tím, že to je vlastně strašně špatné, a že to ubližuje dětem a zvyšuje (údajně) míru úchylů a pedofilů… A je z toho problém, zákazy, a pomalu lynčování těch, kteří si dovolí dát na Facebook fotku nahého batolete. Co je proboha na lidském, natož dětském, těle tak hrozného, že se musí před ostatními schovávat? A jak by mohlo jiným dětem ublížit když uvidí jiné děti nahé? Nebo i dospělé? U nás doma chodili všichni vždy nazí, samozřejmě ne pořád, ale občas, třeba z koupelny, ve které jsme stejně neměli ani dveře (kvůli rozvodu plynu – prý nějaké nařízení plynáren, takže nám prostě dveře odmontoval bytový úřad, ale nikomu to nevadilo, byl tam závěs, který stejně nikdo nikdy nezatahoval), převlékali se, opalovali, zkrátka normální (podle mého) domácnost. Od mala jsem vídala nahé jak rodiče, a sem tam i jiné lidi, tak všechny děti z okolí, včetně návštěv u příbuzných a známých. Nikdy nám na tom nepřišlo nic divného, nijak nás to nepohoršovalo, natož aby nás to nějak poznamenalo. Když jsme přijeli někam na chatu, k vodě, kamkoliv, a bylo hezky, první co moji rodiče udělali bylo, že mě svékli do naha a nechali běhat na sluníčku (samozřejmě přiměřeně, hlídali abych nedostala úpal, pila, občas šla do stínu, do vody a tak dále). I naše rodinné album je plné nahých fotek mě, mých rodičů, kamarádek a kamarádů, příbuzných atd. Do cca 10–11 let mě nechávali koupat nahou (většinou) i u moře, na běžných veřejných plážích, a nebyla jsem tam samozřejmě zdaleka jediné nahé dítě… Nevadilo to ani mé jinak dost prudérní babičce (narozené 1922), která mi později zakazovala brát si do pokoje kluky, i ve dne, natož aby tam nedej bože byli večer, natož přes noc :D Prohlašovala, že muž a žena mají sdílet místnost až po svatbě, nebo minimálně po oficiálním zasnoubení, a to ještě jen ve dne :D Ale moje veřejná nahota ani jí nevadila :) Tak proč je to najednou takový problém? A proč v naturismu vidí často problém i běžní lidé, ničí pláže, reportují nahotu na fotkách, a všemožně brání přirozenému stavu věcí? Copak jim to nějak ublíží? Nebo jejich dětem? Když jdeme na návštěvu k jedné nebo druhé sestřence, celá rodina, včetně přítelů, manželů, rodičů, prarodičů, kamarádů… tak jejich dcery (jedna má dvě, druhá také dvě a jednoho malého syna – minimko) běhají po zahradě taky nahé, a nikomu to nevadí. Dětem ani dospělým, mužům ani ženám, klukům ani holkám jakékoliv věkové skupiny… Proč tedy jiným lidem (některým) ano? Nejsou právě oni, jak už bylo v článku řečeno, ti nenormální, kteří hledají v nahotě něco víc, něco nepřirozeného, špatného? Vymýšlejí stále nová pravidla jak „vymýtit“ nahotu z běžného života i z internetu. Nemělo by to být přesně naopak? Nemělo by se jim ukázat, že na nahotě není nic špatného a nepřirozeného, a že vlastně oni jsou ti „špatní“ a nenormální? Bojuje se za práva všemožných menšin, homosexuálů, transvestitů, atd (proti kterým já nic nemám), ale současně se bojuje proti té nejpřirozenější věci, kterou je lidské tělo? Jestli něco dětem ubližuje, pak právě toto – tajení a skrývání pravdy, dělání „vědy“ z nahoty, sexuality a všeho toho kolem… Když jde poprvé dcera průderních rodičů k lékaři, natož ke gynekologovi, musí to pro ní být traumatizující zážitek. Nedej bože aby tím lékařem byl muž. Já mám gynekologa muže, a jsem s ním naprosto spokojená – je mnohem lepší lékař než byla moje předchozí gynekoložka – žena. Poprvé to bylo lehce „trapné“ nechat se detailně prohlížet a prohmatávat cizím mužem, ale nebylo to nic zase tak hrozného, a teď už mi to vůbec nepřijde… Ale nechtěla bych být v kůži dívky, před kterou rodiče pečlivě tají úplně všechno… Nemluvě o prvních sexuálních zážitcích takové dívky. To musí být hotové trauma… Není tedy na čase změnit přístup lidí k nahotě, případně i sexualitě? Jenže jak, když je dnes všechno zakázáno a veřejně odsuzováno… Není nějaký jemný, decentní, přirozený způsob? Nemyslím si, že vnucováním, protesty, či exhibicemi se to změní, spíš naopak… Asi by bylo nejlepší začít u dětí a mladých lidí, aby alespoň další generace neměla z nahoty takovou paniku :) A třeba pak už bude své děti vychovávat také mnohem otevřeněji…