Fuerteventura

• písešné duny, nekonečné pláže, větrné mlýny, houfy pozemních veverušek, poklidné vesničky a milí ostrované, taková je Fuerteventura, nejdelší z kanárských ostrovů, bičovana větrem a zalitá sluncem.

  Je 4 listopad 2010, se svým manželem nasedáme do letadla a hodně se těšíme, že vyměníme dušičkový čas za ,,bohem opuštěná místa,, ostrova perfektního ke koupání, neb vedlejší Lanzarote je spíše ke koukání, jak jsme vyslechli v letadle.Letadlo přistane nejdříve na koukacím ostrově Lanzarote a poté následuje 20 minutový přelet na Fuerteventuru.

  Během následujících dvou týdnů, chceme koukat a koupat po celém ostrově, jako výchozí bod vybíráme turistické městečko Caleta de fuste, neboli El Castillo původní název, klidu během celého roku nezažijeme proto volíme hotel v opuštěné oblasti Nueva horizonte. Následující dva týdny se probouzíme v hotelu Castillo de Elba, budí mě zurčení fontánek a zpěv ptáků, hotel přesně splnil naše očekavání klidu a pohody, architekturou připomíná mohutný kastilský hrad, s obranýmy věžemi a těžkými závěsy na oknech a vnitřním uzavřeným nádvořím, kde je nyní nádherná terasa pro opalování. webovky hotelu jsou tady http://www.hoteleselba.com/…ery-236.html, něco málo k městečku El Castillo, městečku dominuje uměle vytvořená zátoka s obranými věžičkami na několika místech a převážně nízká zástavba bungalovů pro turisty, dále je tady malý přístav, nabízí spoustu různých lodních výletů, příjemné stylové restaurace, i policie lokal sídlí v ,,malém hradě, kouzo městečka je v jeho architektuře i ,,řadovky,, kde bydlí místní jsou ve stylu ,,castillo,,. Naš hotelový řetězec disponuje obrovským Aparthotelem přímo v městečku a dalšími dvěmi luxusními hotely úplně na okraji střediska. Panům radním bych dala jednu radu – je třeba uklízet a hlavně prosít městskou pláž, plná ostrých kamínků i střepů, prorůstá plevelem, jinak bylo městečko kouzelné. Do městečka se dostane přes kruhový objezd, jenž zrovna opravovali, byl zaplachtován, jaká radost, po týdnu plachty oddělali a hle další věžička.

  K putování ostrovem potřebujeme auto, Micra vyšla zhruba 140 € na týden, bereme ji na dva týdny,ostrovem projíždíme dle nálady, střídavě vyrážíme na Sotavento a severní duny u Coraleja, nevynecháme ani vesničky ve vnitrozemí a divoké západní pobřezí.
  Pláž Sotavento nejkrásnější a nejdelší z pláží v atlantiku-sjíždíme na ni v úseku označen jako playa de barca, očakáváme liduprázdné území, bohužel nalezáme místo přeplněné turisty hlavně z německa, množství serfařů a pouštěčů draků,hodně lidi i na vodním padáku, no tady se vklidu neokoupeme, ono se vlastně nikdo nekoupe, nemá kde. Zkoušíme to tedy o něco dále, odbočujeme na půjčovnu serfů, betonová cesta se promění v roletu plnou ostrých balvanů a prachu, dobrá stovka aut, už tu je a zjištujeme, že tady by to šlo. Vydáme se po pláži směrem do dun a hle skoro všechny jsou již obsazeny. Manžel konstatuje, že nejsme vůbec vybaveni na tento ostrov, všichni mají takové půlstany a my nic snažíme se to napravit a kupuje plážový přístřešek za 16 €, sehnali jsme ho až po týdnu, všude nabízeli za 30€, což se mi zdálo přitažené za vlasy, ale zpátky k pláži, duničky byly posety chomáčky vegetace i metrových rozměrů a my se usadili konečně za kaktus, on to vlastně nebyl kaktus, ale trnité křoví, nicméně manžel to tak pojmenoval, s radosti zjištuji, že všede kolem jsou naháči zpoza ,,kaktusů,, se ozývá němčina a sem tam angličtina. Okamžitě padlo rozhodnutí, prožiji konečně první naturistické koupání, zcela vypouštím z hlavy maminku, která zůstala doma i s názorem ,,ty přece na nuda pláži nemůžeš ukazovat špeky,, manžel nic nenamítá, zůstává verný plavkám a věnuje se osmisměrkám a cigaretě. Opouštím tedy kaktus, naše místečko a vydávám se přejít asi 100 metrový úsek mezi dunami a oceánem. Ponořím se do vln atlantiku bohatčí o poznání, že početná kolona nahačů má v průměru 60 let. Někteří byli hodně a hodně starší. Považuji se tedy za nejmladší naturistku , nicméně musím přiznat, že můj pohled sem tam sjel i na vybavení okolních pánů, či pánských párů, kteří měli celé tělo vyholeno do hladka. Oceán u Fuerteventury byl o hodně teplejší než na okolních ostrovech. Uživám si koupání a zjištuji, že spousta naháčů pouze v botech a s batohy na zádech prolézá okolní kopce, velká duna zavála část kopce, někteří turisté se po ní kutálí dolů, při koupání mě doslova pronásledovaly hejna stříbrných rybek, vylezu z vody zhruba o 100 m dál, vracím se procházkou po pláži zpět, nic mě nestudí, snad bych se procházela v rouše adamově i dále, ale manžel se chce taky zchladit, neb teploměr u cesty na Costa Calma ukazoval 31 stupnů. Něco před pátou hodinou sluníčko rychle ztrácí sílu a v šest je skoro tma.Věci z pláže naházíme do auta a vydáme se k nedalekým skalám které obývájí pozemní veverušky. Pamlsky ukusují přímo z ruky, některé se vůbec nebojí , seberou piškot, otočí se zády, snědí ho a jdou si pro další.

  Jeden den jsme dojeli až do Morro Jable a vyzkoušeli pláž u majáku mraky turistů, potěší, že nahatých, opouštíme pláž kolem třetí hod. Neb chceme podniknout zajíždku na pláž Cofete. Jedete roletou plnou výmolu nějakých 30 km. Cestou tam potkáme kolonu jeepu, přecpanou turisty, u vyhlídky zjistíme proc, odstavený jeep a průraz. Pobyli jsme hodinku, hodinku na konci světa, koukali ve svahu na Winterovu vilu, do svahu k vile jsme nijak nešplhali, byl tam zaparkován vůz, co nebyl z půjčovny, další vůz k vile přijížděl. Trochu jsme se prošli po pláži, spodní proudy téměř podráží nohy, tady to ke koupání není, na další pláž Barlovento jsme již nešli, ale krásně se žlutila v posledních slunečních paprscích. Blížící se soumrak nutí k odjezdu, v tu chvíli je na pláži pouze pět aut. Cestou zpět jsme zažili nejnepříjemnější zážitek z dovolené. Mladík v jeepu v protisměru, pravděpodobně z obce Cofete, svou agresivní jízdou se snažil vytlačit auta turistů do škarpy. Manžel tak nějak odtušil jeho úmysly a úplně zastavil. Vypadalo to, že nás chce a my věříme, že opravdu chtěl srazit ze srázu dolů, díky bohu za námi v dohledu byly další tři vozy turistů, tak,že si to rozmyslel, mladík v jeepu je musel vidět spíše jak my…na Cofete už nikdy, místo má zvláštní atmosféru trochu strašidelnou, další horor byl v městečku Morro Jable, v původní vesnici, jednosměrky zcela jinak, než říká GPS, najednou před námi zmizelo kus ulice, odřezaná či propadlá cesta, na propadlou vozovku upozornuje pouze igelitová folie s nápisem policie lokal, bože tady už nikdy,turistická část ukazuje přívětivou tvář, široké pláže, poté zonů obchůdku a restaurací nad nimi,pás hotelů pro movitější klientelu. Manžel si oddechl, že jsme na výmolech nepíchli,ztvrdnout na Cofete, to bychom určitě nechtěli.

  CORALEJO

  Toto místo jsme navštívili dvakráte. Podnikli procházku v dunách, udělali fotky. Oblast dun se mi zdála dosti rozsáhlou, taktéž pláže. Poprvé jsme to zkusili u dvou velkých hotelů na playa grande, písek na pláži téměř bílý, vlnky parádní, atlantik modro-tyrkysovou barvu, bohužel byl víkend, pláž přecpaná hlava na hlavě a holý zadek ani jeden. Podruhé jsme to zkusili, hned zkraje dun na malé plážičce, kde již byli naturisté, stačila jsem se okoupat, ale byl takový vítr, že jsme to zabalili a vrhli se na projíždku vesniček ve vnitrození.

  Okruhy venkovem

  Postupně jsme projeli ostrov křížem krážem, navštívili vesničku a poté směr nejbližší pláže. Cesta venkovem je idylická, plantáže z aloe, větrné mlýny, stáda kozlenek u cesty a ten klid např. Dům posádky v La Oliva, Lajares s větrným mlýnem, větrné mlýny byly i v mnoha dalších vesnicích, samozřejmě vyhlídku v centrální části ostrova, někde nad městečkem Betancuria, toto městečko není nic jiného než ,,španělskou vesnicí,, s trochu větším kostelíkem, Projeli městem Pajara a snažili se vykličkovat na Playa dee Garcey, abychom viděli zbytky vraku americké Star, cestu jsme nenašli , vcelku mě to mrzí. Dále jsme dojeli do La Pared a pozorovali oceán.

EL COTILLO

Tohle městečko má vše, co turista žádá. Severně od města se nachází kouzelné malé zátoky s pískem caribského typu, tu svou si vybere opravdu každý, dále se můžete projít k majáku Del Toston, a pozorovat jednu vlnu za druhou. Naturistů je tady opravdu dost, snad více než textiláků. Moc se mi tady líbilo, místo je vhodné i pro dovolenou bez auta. V městečku samotném najdete původní rybářské domky, u malé pláže plné oblázku restauraci U modré krávy, trochu jsme pobyli, nějaký mladík hrabe v oblázcích a vyhrabává příbory a staré rezavé mince, asi tři číšníci z restaurace tomu přihlíží, manžela to zaujme a také nachází starou rezavou minci, dále má městečko navlas stejný hrad jako v letovisku EL Castillo a zbytky strážních věží, kolem kterých se prohání mladíci na tříkolkách, dále k jinu se nachází několik pláží vhodných k winsurfingu, serfařu je tu dost, sem tam se mezi ně vmísí naháči a koupou se. My tady zajeli třikrát a zůstali až do posledního sluníčka olizujicího zvětralé vrcholky starých sopek. O cestě jižně od města nemůže být ani řeči, pouze roleta, díry a výmoly. Zase spousta turistů v zaparkovaných vozech, vychutnavajících stejně jako my pohled na oceán a serfaře. Doporučiji zajet, pobýt a nasát atmosféru, líp to popsat neumím.

Druhý týden pobytu se ostrov ukázal, že dovede být ,,fuerte,, docela fest. Ihned po snídani jsme nasedli do auta a odjeli na Sotavento,kde vždy svítilo slunce a nefoukalo tolik, rozhodili stan, za kaktusem a vychutnávali sluneční paprsky, křik racků chechotavých a krmení rybiček. Dva týdny co by naturistka mi utekly jako voda, bylo to fajn. Nemalý dík patří mému manželovi, který mě vozil ostrovem spíše necestou než cestou, já bych ty výmoly neodřídila, samozřejmě olivrejovaným zaměstnancům hotelu, kteří vytvářeli atmosféru klidu a pohody. Fotky na vrtulce: http://kanarske-ostrovy.vrtulka.cz/…rafie/monna/