Podle starořecké mytologie ohrožoval lidi Kraken, obrovská mořská obluda gigantických rozměrů. Člověk byl proti Krakenovi tak nepatrný, jako je proti člověku mravenec. Perseus však dokázal Krakena zneškodnit. Žádnou zbraní by se to ale nemohlo podařit, existovala jediná možnost. Ukázat Krakenovi hlavu Medůzy. To byla žena, která se v Athénině chrámu nechala svést bohem Poseidonem. Za trest byla proměněna v příšerně ošklivou bytost s blýskavýma očima, obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů. Byla tak strašně ošklivá, že kdo jen zavadil pohledem na ni, hrůzou zkameněl. Perseus použil svůj štít jako zrcadlo, aby se k ní přiblížil, useknul jí hlavu a strčil do pytle. Když se z moře vynořil Kraken a chtěl zaútočit na Řecko, Perseus za svými zády vytáhnul z pytle hlavu Medůzy, Kraken se na ni podíval a zkameněl.
Starořeckou mytologii dnes vnímáme jako téměř fatazijní pohádky, jenže tento příběh je obrazem velmi konkrétních lidských citů. Kraken v nás, to je obluda, která nás děsí tak mocně, že se s ním netroufáme vůbec nijak vypořádat. Je to náš vlastní strach. Strach uvidět něco, co z nevědomosti považujeme za nesmírně nebezpečné. Pohled na nahého člověka. Takového, který není ukryt v pytli, tedy v šatech. Přitom jeho obraz vidět můžeme. Víme jak vypadá. Ale děsí nás možnost spatřit skutečného člověka. Netušíme, že ten pohled nezabije nás. Tak jako Perseus, i my musíme každý v sobě najít odvahu abychom toho Krakena v nás zlikvidovali pohledem na skutečného člověka. Ten pohled nezabije nás, člověk není ošklivý pro nás, člověk je ošklivý jen pro našeho Krakena. Nemáme jinou možnost jak překonat obludný a iracionální strach z nahoty, který nám podstrčila naše výchova a naše společnost. Ten pohled na skutečnost zneškodní Krakena a my budeme osvobozeni od jeho ničivé síly.
|
Bezvýhradný souhlas
Švýcarský psycholog, psychiatr a filozof C. G. Jung (http://cs.wikipedia.org/…_Gustav_Jung) hovří o stínu, tom všem, co si ze sebe a o sobě neuvědomujeme, a dokud si to neuvědomíme a nepřijmeme to, tak nás to pronásleduje a trápí v různých podobách. Stín může mít nejrůznější podoby, od gymnofobie přes cigánofobii, nacionalizmus, k nejrůznějším „osobním“ fobiím (fobie s pavouků, z výšek a pod.) Největší problémy dělá to, že člověk, pronásledovaný stínem je schopný velkého intelektuálního úsilí, aby si strach ze stínu „okecal“, zdánlivě rozumně zdůvodnil. Takže může vyprodukovat velice rozumně vypadající teorie o tom, proč se to nebo ono nesmí, nemá, nemělo by být atd. Bohužel, když to začnete ale opravdu důkladně rozebírat, tak jestli jste jen trochu poctiví, tak zjistíte, že na tom není kousíček rozumného, že je to jen a jen o vás. Jenže takových poctivců je po čertech málo Nahota má schopnost tenhle stín hodně rychle přivolat, proto je tak potíraná. P.S. Kraken je spíš postava ze severské mytologie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kraken), do řeckých bájí mi nějak nesedí. Ale takhle, jak to líčíte to bylo v Souboji titánů. Což je asi bližší pramen, než „echt“ řecká mytologie. P.P.S. Analytyčtí psychologové, včetně Junga samého by mě asi zabili za tohle zjednodušené převyprávění jejich poznání, ale jsme na naturistických stránkách