Tak nevím, zda těmito řádky nenosím sovy do Atén, nicméně musím se znovu zeptat: Kdo je to vlastně naturista? Kdekdo odpoví po svém, v závislosti na jeho zkušenostech i na jeho vidění světa. Podle mě není naturistou ten, kdo je vždy a za všech okolností nahatý. Nahota je něco, co je asi nejviditelnější, ale podle mě zdaleka ne nejdůležitější. Pokud to někdo nenosí v srdci, nedožene to nějakým exhibicionistickým svlékáním se. Jsem si skoro jistý, že nahocení člověka v jakémkoliv věku ovlivňuje. Snad pozitivně, možná. Ale zase záleží na kvalitě jedince. Zažil jsem kluky, dávno dospělé, kteří třebas rádi chodili na nudu, ale jen proto, aby pozorovali holky/kluky, případně něco víc. Naturista by se měl například na nudapláži podívat po svém protějšku, ať mužském či ženském, protože zarytým hleděním do země může ještě urazit, ale neměl by pohled na cizí tělo tolik viditelně vyhledávat, podle mě, resp. neměl by to být (hlavní) důvod k návštěvě nudapláže. A pak, nahocení může probíhat i mimo, stranou civilizace, mimo dohled kohokoliv.

Takže podle mě jde o přijetí jakéhosi způsobu myšlení, uvažování, stylu života, který by měl být těm, kteří se za naturisty označují, vlastní. Jenže pozor, když se někdo za něco označuje, za nějaký dobrý ideál, pak to svádí k něčemu nepěknému, až fanatickému, nebo povýšeneckému. Naturisti by měli být v klidu, měli by repsektovat jeden druhého, měli by ke každému přistupovat s alespoň minimální dávkou pokory a úcty a vážit si sebe i druhých. Na druhou stranu však není naturismus o nějakém bratříčkování, to ne. Jen proto, že někdo vyznává něco, co já, neznamená, že jsou z nás okamžitě soukmenovci. To by naturismus byl o sektářství, ne o svobodě.

Nahocení podle mě opravdu člověka vychovává, protože když je člověk nahatý, tak už jaksi nemá, co by někde něco někam skryl, takže nahocení učí pokoře, podle mě. Pokoře a skromnosti. A nejlepší je, když se odehrává v přírodě. Já bych si pobyt v přírodě bez nahocení skoro už ani nedovedl představit. Podle mě to tam prostě patří, ať si kdokoliv říká, co chce.

Proč je teda tak málo naturistů v mém okolí, když je to tak fajn? Podle mě jde o předsudky. Pověry, mýty. Lidi si myslí, že se tam děje kdovíco. Vidím i čistokrevnou, ale utajovanou závist, protože já jsem v pohodě, ten, kdo zuřivě odmítá, ne. Ale taky jde o stydění se. Před nedávnem jsem se seznámil s moc prima klukem, který by i rád nahotil, ale stydí se strašně. Na nudu ho nikdy nedostanu. Nanejvýš někde stranou, a jsem rád, že jsem ho nakonec k tomu přiměl – a bylo to fajn. Taky jsem se setkal s obavami typu, že se především kluci obávají vzrušení… vzrušenej bývá nahatej aspoň někdy každý, určitě. Když jsem na nudapláži, vidím to tam POKAŽDÉ. !!! Přijde mi to normální a okay, pokud to není nějak okatý a podobně. To se taky potenciálním nováčkům snažím vysvětlit. Za něco takového se na textilce stydíš, ale tady nemusíš. A nedoplňuju to prohlášením, že když budeš myslet na něco jinýho… protože prostě asi tuším, že když je to urputné, tak to dá fušku. Podle mě by si každý, kdo s nahocením začíná, měl uvědomit, že to prostě patří k věci a že se nejedná o něco, co je k řešení teda že takové obavy nejsou na místě. Zmiňuju to, protože právě tyhle obavy jsou asi nejsilnějším a nejčastějším argumentem, proč tak málo mladých lidí (tím myslím řekněme kluky pod dvacet, pětadvacet let) navštěvuje nudapláž. Dokonce bych řekl, že v 90 % případech, když vyrazím na nudu, jsem nejmladším účastníkem  .

A pro nováčky ještě něco: Vezměte si na nudu s sebou nějakou zábavu. Protože pokud jste sami (teda jako jednotlivci), je vás tedy méně než dva, pak se budete fakt nudit… a kdybych v minulých dnech a týdnech nenarazil na kluky, kteří by se mnou rádi nahotili, pak bych už na nudapláž asi nechodil vůbec. Samotného mě to tam fakt nebaví.

Přeju fajn chvíle strávené s nahotou