Mužismus je společenská aktivita vyvolaná tím, že muži
- jenom proto, že se narodili jako muži – jsou na tom v některých ohledech hůře, než ženy.

Na rozdíl od Feministek, které tvrdí, že ženy jsou na tom ve VŠECH ohledech hůře než muži a zavinila to mužská nadvláda, takže je nutno muže přinejmenším umravnit,

my Mužisté víme, že naprostou většinu případů, kde jsou na tom muži hůř, si muži zavinili sami svojí vlastní blbostí bez jakéhokoliv úsilí žen. Jsme přesvědčeni, že hledáním a vyslovením pravdy dosáhneme harmonie ve všech mezilidských vztazích, tedy i mezi muži a muži. Pokud uznáváme potřebu někoho umravnit, pak blby všeho druhu.

Typickým příkladem situace, kdy jsou muži na tom hůře než ženy a kupodivu zároveň i ženy jsou na tom hůře než muži, je vžitý způsob posuzování nahoty – tedy téma právě pro diskuzi v naturistické komunitě. Jestliže feministky požadují rovnoprávnost, pak zde je typický příklad naprosté a přitom zbytečné a nesmyslné nerovnoprávnosti, která poškozuje obě skupiny. Podle obecného mínění:

• Ženu a její tělo – jenom proto, že se narodila jako žena –

považuje za krásnou nejen absolutní většina mužů, ale i většina žen.

I když je nahá, pak je především krásná a teprve v druhé řadě je to neslušné. Pokud se muž dívá na nahou ženu, dopouští tím se vůči ní neslušnosti a obtěžuje ji, nebo pokud se mu žena ukazuje vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.

• Muže a jeho tělo je ochotna považovat za krásné jen část žen,

ale to jen v případě, že není nahý. Naprostá většina mužů není ochotna vůbec o mužském těle uvažovat jako o něčem, co může být jakkoli sebeméně spojeno s estetikou. Je-li muž nahý, je to v první řadě posuzováno jako nemravné a v druhé řadě neestetické. Mužské přirození je pak přímo ošklivé, absurdní a v nejlepším případě směšné. Pokud žena vidí nahého muže, dopouští se tím muž vůči ní neslušnosti a obtěžuje ji, nebo pokud se na něj žena dívá vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.

Tento stav lze jasně doložit tím, kolik fotografií nahých žen se běžně vyskytuje v tiskovinách, třeba v Blesku každý den. Přitom Blesk i další bulvár čtou bez protestů i ženy. Fotka nahého muže se ale nikde nevyskytuje. Ani v lehce erotických tiskovinách, určených mužům. V tiskovinách pro ženy (typu Pestrý svět a ani nevím jakých dalších) naprosto převažují snímky žen. To má vcelku jasný důvod, jsou to módní vzory. Podle nich se ženy řídí při rozhodování, co si obléknout. Musí totiž mít na sobě něco originálního a přitom to musí odpovídat tomu, co se právě nosí. Nesmí mít na sobě nic, v čem už ji někdo známý viděl (známá viděla!!!). Hlavní motiv, podle kterého žena vybírá líčení a oblečení, není snaha líbit se mužům, nebo tomu jednomu mužovi, ale úvaha, co si o tom budou myslet lidi.

Na imaginární mínění, co si o tom budou myslet lidi, ale muži naprosto neberou ohled. Když se muž rozmýšlí, zda si vzít bundu, koukne na oblohu, koukne na teploměr, případně vystrčí ruku z okna a bundu si nevezme. Jeho vizuálněji zaměřená polovička šílí: “Jak můžeš jít bez bundy! VIDÍŠ SNAD NĚKOHO JÍT BEZ BUNDY?!!” Muž marně protestuje, že kolem nejde vůbec nikdo, takže nevidí ani nikoho v bundě. Ostatně aji kdyby někdo kolem šel, všimne si jen hezký holky, že je hezká, ale co má na sobě . . . A i kdyby se pod tlakem předchozí konverzace zaměřil na přítomnost bundy, stejně takovou kolemjdoucí vůbec nemůže uvést jako příklad, ani když bundu neměla. To je právě na našem soužití s ženami krásné – jsme odlišní a navzájem se doplňujeme a obohacujeme. Není důležité, jak velká polovička je kdo z nás. Důležité je, že vytváříme celek.