Potštátsko – n-procházka – červen 2014

Vždycky na jaře, jakmile vyleze sluníčko a trochu se oteplí, uslyším v botníku šramot. To tam podupávají moje toulavé boty a lákají mě ven. Dlouho jim nevydržím vzdorovat – sáhnu pro ně, sfouknu z nich imaginární vrstvu prachu, ošetřím jim pleť Collonilem a postavím je do jedné řady s ostatní sezónní obuví v předsíni. Tím se na chvilku uklidní, ale postupem dní jejich nervozita roste a chtějí ven. Takže jsem se jednoho krásného pracovního červnového dne sebral a vypravil na Potštátsko.

Nebyl jsem tady poprvé-přes Potštát je alternativní cesta z Olomouce na Odry a dále na Ostravu, řada šoférů tuto trasu důvěrně zná. Téměř každý vám řekne o relativní odlehlosti těchto míst a navíc mě sem vedla i zvědavost na zříceninu hradu Puchart. Z pohledu na mapu si každý udělá obrázek na vhodnost lokality z hlediska n-procházek. Lákalo mě to sem čím dál víc a proto moje první letošní n-kroky vedly právě sem.

Od Olomouce jsem volil cestu směrem na Hranice a dále přes Olšovec do Boňkova, kde jsem u aut. zastávky odbočil přes potok Veličku a na louce u potoka nechal stát auto. Po cca 0,5 km po asfaltce směr Potštát žlutá odbočuje vpravo do lesa, kde milovníci prudkých stoupání si vychutnají výstup na zříceninu hradu Puchart. Jako pustý je uváděn již v 15. stol. Do dnešní doby se zachovala jen část zdi a ani já jako osoba s maximální představivostí jsem si neuměl příliš domyslet velikost a uspořádání hradu. Pokud byste si předem nepřečetli informační tabuli o hradu Puchart ještě u silnice, představu byste neměli.

Asi po 100 metrech od druhého ostrohu zříceniny se přichází na pěknou přehlednou křižovatku lesních cest, kde je vhodná chvíle k odložení oděvu. Dál cesta pokračuje místy zboku prosvětleným lesem, cesta je pěkná travnatá nebo listnatá bez vyjetých kolejí, nebo vyšlapaná pěšina. Po levé ruce, pod srázem schovávajícím se v zeleni, můžete tušit Potštátské skalní město. Pokud byste chtěli spatřit některá skaliska, museli byste jít po asfaltové silnici z Boňkova na Potštát (toto jsem absolvoval již dříve a vzhledem k hustotě provozu, relativně úzké silnici a skrytým skalám v zeleni je stejně dost obtížné skály v celé kráse spatřit – snad přes zimu). Po žluté tur. značce, v tichu lesa, cestou přes palouky a stínem v korunách buků, dorazíte k rozhledně hraběte Walderode, který si ji zde vybudoval pro svá pozorování, a která v roce 1972 musela být kvůli špatnému stavu stržena. Dnes z ní zbyl jen kamenný cca 3 metry vysoký podstavec a na informační tabuli několik fotografií.

Hrad Puchart: Z hradu Puchart se dochovala jen tato zeď

Z Puchartu k rozhledně

Rozhledna hraběte Walderode

U rozhledny

Potštát

Po 300 metrech dorazíte k lesní asfaltce. Já šel ještě další 250 m přímým směrem lesem a pak zahnul doleva, abych se na asfaltku vrátil. Po dalších 600 m dorazíte k obydlené samotě Pod Kyžlířovem (prosvítá mezi stromy) a dál jdete po žluté lesem přes pole do Potštátu.

Zde se můžete občerstvit (přes den v samoobsluze) na náměstí, shlédnout výstavu historie města na Obecním úřadě na zámku a po prohlídce náměstí a kostelů (ty jsou přes den zavřené) se můžete vypravit zpátečním směrem po červené TZ do Boňkova. Cesta do kopce jde zpočátku po poli, později se napojíte na asfaltku do Michalova. Před osadou Michalov je ojedinělé technické řešení silnice, odvodnění příkopy a zpomalovacího retardéru. V osadě si můžete odpočinout na odpočívadle hipostezky, kterou dále společně s červenou pokračujete do Boňkova.

Michalov-zpomalovací retardér-brod

Z Michalova do Boňkova

Nad Boňkovem-výhled na Hranice

Lom Olšovec

V dostatečné vzdálenosti za Michalovem je opět vhodné místo dočasně se zbavit oděvu, cesta vede krásným lesem s proměnným charakterem, mýtinami i stínem. Cesta zpočátku mírně, později prudčeji klesá, až samotný závěr k silnici k autu je opravdu sešup. Nikde jsem neviděl tak strmý vyasfaltovaný úsek cesty, a pokud si řádně neutáhnete obuv, odřete si prsty na nohou.

Rád jsem po 3,5 hodinách na nohou nahmatal v kapse klíče od auta, zul boty a s lahví minerálky v ruce chvíli oddechl. Pro n-procházku hodnotím jako vhodnou trasu od hradu k samotě pod Kyžlířovem (cca 2,5 km) a od Michalova nad Boňkov cca (1,7 km). Cestou zpět se v případě vhodného počasí můžete osvěžit v lomu Olšovec, kde se ve všední den v 13 hodin koupali dva naháči a ryby chytal jeden rybář (fotka je z jiného dne).