Do Ruska krestanstvi prislo v roce 988, ale pohanska tradice koupat se nahy zustala v mentalite narodu jeste dlouho. Reziser Andrej Tarkovsky dobre to ukazal ve svém snímku „Andrej Rublev“ ktery se natocil v roce 1966.
Snad nejsilnější film co jem kdy viděl, jarní slavnost je jen malým střípkem v putování kněze a malíře ale střípkem pořádně palčivým. Vystihuje až na dřeň základní pocit nahoty jako něčeho pradávného a nepřekonatelného.
Vložil Ivan Draga (bez ověření), 18. Únor 2009 - 23:45
Skusim popsat o co jde v ti oslave. Na zacatku jara, kdyz noc je stejna jako den, slovane slavili Ivana Kupala. Je to jediny den v roce kdy pro zlepseni demografie bylo dovoleno parum, ktery nemeli manzelske vztahy, mit mezi sebou kontakt. Na zacatku obradu cela vesnice skakala prez ohen, pak se mysili vykoupat v rece. Pak chlapy vybirali nejhezci holki, a sli s nima do soukromi. Cetl jsem ze tento den nesmela zadna holka rict chlapovi NE. Tento svatek ma hodne spolecneho se slovanskym (pohanskym) bohem, ktery se jmenuje Jarilo. To je buh zacatka kveta prirody, a narozeni zivota. Vsichni slova co v cestine maji koren „JAR“ pochazej ot Jarila
Me by zajmalo, slavilo se neco podobneho v Cechach? Vi o tom nekdo?
O ničem takovém ale u nás nevím.To můžeme začít,ne?Ale proč by si měli vybírat chlapi? Budeme skákat přes oheň a pak si vyberou ženské nejhezčí chlapy a oni nebudou smět říci ne Jakmile bude znám termín takovéhle akce,hlásím se jako prvá
Aby si ctěný čtenář nemyslel, že pohanské vítání jara byly jen radosti „každý s každým“. Myslím, že pohani byli taky docela drsňáci. Čím dále na východ, tím … Abysme neopustili Rusko, tak uvedu balet, který je považován za „9. symfonii 20. století“ – Svěcení jara Igora Stravinského. Jako student jsem hrál v orchestru Janáčkova divadla a musím uznat, že i rutinní muzikanti před tímhle dílem smekali až po zem. Podle mě to je hudba absolutně originální, moderně poslouchatelná, logická a neopakovatelná. V podání Piny Bausch a Tanečního divadla ve Wuppertalu je finále – Obětní tanec dokonalost nejdokonalejší (každé jaro je bohům obětována nejkrásnější dívka):
Přitom celý balet začíná úplně nevinně. Nechci kazit bezkonkurenční výkon Piny Bausch, tak jen pro ilustraci: Úvod Svěcení jara od jiných interpretů (Ballet Preljocaj, Francie):
A když už jsme u naturistů, tak opět od Angelina Preljocaje Obětní tanec. Osobně na mě ale daleko více zapůsobilo provedení Piny Bausch.:
Tak by mě zajímalo, jaké svěcení jara by si přáli ctění návštěvníci Noci naturistů na první jarní den 21.3. v Čestlicích. Jestli „každý s každým“, obětovat nejkrásnější naturistku, nebo se předvést jen tak ve věnečku z prvních jarních květin? Vyzývavé téma pro naše neutuchající anketáře
Vložil Ivan Draga (bez ověření), 19. Únor 2009 - 15:56
Čím dále na východ, tím …
Myslim ze tato tradice nema nic spolecneho z „divokem“ vychodem nebo „kulturnim“ zapadem. Ji koreni jsou hodne hluboko, pochazej z doby kdyz vsichni slovanske kmeni bydlli vedle sobe. Na jare v Cechach oslavuji „paleni carodejnic“. Je to ta sama tradice, ktera se zmenila v dnesni dobe.
Je to oslava jara
Slavi to cela vesnice
Pali se ohen
Po oslave mlady pary jdu do lesa nebo soukromi, a spousta holek uz nejsou pany…
PS
Ja jsem trohu popletl den, kdy se slavi Ivana Kupala. Je to den kdyz slunicko svite nejdil. V Rusku to vychazi 24 cervna.
Naturistické čarodějnice jsme pořádali už několikrát. Vždycky ale jen v bazénu. 30.4. je venku ještě zima a to by náladě nepřidalo.
Venku jsme slavili spíš Slunovrat a ten skoro vždycky vyšel víc než na jedničku FOTO.
Letošní NUDI Čarodějnice jsou už na dobré cestě a měly by být opět na svém místě . Až bude potvrzeno, tak dám vědět.
Loni to bylo takové nějaké… , ale letos se už spousta lidí po Slunovratu a hlavně NUDA běhu ptalo. Takže letos jdeme do toho. 23. 5. NUDA Běh – Zahájení naturistické sezona na Oplatilu a 20. 6. Slunovrat tamtéž. + Naturistický Půlsilvestr na Opaťáku 27. 6.
Andrej Rublev
Snad nejsilnější film co jem kdy viděl, jarní slavnost je jen malým střípkem v putování kněze a malíře ale střípkem pořádně palčivým. Vystihuje až na dřeň základní pocit nahoty jako něčeho pradávného a nepřekonatelného.