Nedaleko Prahy, u chatové osady Jarov, se nachází několik set metrů dlouhá neupravovaná široká louka. Mezi korytem řeky a chatami je val, takže tam není vidět. Vidět je z druhého břehu řeky a z lomu, ale tak, že by člověk musel mít dalekohled, aby něco viděl. Restauračka je kousíček, a je snad pořád v provozu, to samé potraviny. Místní jsou tolerantní, chodím sem léta nadivoko a ještě mě nikdo nevykázal. Pravdou je, že jich tam moc není, chci říct, že za odpoledne kolem mě projde sotva pět lidí. Navíc protože je tam tráva opravdu, ale opravdu vysoká, není vlastně nic vidět. Voda je zatím studená, a to extrémně, vlez do vody po celé délce vykamenovaný, ale žebřík tam samozřejmě nenajdete… jsou tam kameny a někdy i proud (dneska ne, Vltava tekla docela pomalu).

Poněkud rušivě působí jen provoz na silnici do Štěchovic. Ale zato je zde víc klidu a soukromí než v Braníku. Nadto jde opravdu o krásné prostředí. Kdo pojede vlakem, může vystoupit na Jarově, ostatní si to ze Zbraslavi dojdou pěšky. Najdete tu slunná i stinná místa, tam, kde se drží stín (protože jsou tam vysoké husté jehličnany), je i nižší tráva.

Dříve tam byla i louka úplně ve skrytu, kam nikdo nechodil, nikdo neviděl, ale ta je zlikvidována a namísto ní je tam cesta.