Poprvé. Moje poprvé bez plavek bylo začátkem 80. let, kdy jsem byl sám na trempu na Českomoravské vysočině. Špinavý a upocený jsem se vykoupal v nějaké říčce v lese. Sám uprostřed lesa, ležel jsem nahý v potoce. Byl to mocný zážitek a ocenil jsem, že nemusím nosit mokré plavky. To léto jsem byl pozván o prázdninách ke spolužákovi ze střední. Bydlel ve vesnici u jezera Lhota. Bylo to v roce 1982? Přišel jsem k jezeru ze strany dnešního parkoviště. Vzpomínám na hromady vybagrovaného písku na kraji písníku a lesa. Po hromadách běhali a skákali nazí kluci přibližně v mém věku. Styděl jsem se na ně podívat. Šel jsem dál a v lese na cestě k vodě jsem potkal několik maminek s kočárky v rouše Evině a cítil jsem, jak rudnu jako rak. Začal jsem se stydět ještě víc. Nechápal jsem, že se nikdo z těch naháčů nestydí. Po příchodu k vodě jsem neměl odvahu se svléknout do plavek, natož si plavky sundat. Jezero jsem bez vykoupání obešel a pokračoval lesem na vlak do Staré Boleslavi. Pak přišla vojna, svatba, děti a mám za sebou víc jak třicet let manželství. V roce, kdy jsem oslavil 50ku, jsem s manželkou a dcerou ležel v létě na pláži v Chorvatsku. Začalo mi dost vadit, jak to v těch mokrých plavkách kouše a svědí a jak to je nepříjemné. Začal jsem přemýšlet, jaké by to bylo bez plavek. Naháče jsem široko daleko neviděl. Byli jsme u Omiše. Druhý den jsem vstal před svítáním a šel na pláž. Bylo to přibližně 50 až 60 metrů. Tam, kde ve dne byla hlava na hlavě, kam člověk pomalu nemohl projít k vodě, tak teď široko daleko nikdo nebyl. Tak jsem vlezl do moře bez plavek. Byl to super pocit svobody, volnosti, adrenalinu a něčeho nového. Prostě jsem věděl, že to je ono. Ve dne na pláži byly davy lidí v textilu a večer a za svítání já bez plavek. Jeden den jsme zajeli i na Makarskou. Při cestě na pláž Nugal se dceři udělalo špatně. Manželka se s ní vrátila do města a museli sedět v klimatizované kavárně. Já jsem došel až na Nugal. Při cestě jsem se bál, co se bude dít, když se svléknu poprvé mezi lidmi. Chci vás, co zvažujete koupání bez plavek uklidnit, nedělo se vůbec nic. Přišel jsem na pláž. Byla tam hlava na hlavě. Naprostý Babylon. Dvě třetiny lidí v plavkách, třetina bez plavek. Našel jsem si místo na pláži. Sundal jsem si úplně všechno a pomalu jsem šel do vody. Pořádně jsem si to užíval. Nádherná byla i procházka bez plavek v borovém hájku u pláže. V přilehlém borovém lesíku bylo bez plavek víc lidí jak na pláži. Ten den jsem věděl, že se bez textilu do budoucna obejdu. Mám tu vlastnost, že ležet celý den u vody je pro mě utrpení. Mám dost nadváhu. Na doporučení lékařů jsem začal jezdit na kole. Po Praze, okolo Prahy i jinde. Když někde jedu, tak mám plavky stále na sobě. Na jednu stranu se snažím nikoho nepohoršit. Tak se koupu tam, kde nikoho nevidím nebo kde se bez plavek koupou ostatní. Vzpomínám si i na jednu negativní zkušenost. Před deseti lety jsme byli celá rodina na Vlkovských pískovnách. Z velké textilní pláže jsme šli po břehu, po žluté turistické značce k písečnému přesypu. U břehu na písníku byla skupinka 4 až 5 mužů bez plavek a když jsme oblečení prošli po této cestě okolo, tak měli velmi hrubé a agresivní poznámky a chování. Místní z penzionu nám říkali, že naháči jsou na druhé straně písníku a za mostem. To jen na okraj. Vy co zvažujete koupání bez, tak se ničeho nebojte. Je to jen o rozhodnutí. Nevšiml jsem si, že by na pláži někdo někoho hodnotil nebo očumoval, většina z nás je starších. Táhne mi na 60 a nejsem žádný krasavec. První pokus doporučuji někde o samotě u rybníka, kde nikdo není a pak sami uvidíte co dál. Když se bez plavek přijdete koupat na místo, kam chodí méně lidí, tak počítejte s tím, že se místní dobře znají. Jestli chcete být anonymní, tak musíte někam na větší pláž. Byl jsem nedávno překvapený, že několik mých známých po 50 taky začalo chodit na FKK nebo se bez plavek začali rovnou otužovat. Na závěr chci napsat, že v roce co jsem se rozhodl plavky u vody sundat, tak jsem si na jaře koupil dvoje nové. Noe Wosen