Už jako patnáctiletý poberta jsem vyhledával veřejnosti neznámé rybníčky,tůňky ba i louže,kde bych se mohl vykoupat nebo alespoň smočit bez plavek. Bylo to silnější než já.Byl jsem schopný ujít desítky kilometrů,abych mnohdy už za soumraku odhodil všechen oděv a vrhl se do lesní tůně,která kolikrát nebyla větší než panelákový obývák.To už ale píši o minulém století před 30 lety.Ano,jsem Husákovo dítě (jak se 70 tým ročníkům přezdívá).Proč o tom píši?Protože teprve před pár dny jsem se rozhodl,že vyzkouším nudapláž.Protože jsem z Ústí nad Labem,zvolil jsem nejbližší n_pláž: Barbora,Oldřichov u Duchcova.Navigace mě navedla bezchybně.Tak bezchybně,že mi obočí vylítlo až na vrch čela,když jsem zvedl oči od mobilu a zahlédl první „naháče“.Srdce se mi rozbušilo a já v panice řešil co teď.Nešlo si nevšimnout několika zvednutých hlav s výrazem:(„zas nějakej textilní čumil!“).Toho jsem se tak zalekl,že jsem si to namířil přímo a rázně mezi ně,jako bych tam chodil každý den.Protože jsem o naturismu předtím nic nečetl,vtrhl jsem tam jako textilák na koupaliště.To se zvedli i ostatní hlavy.Proč,mi došlo až když začali první naturisté odcházet.Nikdo neodešel bez pozdravu všem:„na shledanou“.Našel jsem místo na kraji palouku a snažil se co nejrychleji zbavit oblečení,abych zapadl do kolektivu.Když jsem odhodil poslední kousek textilu,všechny hlavy se vrátily na své podložky a ručníky,jako bych tam ani nebyl.Asi po hodině slunění na Adama ze mě spadla všechna tíže celého světa a jeho problémů.Cítil jsem se svůj,svobodný a tak trošku nadřazený textilákům.(po pár dnech naturismu jsem pochopil,že jsme si rovni,akorát oni ještě nevědí…) Přeju co nejvíc sluníčka.