Jsem naturista, ale stále v začátcích. Často jezdím na své oblíbené místečko k vodě se opalovat a koupat na Adama. Protože bydlím v Zábřehu, nejblíže to je na Moravičanské jezero, kde se nachází neoficiální, ale tolerovaná nudapláž. No, spíš si představte zarostlý břeh jezera, než opravdovou pláž. Tím pádem je tu ale také vegetace, která poskytuje i dostatek stínu, když je hodně vedro.

Je to pár dní, kdy jsem se zase vyrazil slunit a protože to bylo dopoledne, kdy jsem zde neočekával moc lidí, hned kousek za parkovištěm jsem ze sebe shodil věci a už si užíval volnosti. Na moje místečko je to ještě pořádný kus cesty a tak jsem se trochu obával, že na někoho natrefím. Pořád se totiž trochu stydím a obávám se reakcí lidí. Obvykle sem totiž chodí plno rybářů a rodinky na koupačku. Nevím, co by říkali na naháče na cestě.

Na místo jsem dorazil ale nepovšimnut a hned jsem se osvěžil ve vodě. Tady už můžu být v klidu, když někdo půjde okolo, ať se klidně podívá, tady už je to úplně normální, chlácholilo mně vědomí, že na mapě je přeci udáno „nudapláž“ 

Asi po dvou hodinách, které jsem příjemně strávil u vody a úplně sám, jsem vyrazil zpět. Zatím bez oblečení, však je ještě dost času vklouznout do svršků. Vzal jsem to trochu oklikou, po hlavní cestičce, protože jsem se nechtěl brodit trávou vysokou až po pás. Najednou ze zatáčky vyjeli dva cyklisti, kteří nejspíš hledali vhodné místečko na koupání a nic blíže k parkovišti jim nebylo po chuti. Málem mne sice přejeli, jako bych tam ani nebyl a pokračovali dál. Já se dál ubíral svým směrem a už z dálky jsem viděl pána na jakémsi mopedu, kterému jsem nakonec udělal raději místo, aby mohl jet ve své vyjeté brázdě a nezahučel do křoví. Také mne minul, děkovně mi pokynul a usmál se. Tak zatím vše v pořádku, hromy ani blesky se na mne nesnesly S nadšením jsem opět vyšlápl kupředu, ale v tom se zpoza rohu vyrojila 4-člená rodinka i se psem. A jéje, povídám si pro sebe, ale už bylo pozdě na sebe cokoliv oblékat, protože byli vážně blízko. Pejsek se o mně zajímal jako první, přišel si mne očuchat a pak běžel zpět. Rodina, celkem mladá, mne vůbec nijak nepropichovala očima, dokonce jsme se zdvořile pozdravili, jako by to bylo třeba ve výtahu Mladá paní se jen pousmála a už jsem je měl zase za zády… Ušel jsem ještě asi kilometr a navlékl se do svršků, protože se blížil frekventovaný úsek.

No, nic to vlastně nebylo, řekl jsem si nakonec. Příště to podniknu zase a už s větším sebevědomím