Ze všech možných vánočních pořadů se mi líbil ten o vánočních stromech různě po světě. Jižani v Argentině si přes hospodářský letitý krach každoročně staví mohutný v-strom, který je osvětlený energií jako dvacetitisícové město . Jižani se prostě baví za každých okolností, i když je Titanic téměř u dna.
Na druhém konci TV reportáže i světa je Hong Kong, který je hospodářským magnátem, centrem nejvyspělejších světových technologií. Jistě by si mohl dovolit pozlacený v-strom se světelností vyzařující až někam k Měsíčňanům. Tenhle stromek mě ale vyrazil dech svým pojetím. Moderním, aktuálním, potřebným, osvětovým, vtipným, PERSPEKTIVNÍM. Energii pro jeho osvětlení zabezpečovali kolemjdoucí návštěvníci, kteří se střídali ve šlapání na instalovaných bicyklech. Elektřina jejich dynam rozsvěcovala hong-kongský vánoční strom. Je vidět, že Hong Kong není jen technickou velmocí, ale uvědomuje si propast, do které se Země řítí. Dnes je už všeobecně známá věc, že pokud se současné technologie během 10–20 let od základu nezmění ve prospěch ekologie, tak opravdu do 50 let tady máme utrum. Žádné vánoční stromy, dálnice až k domu, ani křupavoučký rohlíček až do postele. Vánoční strom na cyklopohon dává snad naději, že si energie ještě můžeme umět vážit a taky s ní s rozvahou nakládat.

Na maximum mě dojala Kateřina Neumanová a její Sněhová Tour na Hradě. Pro peníze a slávu se prostě budou vozit stovky náklaďáků sněhu za miliony korun ze Šumavy do Prahy. Jen proto, že na to prostě máme a jestli „trochu“ víc začmoudíme vzduch, to přece až tak nevadí. KN u mě tímhle počinem klesla na úroveň zaslepeného fantasty. Nevím, jestli se u nás objeví projekty typu vtipného vánočního stromu z Hong Kongu. Pokud ale budeme zbůhdarma prohánět tatrovky českými luhy a háji, tak je za chvíli budeme muset nazývat „Louhy a hajzly“ .

O globálním oteplování: Ekolist. Bedřich Moldan.