NATURISTA.CZ

Přirozená radost ze života

-

Vesnice má jinou morálku...

Vložil Vladimír, 19. Srpen 2013 - 9:15
Obrázek uživatele Vladimír

Koupání v řece má zvláštní půvab, zvlášť když to k ní máte pět minut od domu.

Za více než třicet let, co sem jezdíme na chatu, se samozřejmě hodně změnilo:

Ves se stala součástí západočeské metropole. Naši původní pastoušku (záměrně nedávám do uvozovek, nic jiného už z ní po půlstoletí existence nezbylo) vystřídal letos nový rodinný domek. Svah, přes který vedla nejkratší cesta k řece, se takřka ze dne na den změnil v minisídliště rodinných domů. Vlez do vody se posunul o 15 metrů doprava. Letošní povodně u něj vytvořily písečnou mikropláž.

Chodí se k ní přes stále stejnou a jen jednou za rok posekanou louku plnou kopřiv. Pěšinku si prosekávám starodávnou kosou sám. Zato mám naprosté soukromí: Ostatně si to za srpnových tropických veder myslela dáma, kterou jsme potkali, ana odcházela. Nezaplavala si a svěřila se, že si myslela, že ona pláž je privátní. Ujistil jsem ji, že nikoli. Nicméně se nechtěla vracet a nechala si popsat cestu k jinému vstupu do vody.

Nahaté koupání jsem tu nezavedl já, zjevně však bylo dlouho zcela běžné. Kdysi jsem narazil na mladý pár, který se chystal do vody; jeho krásnější polovina v bikinkách mě pustila dopředu se slovy: „Mně bude svlékání trvat trochu déle…“

Byl-li někdo u vody dříve než já, slušně jsem se zeptal, zda mu nebude vadit, když se svleču. A nevadilo! Ani mě nevyrušilo, když na „mou“ nudu přišli další zájemci o svlažení, a ani oni se netvářili dotčeně. „Vy jste tu dobře schován!“ usmála se vůdkyně rodinného davu. Pozdravili jsme se navzájem, oni oblečení vlezli do vody a odplavali po proudu.

Výjimkou byla reakce jedné dámy, již těžce rozčílilo mé pozadí a posílala mě do Litic k přehradě. Zřejmě tutéž korpulentní paní jsme nyní po letech spatřili, když s pejskem a vnoučkem mířila k nám. Psík jako předvoj dorazil až k vodě, dáma se však, když spatřila lidi a usoudila, že jsou to naháči (nevím podle čeho, kopřivy a další plevel mi už sahá po prsa), udělala čelem vzad. Obyvateli krajní chalupy si pak postěžovala, jak slyšela má polovice, na niž zle zahlížela: „Aspoň na břehu by si mohl natáhnout plavky!!!!“ Nevím, zda ji lze označit za místní Eulálii Čulíkovou a zda úpadek nudistického koupání – posledních asi deset let jsem nenarazil na jediného kolegu – má na svědomí právě ona. Nebo že by vesnice, když se stala součástí velkého města, měla jinou morálku?

0
 
-

Vesnice

Vložil Pepper, 19. Srpen 2013 - 10:59

Nikoli vesnice, nýbrž slepice má jinou morálku. [Spiklenec]

 
-

Jiná morálka ;-)

Vložil M.Dr., 19. Srpen 2013 - 16:39

http://www.youtube.com/watch?…

 
-

ještě jednou jiná morálka

Vložil Vladimír, 10. Listopad 2022 - 17:25
Obrázek uživatele Vladimír

K řece jsem přestal chodit, neb jsem našel daleko příjemnější místo s čistou vodou jen o patnáct minut pěší chůze dál. Říkáme tomu jezírko a jinak je to zatopený lom za vsí (https://www.swimplaces.com/…ly-lom-lhota). Někdy už od května se tam dá koupat. Publikum je tam různé: pejskaři, oblečení, polonazí i nazí. Každý tak, jak se mu líbí, každý nový návštěvník pozdraví – a protože se všichni více či méně známe, vládne tam pohoda. Rodinka ve složení otec, matka a dcera kolem 25 let tam jezdí s malým pejskem a tráví tam celé půldny. Tatík obvykle nahý, ale když přijde někdo oblečený, nahodí plavky (na půl kýt), matka a dcera většinou do půl těla, jen když berou pejska do vody, nasadí si podprsenku. Jednou se dostavila starší paní, která se vyptávala, zda nebudou případní návštěvníci mít něco proti, když se svleče. Zaplavali jsme si společně stejně jako letos s mladší dámou, která se rozložila vzadu, dál od vody, a slunila se všude bez. Když jsem se chystal odejít, pozval jsem ji, aby si šla se mnou zaplavat, že za chvilku půjdu – a udělali jsme dvě kolečka. Jinými slovy: Dospělí jsou tolerantní, kdežto omladina, která se ve velkém počtu vypravila k vodě letos na poslední školní den odpoledne, na naháče (mne) zahlížela s rádoby vtipnými poznámkami. Naturismus alespoň tady je spíše věcí stavu duše a pohled na něj vypovídá hlavně o samotných hodnotitelích.