Z rozhovoru s třináctiletým puberťákem-naturistou v FKK kempu Opaťák:

Já: Proč jsi nahatej a proč jsi rád nahatej?

Pavel: Protože je to NORMÁLNÍ. Měli jsme rozhovor s mamkou, která nám říkala, že se budeme možná stydět (Pavel má jedenáctiletého bráchu, rovněž puberťáka), protože jsme v pubertě, tak si můžeme vzít plavky.

Já: A chceš je? Nebo je budeš chtít?

Pavel: Ne, nevidím pro to žádnej důvod.

Já: Kdo z tvých spolužáků ví, že jsi naturistou?

Pavel: Nikomu jsem to neřekl, smáli by se mi. Vlastně tam je jeden kluk, kterej by to pochopil.

Pro mnohé dospělé je spojení nahoty a dětí jako rudý hadr na býka. Je to naše vina, nás všech, kteří máme možnost referovat o tom, o co v naturismu jde a o čem je, a namísto toho se jdeme vyvalit na slunko s tím, že to někdo udělá za nás.

Neudělá to nikdo za nás. Nezbývá nám než trpělivě vysvětlovat. Nebát se. Budeme možná za exoty, ale pokud to neuděláme, přijdeme o zbytky naturistické svobody.

Na obrázku je další klučina – dokonce jsem ho tu už i představoval. Bylo mu 12, 13 a jmenoval se Filip. Pravý vyznavač nahoty i přes to, že byl v pubertě. Bylo mu fuk, jestli má penis malý nebo velký, tyhle zbytečnosti vůbec neřešil. Nestyděl se být nahatý, ale nebyl exhibicionista. Nestyděl se za pubertu, věci přijímal, jak byly. Nestyděl se za sebe, protože měl zdravé sebevědomí. Byl naturistou, protože nejen milerád stáhl trenky, ale protože byl nesmírně přátelský k jiným klukům a dospělým lidem.

I po dvaceti letech pro mě vzor kluka-naturisty. A takoví by měli být všichni. Prudce tím totiž roste šance, že v životě uspějí, že budou v životě šťastní.

Pokusme se o to.

Malý Indián