Letos jsme se rozhodli jet z Čech nikoliv až na konec světa, ale „daleko na jih balkánským směrem“, do Albánie. Cestu dolů jsme zvolili podél Jadranu a zpět pojedeme vnitrozemím. Základním ubytovacím prostředkem byl stan, ale využili jsme občas i další možnosti. Cestou jsme mimo jiné mapovali naturistické možnosti. Jako obvykle jsme s sebou vzali kola, a tak se objeví i pár informací, užitečných pro cyklisty. Popis je rozdělený do kapitol podle navštívených zemí, aby případným zájemcům usnadnil orientaci. A ovšemže je možné položit doplňující otázky soukromou zprávou nebo v komentáři pod článkem.

Na kole jsme si udělali i několik výletů, např. do Rovinje nebo je zde nově vyznačená cyklotrasa Rovinj-Rovinjské Selo-Valalta-Monsena v délce asi 45 km. Část této trasy jsme jeli již v roce 2009, tehdy ještě nevyznačeno jako cyklotrasa. Je to trasa víceméně nezpevněná, mírně kopcovitá (úsek lesem na vyhlídku Limského fjordu) a vyhýbá se hlavní trase pro motoristy Rovinj – Rovinjské Selo. Tuhle trasu jsme si vybrali z průvodce, kterého jsme dostali v Rovinji a který obsahoval asi 5–6 cyklotras po okolí.

Zadar. Prohlídku starého města jsme absolvovali v 38°C na kole, ale mile nás překvapily stinné uličky, kde i toto vedro bylo snesitelné. Všude kolem davy turistů proplétajících se těmito uličkami z náměstí na náměstí. Prohlídka města určitě stojí za zastávku.

Murter. Do kempu Slanica jsme jezdili už před dávnými časy a tak jsem byl po asi patnáctileté přestávce zvědav, jak to bude vypadat. Přijeli jsme sem celkem pozdě večer, bylo skoro osm. Horko těžko jsme hledali místečko už pro tak malý stan, který vlastníme, zároveň s dostupnosti elektriky., no nakonec se podařilo. Sympatičtí sousedé z jižní Moravy nás připojili na svoji elektřinu (v recepci nám vlídně sdělili, že nás připojí až ráno, což by nám nepomohlo, protože jsme plánovali odjet následující den dopoledne. Zlákalo nás večerní koupání a tam jsme byli nemile překvapeni nejen piktogramem zákaz fkk, ale i tím, že celý prostor, kde dříve býval FKK kemp, je dnes parkovištěm s malým bufetem. Pro znalé – jedná se o úplný konec Slanice, od nasypané hráze, vedoucí k ostrůvku s molem. Jak jsme se dozvěděli druhý den, je celá tato část v soukromém vlastnictví. Vyskytovalo se tam sice asi 10 naháčů, převážně Čechů, z nichž jedna dvojice nám povídala, že sem jezdí asi 15 let. Prý je občas prudí Chorvati, jednou-dvakrát za pobyt, na ně zavolají policii. Tak nám připadlo, že je v Chorvatsku dost FKK kempů i pláží a že asi není třeba dělat nám ostudu na soukromém pozemku, kde si majitel FKK zřetelně nepřeje. To je asi taky důvod, proč mezi těmi naháči nebyli ani Němci, ani Rakušané, atd. Tudíž vzpomínky z let, kdy jsme Slanici navštěvovali nejprve se stanem a potom s plachetnicí, coby příjemné, bezpečné kotviště, zůstanou už jen vzpomínkami.

Šibenik. Celé město vybíhá od pobřeží strmě stoupajícími starobylými domky, malými náměstíčky, kde na každém z nich se nachází nějaký kostelík. Vše je zakončeno zříceninou hradu, z kterého jsou hezké výhledy, jak na celé město, tak do dáli na ostrovy, lemující celé dalmatské pobřeží.

Makarská. Sladoled (zmrzlinu) si vychutnáváme na promenádě v Makarské, abychom alespoň trochu nasáli atmosféru riviery. Trochu mě překvapují u přístavního mola opalující se a koupající se turisté z nedalekého hotelu. Takhle vypadá riviera?

Dubrovník. Procházka Dubrovníkem nezklamala, jako obvykle. Posezení na dvě deci ať už s výhledem na moře nebo na malebné staré město dá odpočinout unaveným nohám a potěší. Procházka po hradbách stojí za vstupné ale není podmínkou.

Molunat. Naše poslední zastávka v Chorvatsku byla v kempu Monika, v Molunatu, těsně u hranic s Černou horou. Kemp byl pěkný, s restaurací, a wifi zdarma. Jen jsme přespali a ráno po snídani jsme vyrazili dále na jih. Cestopis z tohoto kempu najdete zde.

Boka Kotorská. Zde jsme odolali pokušení zkrátit si cestu trajektem a poctivě jsme celou Boku objeli. A není čeho litovat. Scenérie překrásná, hory i ostrůvky v zálivu střídají vesničky i městečka. Nad Kotorem se tyčí místní hrad, ale na ten si uděláme čas snad někdy příště.

Bar – Stari Bar. Bar je stejně pěkný, jako řada dalších měst na pobřeží. Ovšem Starý Bar, pár kilometrů ve vnitrozemí nás skutečně uchvátil. Určitě patřil k nejhezčím místům naší letošní dovolené a za těch asi 5km zajížďky určitě stojí. Pod hradem je parkoviště (bezplatné), cesta k hradu je lemovaná obchůdky se suvenýry a útulnými restauracemi. V jedné z nich jsme se cestou dolů zastavili na oběd. Samotný hrad je poměrně rozlehlý komplex, vstupné je zanedbatelné.

Ulcinj. Ulcinj je živé město, poslední na pobřeží před hranicí s Albánií. Údajně založené bájnými Argonauty snoubí vliv albánský, černohorský i muslimský. Staré město působí poněkud rozpolceně – některé domy jsou pěkně renovované, avšak v jejich těsném sousedství jsou naprosté ruiny. Za návštěvu určitě stojí. Městská pláž, nás naturisty pochopitelně moc neoslovila, ale směrem k Adě Bojaně a Albánii se táhne „Velika pláža“ a ta už stojí za shlédnutí.

Ada Bojana. Ada Bojana byla původně cílem našeho letošního putování. A určitě za návštěvu stojí. Příjemná písečná pláž, kde je možné jít podél moře 3–4 km až k albánské hranici a stojí za návštěvu sama o sobě. Stejnou cestu lze absolvovat i na koni, což také není zážitek k zahození. V recepci hotelu je volně přístupná wifi, naproti pak masáž (za poplatek). V areálu je pěkná, romantická restaurace hned na břehu, takže vám voda občas cáká až na nohy. Obchůdek, kde mají vše potřebné a tenisové kurty, Je fakt, že oproti jiným místům je to tu trochu zastaralé, ale čisté a zdá se, že je areál stále vylepšován. Kromě toho lze přejet most přes řeku Bojanu (směrem na Ulcinj) a tam je několik vynikajících restaurací i možnost nákupu – smíšené zboží obdobného rozsahu, jako v kempu. Z restaurací můžeme zodpovědně doporučit tu u ‚Miška‘. Nemá chybu, snad jen by mohla být levnější.

Skadarské jezero. Skadarské jezero je největší balkánské jezero, spíše je ale vhodné pro milovníky ptactva nebo rybolovu. Je dosti porostlé rákosím, nepříliš teplé a tudíž neláká ke koupání. Nadmořskou výšku má skoro –40m! Je v něm mnoho ostrůvků a pohled na jezero shora, z hor na jižní straně je úžasný. Od počátku bylo na našem seznamu tras, které chceme projet (v tomto případě objet). Auto jsme nechali v kempu, v Adě Bojaně, a brzy ráno jsme odhodlaně vyjeli přes Ulcinj nahoru, k jezeru. Odpoledne prvního dne jsme narazili při silnici na restaurant „Panorama“. Studené pivo, chládek nebo klimatizovaný interiér a opravdu nádherný výhled až na Adu Bojanu bylo přesně to, co jsme potřebovali. Když potom přišla nabídka majitele na dvoupatrové apartmá s terasou (se stejným výhledem) pro dva, se snídaní za 25,– euro a k tomu příslib čerstvých ryb k večeři, nebylo co řešit. Brzy ráno, než nastalo vedro jsme vyrazili dál, stále výš. Kromě vesnice Ostros (asi po 10–12km) pak nebylo dlouho, dlouho nic (tím myslíme obchod s potravinami nebo hospodu) a tak když jsme po poledni dojeli do Virpazaru, tak jsme byli vyprahlí, bez vody, kterou nebylo celý půlden kde doplnit. Druhou noc jsme strávili kousek od Bozaje, nedaleko albánských hranic, ale ještě na černohorské straně. Postavili jsme si stan „na divoko“, na velice pěkném místě u říčky a pramenu pitné vody, ke kterému si místní jezdili s kanystry pro vodu až do tmy. Zbytek cesty už byl víceméně po rovině a tak třetí den jsme byli zpět v Bojaně. Trochu jsme si lízali rány (přeci jenom jsme nastoupali (hlavně během prvních dvou dnů) přes 2800 výškových metrů, při teplotách kolem 35–38°C), ale celkově jsme byli spokojeni.

Šaské jezero. Leží zhruba na půl cesty mezi Ulcinji a Skadarským jezerem. Patří mezi velká černohorská jezera, údajně se spoustou ryb. Na břehu je výletní restaurace, s hřištěm pro děti a vysloveně láká k posezení. Kousek za restaurací je molo. Na kopci nad jezerem, asi 15 minut pěšky leží ruiny starodávného města Svač. Je tam nově vybudovaný malý amfiteátr, kde se v létě pořádají kulturní akce a moc pěkný výhled na jezero.

Shkoder. Shkoder bylo první albánské město, které jsme navštívili. Projeli jsme si centrum (ovšemže na kolech) a navštívili místní hrad, nad soutokem tří řek (pevnost Rozsafa s krásným vojenským muzeem). Hrad je veliký, s moc pěknými výhledy na řeky a krajinu pod ním. A taky jsme si vyfotili silniční ukazatel, který mj. uváděl vzdálenost do Prahy – 1478 km.

Durres. Durres je druhé největší město Albánie, přístav, hospodářsky významné centrum a navíc velice starobylé. Ve městě je i universita. Leží na břehu Otrantské úžiny, tam kde je Jadran nejužší, naproti italskému Brindisi. Ve městě jsme udělali jen krátkou, asi půl denní zastávku. Jednak jsme poobědvali a jednak jsme si prohlédli místní koloseum, které jsme ale s obtížemi hledali. Přitom se jedná o největší amfiteátr na Balkáně a prý se chystá jeho zápis do světového dědictví UNESCO.

Pa Ermes. Z Durresu jsme plánovali zastávku v kempu, měli jsme z webu i souřadnice. Ty definovali odbočku z hlavní silnice a pak to bylo ještě cca 10 km po (čím dál více) místních komunikacích. Už jsme to chtěli pomalu vzdát, okolí bylo cestou celkem nelákavé. Ale nakonec jsme si řekli, že když už jsme se dali na vojnu, tak tam dojedeme a pak se vrátíme a pojedeme k Ohridu. No a pak jsme tam dojeli. Ráj na zemi by bylo slabé slovo, kdyby to byl FKK kemp. Takto bychom to charakterizovali jako nejhezčí kemp, kde jsme během dovolené byli. Přivítal nás majitel, důstojný vysloužilý profesor literatury z Tirany. Velice kultivovaný pán, uvítal nás, nabídl ke komunikaci čtyři jazyky a po celou dobu pobytu byl nesmírně milý. U kempu jel umělý ostrov, s pevninou spojený molem. Ostrov vytváří malou marínu, je na něm i bar, lehátka a možnost koupání. Z pevniny, z pláže, je přístup do vody po písku, velice povlovný, vhodný pro malé děti. Kemp nabízí i restauraci, kde výběr jídel není sice veliký, ale to co nabízí, je vynikající. Ceny příznivé.

Článek mírně upravil Roland, jelikož naše cesta byla podobná v roce 2009 jako Michalova a Martiny, použil jsem i pár fotek z naší cesty.

Naturista Klub

Přispěvatelé: Líbil se Vám tento článek? Máte pěkné naturistické zážitky z Vaší dovolené, cestování, návštěvy bazénu, aquaparku, wellnessu? Podělte se o zážitky s ostatními čtenáři. Za článek většího informačního rozsahu Vám nabízíme volnou vstupenku na libovolnou akci Naturisty cz.
Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL. Potěšíte sebe i ostatní naturisty.

Pokud byste chtěli podpořit Naturistu cz. jakoukoli částkou, tak můžete bez poplatku systémem PAY SEC na naše jméno: naturista, číslo: 3891789. 
Předem Vám děkujeme.
Inzerenti a zájemci: Chtěli byste zde prezentovat svůj obchod, nabídku, služby nebo Vaše činnosti? EMAIL.
Využijte prosím naši širokou nabídku Vaší prezentace na internetu i na reálných a oblíbených akcích NATURISTA.CZ.