Tato jihoamerická země je popisována jako „FKK-ani praktikováno ani tolerováno“. Vyjímka Isla Margarita a Los Roques. A tam já lidičky byl!

Přišla mi nabídka, jestli nemám zájem přeplout kus moře v Karibiku ;-). Z venezuelského Isla Margarita na venezuelský ostrov Coche. Nemám do čeho píchnout a hlavou mi táhne leccos jen ne nic pozitivního, rozpadla se mi rodina, prý jsem pořád někde pryč na lodích. Neváhám dlouho a přijímám tuto nabídku. Letenka mi přišla zanedlouho. Nemohu se dočkat, těším se jak školák. Sice vím, že mě čeká dlouhá cesta a samá mezipřistání. Nutné zlo. Jídlo v letadle do Caracasu bylo hrozivé, ale přežil jsem to bez úhony na trávícím traktu. To nejhorší mě však čekalo.
Venezuela je proslavená mnohým, ale být několik hodin ve dvoumotorovém letadle bez klimatizace byl zážitek na mnoho let. Přistáváme na letišti v El Aque na Margaritě. Zde mě již čekal můj dlouholetý kamarád Holanďan Goof, kterého jsem poznal v době, kdy jsem si musel pracně zasloužit mé kapitánské prýmky na lodi Stad Amsterdam, na které jsem s ním sloužil. Žije zde již mnoho let se svou nádhernou ženou, kterou zde poznal, když tu byl na dovolené. Přijmul jsem s radostí jeho pohostinnost. Navíc mi tím pádem odpadla i starost, kde si vypůjčit auto, abych se zde na Margaritě trochu porozhlédl.


EL AQUA
Hned následujícího dne mě vzal na proslulou nudistickou pláž El Aqua, desítky barů plné krásných opálených slečen téměř tak, jak je stvořil pan Bůh a mnohé z nich úplně. FKK je možné na okrajích hlavní pláže, popř. i na ní. V turisticky hojně navštěvovaných lokalitách většinou není prakticky FKK problém. Moře je zde čisté, velké vlny a bohatý podmořský život. Barman z třetího baru na pláži byl Goofův švagr.V tomto baru jsem strávil mnoho hodin nad sklenkou místní pálenky která, se dala použít v nouzi i jako palivo. A nad nespočtem množství specialit místní kuchyně se mi zbíhaly sliny. To se musí zažít. Nejroztodivnější kombinace typického jihoamerického hovězího třeba s broskvemi nebo banány není vůbec výjimkou. Ve vnitrozemí není problém dostat v restauraci opičí pečínku po jihoamericku. Tak to já tedy zůstal radši na pobřeží…

Vyplouváme!
Po vyřízení všech formalit vyplouváme 12. 5. 2006 na téměř nové 13ti metrové jachtě Alubat Ovni 435, o které jsem doposud jen četl. Pluli jsme západně, směrem k ostrovu Los Roqes. Na palubě jsem já a Goof. Po dlouhé době jsme byli opět spolu na palubě. Jeho přítomnosti na palubě jsem si velmi vážil, neboť místní vody jsou vyhlášeným teritoriem pirátů a podobných existencí. Našimi věrnými přáteli do nepohody byly panové Smith&Wesson, jejich přítomnost se vždy v těchto vodách hodí. Máme před sebou 180 námořních mil, které nás dělí od naší první zastávky. Počasí nám přálo, možná až moc. Můj záměr využít cyklony(co je cyklona) k tomu, abysme byli na Los Roqes dříve, nám připravil nejednu horkou chvilku. S počátku svižný zadoboční vítr o síle 40 uzlů začal náhle narůstat až téměř na hranici bezpečné plavby. Navíc nám do lodi začala prosakovat voda, což ještě zhoršovalo naši situaci. Zmenšuji plochu plachet a vytahujeme bouřkovou kosatku. Goof zatím zápasil v podpalubí s prosakující vodou. Před chvílí azurově modrá obloha, na které se každou minutou měnily mraky, se náhle proměnila v olověně zbarvené peklo bičované blesky, které dopadaly všude okolo doprovázené až démonickým hromobitím, hučením deště a moře. Přes to všechno to byla nádhera. Lehce měním kurz, vítr se trochu umoudřil a vlny již nejsou tak veliké a plavba je příjemnější. Je ráno a obloha je jak z filmu, loď i my jsme to přečkali bez úhony. Máme za sebou již víc než půl cesty na Los Roques. Spouštím kotvu na korálovém útesu a jdeme pod vodu zjistit stav lodi. Vůbec nemám radost s neustálého pumpování vody. Podařilo se nám najít pachatele průniku vody. Na vině byl špatně provedený svar…

Druhá polovina 180 mil. Moře je zde krásné a bohaté na podmořský život. Z ničeho nic kolem nás proplul rejnok s eleganci jemu vlastní. Zvědavě si nás prohlédl a zmizel v magické hlubině. Vracím se na palubu pro foťák. Zanedlouho vidíme v dálce další rejnoky. Byla to krása, která brala dech. Za rejnoky nemusíte ale až do Venezuely, stačísem. Několik desítek metrů pod námi krouží kladivouni. Trochu se mi vzrušením rozbušilo srdce. Ještě nikdy jsem je neviděl in natura. Tato, pro někoho krvelačná monstra, mě již od dětsví fascinují. Jsou to krásní obyvatelé podmořského světa, kteří za rok zaútočí (a to ještě omylem) na několik málo lidí a my lidé jich denně zabíjíme stovky pro radost… Dochází nám vzduch v lahvích, musíme zpět na hladinu a nouzově zaflikovat místo poškození. Harpunou jsem ještě ulovil něco málo ryb, tak bude k jídlu něco jiného než fazole. Den se chýlí ke konci, ležím na přídi a kouřím dýmku. Slunce zapadá a mě je nějak těžko u srdce. Hvězdy září a láhev je vypita… Jsem rád, že nejsem na palubě sám.

Usínám jen tak ve spacáku na palubě, za zvuku šplouchajících vln a pískání delfínů si nechám zdát sen o Ariel malé mořské víle… Všudypřítomní piráti
Rána prý bývají moudřejší večera. Toto ráno bylo ale jiné. Vzdáleni od civilizace slyšíme z radia: MAY DAY FOR ALL BOATS, oba běžíme k „VHFku“(vysílačce) zjistit bližší podrobnosti tohoto zoufalého volaní o pomoc. Dozvídáme se, že nedaleko zaútočili piráti na německou jachtu. Bleskově voláme satelitním telefonem pobřežní stráž na El Roqesu a udáváme naši polohu. Zjišťujeme pozici napadené lodi a vyrážíme ji na pomoc. I za použití motoru a plachet u ní nemůžeme být dřív než za dvě hodiny. Ždímáme z lodi co se dá. Šedesátikoňový motor od volva běží naplno, až místy vynechává vinou nekvalitního venezuelského oleje. Z radia stále prosí o pomoc německý jachtař. Spolu s námi jede na pomoc i argentinská brigantina Albatros. Nikdo další není dost blízko. Dalekohledem sledujeme horizont, z radia se ozývá střelba a následovaná zlověstným tichem. Tichem, že byses krve nedořezal. Nedbaje rizika kontrolujeme stav našich přátel Smitha a Wessona. Na horizontu vidíme červenou světlici – je živ! Zprávu předáváme na Albatros. Radiem nám potvrzuje i argentinsky kapitán viditelnost světlice. I přes větší rozměry Albatrosu jsme u trosečníka dříve a z vody vytahujeme vystrašeného a plačícího Němce. Měl štěstí v neštěstí, jen ho okradli. Po této neplánované zajížďce se náš příjezd zdržel o jeden den. Po našem příjezdu s trosečníkem na palubě 28. 5. 2006 na El Roqes jsme ho předali do rukou pobřežní stráže. Jsme všichni rádi, že máme pod nohama pevnou půdu. Naše první cesta vede hned z policejní stanice do nejbližší hospody, kde nám dělal společnost papoušek tukan. Tehdy jsme pili, jak námořnici, kteří mají sice výdrž, ale i jim se občas podlamují nohy. A kdo by nepil! Vždyť ta přepadená loď mohla být klidně ta naše.
Ráno mě probudila na zemi zelená ještěrka. I přes milion Křemílků v hlavě musím dát loď do maríny, kde ji odborně opraví, volám tuto neveselou novinu našemu chlebodárci, který z této noviny má pramalou radost. Jeho slovník zde nesnese citování. Máme pár dní volna, tak vyrážíme na bližší průzkum ostrova. Za několik dni posílá peníze. A tak můžeme bezpečně vyplout do cíle naší cesty na ostrov Coche. Vane příjemný zadní vítr o síle 30uzlů. Jsme odpočatí, doprovází nás hejno delfínu. Zkouším motor. Běží bez vynechávání, kupodivu jsme sehnali ještě na ostrově značkový olej. Poučeni neblahým osudem německé jachty se střídáme na hlídkách po třech hodinách. Až na pár mrtvých létajících ryb, které uvázly v našem sušícím se prádle (na másle, co nám zůstalo ještě ze zásob z Margarity – byly skvělé) se neudálo nic mimořádného až do cíle naší cesty. Goof mě ještě než jsem se vrátil na kontinent pozval k sobě domů, kde jsme všechno znovu a znovu probírali až do rána. Před pár dny mi přišel dopis z Německa, jsem pozván na návštěvu za oním trosečníkem od Isla Margarity. Jó, ten svět je malý…
Dobrý vítr do plachet a příště zase v nějakém jiném koutě světa!
S úctou Capt.„Wolf“ Seateam co. ----------------------------------------------------------------
NATURISMUS ve VENEZUELE – SUMA SUMARUM:
V turisticky navštěvovaných oblastech žádný problém, zvláště ostrovy:
Isla Margarita Los Roqes

Odkazy: KAPITÁN WOLF Isla Margarita Los Roqes ostrov Coche Venezuela Naturismus v Karibiku
České velvyslanectví ve Venezuele
Fotografie jachty Alubat Ovni 435 „LA BONITA“:



Potápění: