Tímhle přívlastkem, případně zesíleným na „nádherně čistá“ či dokonce „průzračná“, se vždycky mezi koupači v sezoně šermuje ostošest.
Co se tím ale myslí? Jakou informaci tahle vágní nálepka nese?
Za sebe tvrdím, že minimální. A často i zavádějící.
Pro další použiju svůj oblíbený citát: Zpřesněte význam slov a zbavíte svět poloviny omylů (Descartes). Případně, pro estéty, jiný zveršovaný: Je pro mě málo směrodatný soud bližních dobrý jako špatný (Gellner).
Stačí rozkliknout weby zde, swimplaces.cz, koupani.cz. Odevšad to vyskakuje: „krásně čistá voda“, píše X. „Voda špinavá“, kontruje Y týden poté. Nejlepší modrý smajlík, přidává k tomu OUŘAD POMAZANÝ aka KHS čili Krajská hygienická stanice na své tancpárty koupacivody.cz.
Co s tím? Nejlépe strčit do příslušné vody vlastní čumák. Jenže když si to plánujete s rodinkou a dětmi a obnáší to až desítky kilometrů dojezdu, není zjištění, že onálepkovaná „krásně čistá“ je pro vás žabák, do něhož by děti neposlal ani Herodes, jenom epizodou k pousmání. (Když jsme kdysi koncem 90. let plánovali týden dovolené u Jesenické přehrady, natáhl jsem si tamtudy cestu z Rakouska/Německa, dojel až k vodě, místně ohledal a až poté jsme definitivně objednali.)
Formálně se o nás dojemně stará báťuška stát. Podle unifikovaného evropského befélu (odpustím si zde konkrétní čísla zákonů, vyhlášek a směrnic) sleduje kvalitu tzv. koupacích vod (u nás www.koupacivody.cz). Výsledek je povznášející: ouřad dbá a sleduje, naprostá většina monitorovaných vod je nejlepší kvality. Radost žít a koupat se, člověk by skoro chtěl být vodníkem či přímo rybou, vydrou, bobrem.
Jaká je ale většina koupacích vod doopravdy?
Aktuální evropská „vodní legislativa“ se soustřeďuje především na ukazatele fekálního znečištění (Eschericia coli, střevní enterokoky), tedy parametry laiky nezjistitelné. Coby doprovodné a stále více upozaďované kritérium zůstává průhlednost vody – jediný parametr, který si laický koupač ve vodě „bez viditelného sajrajtu“ může ověřit na vlastní oči i bez teorie.
Už to je problém. Slovy SZU čili Státního zdravotního ústavu už 2013: “Hodnocení podle požadavků EU je však založeno na hodnocení fekálního znečištění a příliš neodráží nejčastější problém tuzemských přírodních vod, který i nadále zůstává masový výskyt sinic tvořících vodní květy…“
Když je ale na vodě zelený sajrajt, soudný člověk má už i vizuální informaci. To bych jako největší problém neviděl.
Mám ho ale s tím, co se servíruje – nejenom laicky, ale i oficiálně pomazaně – jako voda „čistá“ s predikátem nejvyšší kvality.
Průhlednost vody je kritériem pomocným, nicméně velmi dobře orientačním. Existují zdroje, které dávají do vztahu průhlednost a úživnost vody (nad 60 cm málo planktonu pro ryby, málo úživná neboli oligotrofní voda od 15 stop = 450 cm výše).
Svého času se jako žádoucí hodnota přírodních koupacích vod stanovila průhlednost 2 metry. Jako ústupek tomu, aby se vnitrozemské koupací vody daly ve velkém používat, se takřka pokoutně původní limitní hranice 1 metru propašovala jak do obecného povědomí, tak i do hodnocení. Tohle Overtonovo okno pak otevřelo prostor k tomu, že i vody, kde průhlednost není ani ten nevalný metr, mohou být a houfně jsou hodnocené jako „výtečné“, tedy oním modrým smajlíkem.
Takhle se na nás valí celoevropská i česká záplava modrých ksichtíků. I ve statistikách, z nichž logicky čerpají novináři, na něž v létě (nejspíše mlaďasové, študentíci apod.) koupací téma spadne. Když tak chvályhodně ventilují to, co předestírají odborníci (KHS a příslušné weby), mají, mnohdy v dobré víře, splněno. Vše OK, svět je v pořádku, pohoda, klídek. Hup do vody.
Opravdu? Odborník Ing, Klicpera, známý i ze zdejšího webu svými analýzami pardubických koupacích vod, při své loňské (17/7/2019) psal:
„Přelouč – Mělice, dětská pláž jih „U Slunce“: Teplota vody je 22°C a vzduchu také 22°C, což je poslední dobrá zpráva. Hodnota pH je nyní 8,8, ve vodě je 1920 org/ml. ale 59% z toho tvoří sinice a průhlednost vody se zhoršila pod 1,4 m a to už je právě jen na výjimku. Index čistoty je 1,94. To je ještě dobrá hodnota z pohledu normy i praxe, kdyby ale ve vodě nebylo těch 1130 organismů sinicového charakteru v každém mililitru. Neutralizační kapacita vody je téměř vyčerpána, ale očekává se ještě mírný vzestup počtu sinic. Na vodě se místy objevují dokonce menší mastné skvrny ropných látek patrně z motorových člunů. Doporučuji vůbec se zde nyní nekoupat! Prognóza pro tuto lokalitu jako celek není ani na nejbližší víkend příliš dobrá, sinice zde určitě zůstanou. Později by měly být vystřídány obrněnkami, které dávají vodě zápach po rybině.“
Papírově jsou ale Mělice, stejně jako spousta dalších vod, dlouhodobě v nejvyšší posvěcené kvalitě.
Nechci z tohoto jediného laického kritéria průhlednosti vytvářet, obrazně řečeno, hranici života a smrti. Voda může být zneprůhledněná i mechanicky (např. alpská jezera při jarním tání sněhu a splavu všeho, co té vodě stojí v cestě), po silných deštích, může být zakalená z podstaty (např. obvykle výborná rašelinová). Nicméně si troufám říct, že tohle blbuvzdorné minimum by si každý mohl a měl sledovat.
Očekával bych, že každý vidomý koupač se může ve vodě podívat na svá chodidla a prsty na nohou. A místo naprosto subjektivních keců o údajně čisté vodě by mohl referovat, že/jak si ještě vidí na prsty u nohou. „Vidím jasně prsty u nohou, když mám vodu po bradu“ dává většině nás netrpaslíků (moderně asi „osob většinového vzrůstu“) informaci přiměřenou.
Btw, průhlednost v sobotu 27/07/20 na mé obvyklé vodě byla 450 cm (to je na úrovni nejlepších rakouských jezer v půlce června 2020), v neděli 28/07/20 na Hrádku, kam jsem zavítal už spíš nostalgicky, 350 cm. (Ani jednu z těchto vod KHS nesleduje.)
|