Z absence motorových vozidel v bezprostřední blízkosti písníku Oplatil – Hrádek jsme se dlouho neradovali. Je jich sice o poznání méně, než tomu bylo loni, ale neukázněných řidičů z řad naturistů, rybářů i textiláků každým dnem přibývá. Každý z nich by jistě našel pro své jednání omluvu. V minulosti vykradené nebo poškozené auto, malé děti, sportovní či rybářské vybavení, … Oproštěn od platných zákonů se vždy snažím na věci dívat z různých úhlů pohledu. Z dnešních moderních osobních automobilů se do ovzduší a půdy dostává asi méně škodlivých látek, než tomu bylo u techniky používané při těžbě písku. Lokalitu písníku Oplatil – Hrádek mám ale natolik rád, že mi počínání výše zmíněných řidičů prostě vadí. Luboš

Neukázněný není to pravé slovo. Spíše neuvěřitelně sobecký. Každý kdo přijede k vodě autem, se diví, „co je tady zase sakra tolik aut“, a přitom sám jedním přispěl. Omluvy o vykradených autech nebo dětech prostě neberu, to by se mohlo i ve městech pak jezdit po chodnících. Na Hrádku je krásně a koukat se na neoficiální parkoviště se mi nechce. Buďme ale rádi, že u nás zatím není „mládež“ tak motorizovaná jako ve španělsku, kde musí frajer dovézt holku na skútru až na pláž a zaparkovat v písku…