Kanáry Přeji pěkný den, noc, či ráno všem, kteří stočili své oči k těmto řádkům a přijali mé pozvání k písmenkovému výletu na Fuerteventuru, jednoho z Kanárských ostrovů. Já zde tímto zanechám svoji stopu všem naturistům, kteří by se tam někdy chtěli vypravit, aby netápali jako já. Hledal jsem nějaké informace, kterých bych se mohl chytit a udělat si jakýsi obrázek o kraji mně doposud neznámém.

K informacím jsem se dopátral díky zahraničním diskusím naturistů a za pomoci překladače si mohl alespoň trochu odpovědět, jaké to tam asi je a rád bych se o to s vámi podělil. Ještě bych chtěl podotknout, že mojí snahou v tomto psaní bude mimo jiné, popsat průběh naší cesty pro případ, že by si někdo zaplatil zájezd u cestovní kanceláře CK Natur Travel jako my a pak trpěl obavami z toho, že se řítí do cizích krajin bez jakéhokoli informačního zázemí na místě v podobě průvodce a nebál se jet tak trochu na vlastní pěst. Tak hurá do toho a půl je hotovo ale ještě než se pustím do vykreslování děje či míst, doporučil bych jeden nenaturistický odkaz v rodné řeči s popisy a fotografiemi míst, podle kterého jsem se tam se svojí drahou ženou potuloval a byl to takový můj scénář co navštívit a co ne.

Cesta z letiště
A teď již k mým osobním zážitkům kterých mohlo být snad i více ale bohužel pracovat se musí a dovolené je poskromnu, nicméně i těch sedm dní bylo prima a rozhodnutí podívat se do těchto končin, kde naturismus jen kvete, bylo správné. Cestovali jsme pod křídly výše zmiňované CK Natur Travel která nám vše vyjednala u spřízněné Německé CK Miramare Reisen a ač to bylo předem nalajnováno, bylo to v podstatě tak trochu cestování na vlastní pěst s otazníky, jestli vše klapne jak má a my v cizí zemi nezůstaneme trčet hned na letišti, protože naše jazyková vybavenost není až tak na výši, zvláště pak co se týče španělského jazyka a se slůvky ola (dobrý den), adois (nashledanou) se ničeho nedopídíme.

Naše obavy o tom, že cesta bude trochu dobrodružná se začaly naplňovat hned poté, co jsme vyzvedli své zavazadlo a vřítili se do letištní haly, kde na nás měly čekat klíčky k předem objednanému vozu u okénka v letištní půjčovně automobilů, jak stálo v pokynech. Hledali jsme a pátrali kdeže je okénko půjčovny s názvem Holiday Autos ale nic jsme nevypátrali, takže bylo nutno pokyny odložiti stranou, vytáhnout voucher o zaplacení vozu, důkladně ho prostudovat a posléze zjistit, že firma Holiday Autos pod tímto názvem na ostrově vůbec není a zastupuje jí lokální operátor firma Orlando. Nicméně problém byl vyřešen a štěstí nám šlo naproti v momentě, kdy se do letištní haly přiřítila dáma a v ruce třímala cedulku s oním pro nás spásným názvem Orlando. Ihned jsme ji uchvátili a když jsme zjistili, že patříme do seznamů jejích auta chtivých klientů které čeká, byla to velmi příjemná chvilka po více jak čtyřhodinovém letu.

Nasedli jsme k ní do vozu a jeli k tomu ,,letištnímu okénku“ které ale bylo čtyři kilometry za letištěm a nebylo to okénko, nýbrž veliké garáže s kanceláří, kde došlo k podepsání smlouvy což vyžadovalo předložení pasu, řidičského průkazu a kreditní karty, na které si zablokovali určitou jistinu pro případ, kdybychom jim neodevzdali vůz ve stavu jak jsme ho přebírali. Jistina se liší od typu auta a pohybuje se zhruba od 80 do 150 eur. Auta jsou tam zaprášená, občas propálená sedačka občas nějaká ta drobná závada. Náš zapůjčený Renault Clio měl nejen ty propálené sedačky ale nešel také zamykat dálkovým ovládáním protože baterie v něm byla asi ,,stoletá“ a vzadu v kufru svítilo nepřetržitě vnitřní světlo , takže bylo nutné se s tím porvat a odpojit daný kabel, aby baterie byla pořád svěží. Není se čemu divit, auta tam dostávají velmi zabrat a člověk se chvílemi klepe aby mu neupadla kola protože je tam spousty míst, kam se dostanete jen po strastiplné cestě, kde jde chvílemi o život ale jedná se jen o místa mimo hlavní tahy, ovšem úchvatná a nenavštívit je by byl hřích.

 

Po předávce vozu ve firmě Orlando zavrčel motor a hurá do naturistických apartmánů Monte Marina nalézajících se ve vesničce Esquinzo, vzdálené asi osmdesát kilometrů od letiště směr Morro Jable, což čítá asi hodinku cesty. Hlavní tahy jsou ve velmi dobrém stavu, mnohdy lepší než u nás, takže se jelo příjemně. Asi po oné hodince jízdy plné kruhových objezdů, při které se nedalo téměř zabloudit neb cesta byla dobře značená jsme odbočili na exitu 79 směr Butihondo a to už byl téměř cíl naší jízdy, pak už jen stačilo držet se cedulky s názvem pharmacy protože ona lékárna sídlila v zadní části našeho apartmánového komplexu. Míst k parkování bylo dost takže opět pohodová situace bez lámání si hlavy kam s ním (autem). Recepce protějšího hotelu kde bylo nutno se ohlásit (resort Monte Marina vlastní recepci nemá) nás uvítala zavřenými dveřmi a ani živou duší v jejích útrobách ale svítil na nás zvonek u dveří s německým nápisem ,,zde zvonit prosím“. (Foto: Výhled z pokoje č. 42)

 

Monte Marina (naturist resort)
Netrvalo dlouho a přišla nás uvítat korpulentní dáma paní Dufner majitelka onoho hotelu i apartmánů a svojí brilantní němčinou nám sdělila co a jak se má, předala klíče a my už mohli zaujmout pozici naturistů a udělat si pohodlí. Apartmány jsou prostorově příjemné, jedná se kuchyňku , obývací pokoj s jídelním stolem a ložnici, takže pro dva lidi žádná tlačenice a místa dost. Na stolku nás čekala cedulka s nápisem ať se nám tady líbí a byla přiložena sedmička červeného vína a láhev vody jako pozornost. Ještě prozradím, že láhev vína zmizela v našich útrobách hned. Vody jsme si moc nevšímali.

 

Po ranním probuzení kdy nás sluníčko začalo tahat z postele jsme objevili další velmi příjemnou věc, prostornou terasu s téměř přímým vstupem do bazénu, lehátky a stolkem k večerním piknikům, takže se náš pokoj s číslem 42 proměnil v docela akční obytný prostor s výhledem na palmami obklopený bazén se slanou vodou, do kterého bylo možno skočit v kteroukoli denní i noční chvilku aniž by se udělalo více jak dvacet kroků, čehož jsme v rouše Evině a Adamově náležitě využívali. Klienti apartmánů byli většinou postarší německé páry ale narazili jsme tam také na naší věkovou kategorii , tedy okolo čtyřicítky i mladší ale tito byli v menšině. Objekt je plně naturistický ale jen ve vnitřních prostorách a kolem bazénu, nikoli v prostoru vnějším, kde vylézti jen tak je trochu svízel protože by asi vypadla vidlička z ruky ne jednomu hostu protější restaurace. Nicméně naturismu si na ostrově člověk užije plnými doušky, díky nekonečným plážím a procházkám které někdy hraničí až se sportovními výkony protože některé pláže mají neuvěřitelné několikakilometrové délky a na všech je možné chodit jen tak bez plavek, šatů, šátků… (Foto: Apartmánový bazén)

 

Místní pláž (Esquinzo)
První pláž na kterou jsme zavítali byla místní pláž pod hotelem Marina Playa na kterou se jde postranní uličkou tohoto hotelu a jak se mine restaurace a začne sestupovat k mořským břehům, mohou jít šaty dolů, čehož jsme plně využívali. Není to čistě naturistická lokalita, což snad není ani jedna pláž na ostrově ale kouzlo spočívá v tom, že je tam každému jedno jak kdo chodí, nikdo se na nikoho nešklebí, nikdo se neodvrací, je to tam tak půl na půl, míjejí se lidé oblečení s lidmi nahatými a co je podstatné, všem je fajn. Je ale nutné jako všude jinde zachovávat jakýsi styl a při příchodu k hlavním komunikacím, hotelům či k okrajům měst si na sebe něco obléci. Pokud se jde po břehu směrem vpravo od hotelu je tam převaha naturistů, pokud vlevo je tam více lidí oblečených ale jak jsem psal, je každému úplně jedno jestli je oblečený či není. Tento fakt, byl námi testován téměř denně a na spoustě míst protože nejsme typy cestovatelů, kteří si lámou hlavu se stydlivostí a jak vidíme břehy pláží, stáváme se ihned těmi, co šaty nemusí. V první části při cestě vpravo po pobřeží je pláž užší, poseta kruhovými kamennými stavbami, které tam po léta přetrvávají a vystavěli je turisté aby se měli kde ukrýt před větrem , který je na ostrově všudypřítomný a je to téměř každodenní rituál. Nicméně není to nějaký uragán a někdy se ztiší natolik , že se dá mluvit o příjemném vánku. Když se projde touto užší částí, opět podotýkám že se může jít bez oblečení, narazíte na širší břeh stoupající docela strmě vzhůru, který oplývá lehátky a slunečníky které jsou rozesety i jednotlivě v různých místech po svahu. Je to docela hezké místo k slunění, takže to je můj první typ jak začít chytat sluneční paprsky. Vlny tam nejsou nijak zničující takže pár temp tam udělá i ne moc zdatný plavec.

 

Playa de Sotavento
Další den znamenal pro nás i zvolení dalšího cíle a tím byla pláž Playa de Sotavento, je vedena na mapách jako oficiální nudistická lokalita což opět potvrzuji. Je velmi dlouhá, táhne se mnoho kilometrů a při odlivu je i dobrý kilometr široká. Když se chce někdo dostat do té naturističtější části je třeba z hlavního tahu dobře odbočit, což nám se zrovna nepodařilo protože jinak to zavání dlouhým a dlouhým pochodem. My jsme tu odbočku zrovna moc nezvládli, takže jsme udělali pěšmo šest kilometrů tam a pak šest zpátky. Prozradím že opět pouze s čapkou na hlavě, takže vlastně docela fajn procházka, kterou hned tak někde neuděláte. Když chcete tuto procházku eliminovat , je třeba z hlavního tahu směr Puerto Rosario odbočit na Risco del Paso, dojedete k centru na půjčování surfů , tam odstavíte vůz, postavíte se čelem k moři a dáte se doprava až narazíte na lokalitu s naturisty slunící se po celé její části. Pokud chcete být autem ještě blíže této lokalitě je třeba vydat se od apartmánů Monte Marina směr El Salmo, po několika kilometrech při stoupání narazíte na vyhlídku, většinou tam stojí pár fotografujících turistů s auty a přímo z té vyhlídky je prašná neznačená cesta přímo do naturistické lokality. Opět je možno odložit si již u auta a oblečení si nechat uvnitř a jít bez všeho jen s vidinou příjemně stráveného dne. Na všech plážích si dejte pozor na příliv a odliv, zvláště pak když máte v plánu vydávat se na delší procházky protože kam si v poledne něco odložíte ve tři hodiny už to tam nenajdete protože to pohltí vlny. Dostanou se i do míst kde by jste to ještě před polednem nečekali. To platí o všech plážích!!

 

Morro Jable

Po návštěvě pláže Playa de Sotavento byl příští den ve znamení prohlídky města Morro Jable s návštěvou místní městské pláže. O městu snad jen tolik, že obchodů a obchůdků je tam mnoho a zajímavostí málo. Obchody jsou plné zboží které se dostane všude po světě ale co mě překvapilo, že mnoho věcí je tam levnějších než u nás. Jak co se týká různých triček, hadříků , potravin a v neposlední řadě benzinu, který tam stál necelé euro, což srdce motoristy potěší. Místní městská pláž se táhne opět v nekonečné délce a vodítkem kam se vrtnout je maják. Vlevo od majáku stojíce čelem k moři se nachází nudistická část kam jsme i my po dva dny chodili ale hned poblíž jsou části, kde se opalují lidé v plavkách ale nebyla by to Fuerteventura aby to tam nebylo každému jedno jak kdo chodí. Tato pláž se vyznačuje desítkami či stovkami lehátek se slunečníky ale díky své rozlehlosti to není vůbec hlava na hlavě ale je to asi nejvíce zalidněná pláž na ostrově a jedno velké korzo, kde se mísí nahé zadky se zadky v plavkách, kde vlny jsou mírné, břeh není strmý a vítr nefouká nijak silně. Na městskou pláž docela hezké místo ale opět pozor na příliv.

 

Cofete
Dalším nádherným avšak trochu divokým místem je pláž Cofete na kterou vede právě jedna z těch strastiplných cest která hraničí se zničením automobilu a kaskadérskou jízdou ale zároveň jedním dechem dodávám, že nepodívat se na ní znamená, nevidět jak vypadá ,,konec světa“. Jede se směr Morro Jable na konci města směr přístaviště (port) a pak je třeba pozorně sledovat odbočku na Cofete vedoucí vpravo. Cesta do Cofete je dlouhá asi patnáct kilometrů ale více jak třicítkou se tam s osobním autem jet nedá, takže než se dojede do cíle, nějaký čas to zabere. Cesta je opravdu trochu děs, mnoho prachu, výmolů, ostrých kamenů a v některých místech se protijedoucí auta míjejí tak o tři prsty, takže je třeba věnovat se jízdě a ne krásným stehnům své partnerky. Když se asi po půlhodině vydrápete spolu s autem na vrchol, je to krásný pohled na téměř liduprázdnou pláž, kterou bičují veliké vlny a v pozadí pod horami jako třešnička na dortu se nachází osamocená vila Winter, která je opředena mnoha legendami o kterých se ale stále jen spekuluje. Postavil ji německý průmyslník Winter v roce 1937 coby zemědělskou usedlost ale tak nějak sami zjistíte, že to asi bylo trochu jinak. Traduje se , že přes tuto vilu utíkaly na konci války nacistické svině jako byl Mengele a jemu podobní, kterým tam chirurgové upravovali obličeje aby se stali nepolapitelní. Také se traduje, že za války to sloužilo jako základna pro ponorky, které pak odsud napadaly nákladní lodě. Nicméně se to jen traduje. Dostat k vile se dá opět velmi strastiplně ale dá. Nedoporučuji dojíždět až úplně nahoru ale nechat auto v místech kde se dá otočit. U samotné vily to už nejde a musí se couvat z prudkého kopce. Do vily se dá údajně dostat přes stoletého správce který ji obývá ale my to nezkoušeli, snad kdyby nás šlo více.

 

Je to opravdu divoký kraj avšak bylo tam pár nadšenců kteří dole na pláži u vln trávili odpoledne. U vln píšu proto, že ani sebelepší plavec či jiný odvážlivec do moře nevleze dál než po pás a i tak je to když ne o život, tak o pořádnou ránu vlnou, které tam mají obrovskou sílu a smetou vás jak papírovou vlaštovku co přistála na vodě. Parkuje se až téměř u moře a opět si tam nikdo neláme hlavu s oblečením, dá se tam už od zaparkovaného auta chodit třeba celý den jen tak po nádherné pláži avšak přítomnému větru na této straně ostrova nikdo neunikne. Vesnička Coffete vypadá asi tak jako romské osady na východním Slovensku a co by do ní nikdo neřekl i restaurace se tam najde. Doporučuji nejezdit do této oblasti když nádrž s pohonnými hmotami vašeho auta vykazuje stav blížící se rezervě protože v této oblasti benzín neseženete. Toto místo je opravdu nádherné a stojí za podívání na rozdíl třeba od severní části ostrova , konkrétně národnímu parku Corralejo.

 

Corralejo
Toto místo ač bylo dalším bodem na naší mapě nás nenadchlo ani v nejmenším i když nudistů tam bylo také dost ale občas i nějaký ten šmírák se kterým se nám povedlo setkat a aniž bychom byli lidé kterým je pohled jiných na obtíž, usoudili jsme, že divadla už bylo dost a přesunuli se o pár kilometrů jinam na jinou část tohoto také docela rozlehlého území. Kde jsou pláže poznáte již z poblíž vedoucí hlavní silnice u které stojí desítky zaparkovaných aut, tak si tam každý svůj kout najde ale nás to tam nějak nenadchlo a dali jsme se zase do pohybu směr El Cotillo napříč tímto severním cípem ostrova.

 

El Cotillo
El Cotillo je v podstatě opět návětrná severní část ostrova. Všude je vše zaprášené od písku a prohánějí se tam desítky nadšenců na surfech, kteří se nechají tahat padáky hluboko na moře a pak se obrátí a stejným ,,triskem“ se zase vracejí ke břehu, klobouk dolů před nimi, chce to odvahu. Opět se tam nachází mnoho pláží které jsou vidět již od kruhové pozorovatelny či tvrze, která je na konci městečka a opět jako už poněkolikáté podotýkám, že autem se dá dojet tentokrát ne až k moři ale na kraj vyvýšeniny. Tam se dá odložit do auta opět úplně vše a dolu k moři se spustit po někdy vyšším, jindy nižším pískovém srázu. Opět tu je jen velmi málo lidí protože zde silně fouká a když jsme se tam asi dvě hodiny povalovali, okolo nás nebyla více jak dvacítka nudistů či naturistů. Dá se tam také příjemně povečeřet v místní restauraci a do sebe nasoukat čerstvé ryby a dát si i v roli řidiče jedno či dvě pivka. Nevím jestli je tam povolen nějaký limit co se alkoholu pro řidiče týká ale nějak ta pohoda přispěla k tomu, že dvě pivka jsem ,,utrhnul“ a nedělal si hlavu s tím, že mne tam bude někdo kontrolovat, či dokonce dávat ,,dýchat“. Guardia civil což je místní policie tam sice řádila na čtyřkolkách ale vůbec nepůsobila nepřátelsky a motoristů si tam nikdo nevšímal, ač u cest kde byla snížená rychlost bylo spousty cedulí s nápisem radar controlle.