Chorvatsko v červnuSnášenlivost cestování autobusem a schopnost v autobusu usnout a dobře se vyspat. To jsou jediné dvě podmínky pro to, aby český naturista, kterému doma hrozí deštivý či chladný víkend, mohl strávit dvanáct hodin u teplého chorvatského moře. Autor tohoto textu a jeho partnerka to zkusili a přišli na to, že „se to dá“. V pátek večer tam, v sobotu večer zpět. Zdánlivě šílená anabáze snese srovnání s fyzicky náročnými akcemi, kterým se doma věnuje každý – například plesy či noční směnou v nemocnici. Dají se zvládnout, pokud člověk musí, chce nebo je zvyklý. A protože pohled na předpověď počasí v Rovinji říkal, že šance na déšť je nula procent a že očekávaná denní teplota je 25 stupňů (v ČR mělo být 16), nebylo co řešit…

Do Chorvatska se jezdí přes noc. Z Brna vyjíždějí autobusy kolem šesté až sedmé hodiny večerní a na chorvatském pobřeží bývají kolem sedmé hodiny ranní. Jednoho dne uprostřed týdne jsme dostali nápad. Zajdeme do nejmenované cestovní kanceláře, jestli mají volná místa v autobusu, že bychom se „jen svezli“ s jedním turnusem a hned se zase vrátili s turisty, kterým v sobotu dovolená skončila.

Shodou okolností cestovní kancelář měla zkušenosti s turisty, kteří se potřebují dostat k moři, kde mají ubytování zařízeno po svém, ale nemají auto. Neobsazené kapacity proto cestovní kancelář doplní. Ovšem aby brala pasažéry na otočku, to se prý ještě nestalo.

Zpáteční jízdenka do Rovinje stála 800 Kč na osobu. V pátek jsme tak přišli k autobusu jen s malými batůžky. Dvěma spolucestujícím, kterým zvědavost nedala, jsme vysvětlili, že jsme novináři a jedeme jen na otočku pracovně (což byla nakonec zčásti pravda). A tak zatímco po příjezdu k moři začal autobus pendlovat mezi středisky, my jsme se nechali hbitě vysadit v centru.

Už před odjezdem jsme měli s cestovkou domluveno, ke kterému hotelu přijdeme k nástupu. Na místě jsme měli přibližně dvanáct hodin, které jsme z velké části strávili na blízkém nudistickém ostrově (Crveni Otok).