Jameos del Agua

Kanárské ostrovy – sopky, krátery, bílé a žluté duničky, svištící písek, ohnivé hory, lávová pole, hroudy popela, podmanivá architektura a vítr…
O jednom vánočním výletě v jednom zamrzlém letadle do krajin, kde i teď vládne příjemná teplota na koupání. Od tohoto ráje nás dělí pohých 4,5 hodiny letu. Kromě sopek, pláží, zajímavé architektury zde najdeme i vinice, solivary… a všudypřítomný vítr. Přehoupněte se tedy s námi těmi čtyřmi hodinami letu a pojďte navštívit jeden z Kanárských ostrovů – Lanzarote. (Fotografie, videa, mapy, aktuální počasí uvnitř) 

Je 18. prosinec 2009 a po nezbytném odmražení letadla odlétáme na kanárský ostrov Lanzarote. Prožijeme tady Vánoce a konec roku. Po příletu je zde příjemných 24 °C. Ostrov chceme poznat vypůjčeným vozem. Hned vedle hotelu je autopůjčovna a v ní dobře vypadající úředníček. Může mít tak 50 let a cena 120 EURO za týden je super a přidal i mapu. Vozový park ladí oku, parkovacích míst dostatek, bereme Corsu. Úředníček vlastní Saaba. Vídávali jsme ho denně, jak dobře oblečený, cigaretka v ruce, koukal na mraky. Bude pršet, nebude, zatáhnout střechu, nezatáhnout. My koukali na sopky.


Kanárské ostrovy sopky Projíždka ostrovem je jedna velká idylka, cesty perfektní, kruhové objezdy osazeny zelení a vyzdobeny větrohrami. Obchvat kolem hlavního města Arecife je chaotický, doporučuji nevjíždět. Charakter ostrova vytváří obrovské sopečné kopce a krátery, postupně zvětrávají a sesouvají se. Zcela jinak jsou na tom ohnivé hory v národním parku,c 4 tady je vulkán ještě živý, povozí vás autobusy a nedovolí vystoupit, nad sopečným sapouchem vychází teplo z nitra země, den byl hodně větrný, tak jsme se nad sapouchem chvilku ohřáli, bylo to zvláštní a příjemné. I další místa popíši tak jak na mě zapůsobily.


Lanzarote Papagajo

Pláže Papagajo. Zaplatíte tři eura a vyrazíte vypůjčeným vozem, pro který je to docela „záhul“. Jedete roletou, vlny zde bijí s úžasnou silou, naháči se zde mísí z lidmi v textilu a vzájemně si nevadíme. V době naší návštěvy se dal provozovat jedině „útěk před vlnou“ a já to provozovala zhruba tři hodiny. Vítr byl hodně horký a ani mokré plavky textiláky nestudily. Spousta naháčů byla rozlezlá mezi dunami a na první pohled nebyli vidět. Pohled na zaparkované vozy prozrazuje provoz jak na „Václaváku“. My sem zajeli dvakráte a po útěku před vlnou následovalo koupání na Playa Flamingo v nedalekém letovisku.

Lanzarote El Golfo Na jihu ostrova hlavně u kráteru a vesnice El Golfo bije oceán s úžasnou silou. Na pláži z černého písku je sem tam i „zelené zrnko“ sopečného skla. Sběračů je mnoho a jsou vytrvalí. I mě chytá sběračská vášeň, zapomínám hlídat vlny a přišla jedna opravdu veliká… Manžel se mi směje . Zda to stálo za to… Na hotel jsem dojela v nedbalkách a bylo třeba vysušit eura.

Vinice Playa Honda

Zajímavé je pěstování vína. Každá sazenička roste uprostřed trychtýřku z lávy a je navíc obehnána kameny, proti větru. Sem tam nějaký vesničan obdělává trychtýřek, moc se u toho nepředře. Proti větru a slunci mají na hlavách zvláštní čepce a jsou trochu k smíchu.
Další místo o kterém se nepíše, ale turisté si to píši mezi sebou, je letiště u hlavního města. Tady na Playa Honda letadla startují a přistávají těsně nad hlavami. My jsme zde prošli celou promenádu kolem přistávací dráhy a užili si burácení na druhou Z jedné strany letadla a z druhé oceán. Pro mě to bylo velice efektní, cítili jsme dokonce spálenou gumu z podvozku letadel. Pláž je vysypána pískem či popelem v barvě místních kopců, kousek odtud má vilku španělský král.


 

Domky vesničanů nejsou tak honosné jako vilky na pobřeží, nicméně mají stejné architektonické prvky. O to se zasadil Cesar Manrique a celý ostrov je jeho duchovním dílem, včetně vyhlídek a větrných kreací. Hlavní myšlenkou jsou domky nižší než palmy a vše v rovnováze.

Orzola Na Štědrý den při podvečerní projížďce ostrovem jsme objevili super přírodní duničky před Orzolou. Toto místo je tak trochu moje srdcovka a my jsme sem zajeli ještě dvakrát. Těsně před vesnicí jsou duničky ze žlutého písku a jsou porostlé chomáčky vegetace. Velmi dužnaté a místy pichlavé. Je tu krásná laguna, můžete jit 200m do oceánu a vodu stále popás. V podvečer je laguna dosti vyhřátá a koupání bezkonkurenční. Za lagunou leží velké hroudy popela a teprve za nimi bouří oceán. Tento žlutý písek je velmi ostrý a píchá. Více k jihu jsou duničky bílé, tady je písek velmi jemný. Na pobřeží je spousta černých balvanů, mezi nimi jsem si našla místečko k cachtání a nechala jsem se omývat přílivovou vlnou.


Bílé duničky I tady foukal velmi horký vítr, písek svištěl kolem uší. Vyhřívali jsme se za půlkruhovou zídkou a byli okukováni ještěrkou. I přes kvanta motorizovaných turistů toto místo skýtalo dávku intimity a tak nějak jsme neuměli odejít. Právě na tomhle místě vychlazená oceánem a zároven ovívaná větrem, opravdu hodně teplým, člověk pocítí ten skutečný vnitřní klid. Ten dokonalý pocit skutečného „zrekreování“, kvůli kterému sem přijel. Alespoň u mě tomu tak bylo. Strávili jsme zde poslední den s vypujčeným autem a zůstali do pozdního odpoledne, poté jsme odjeli na Playa Honda pozorovat letadla a zůstali až do tmy.

Na druhý týden pobytu jsme zůstali odkázáni na soustavu pěti pláží v letovisku Costa Teguis. Městečko je krásné, čisté a hojně osazeno zelení. Za ním velký kráter (foto). My Češi jsme zde byli v menšině. Ostrov berou útokem Angličani, kteří se neumí chovat. Vedení hotelu dělalo, že to nevidí a zaměstnanci trpělivě uklízeli po nich ten nepořádek. Zcela jinak to viděl zaměstnanec v Národním parku Timanfaya. Dva drzé Anglány chytil de fakto za límec, s plechovými hrníčky a igelitkami začli loupat sopku mimochodem krásně červenou sopku… Takhle rozčileného domorodce jsem nikde ve Španělsku neviděla, až tady.

Solivar Famara Ještě jednou objedu ostrov, tentokráte v jeepu po netradičních silničkách. Manžel dal přednost výletu v ponorce a já tedy neměla program, ale udělala jsem moc dobře. Přijede pro mě jeep, který řídí drobná dívenka. Jmenuje se Melany, je usměvavá, sympatická. Na ostrově se narodila a už zůstala. Celkem jsme jeli 3 jeepy. Melany mě zavezla na místa známá i neznámá, jeli jsme po lávových polích i přes políčka venkovanů. Melany zdraví každého domorodce, cestáře i zemědělce. Ti všichni zanechají práce a mávají nám. Celý výlet probíhal v poklídku. Zastávky, vyhlídky, hospůdky a cigaretka. Melany si vždy odpoveděla, že je dosti času a zapálila hned druhou. V údolí 1000 palem se při narození chlapečka vysadí dvě palmy, za dívenku pouze jedna. Tlouštík z prvního jeepu sezbírá z kaktusu drobné brouky, rozmáčkne je a ejhle, ono je to barvivo! Následuje vyhlídka na pláž Famara a další tři ostrovy za ní, vidíme Graciosu, Montanu claru i Alegranzu, projedeme kolem solivaru (foto). Poté krajinou, kde zpolykáme trochu zvířeného popela a nevídíme na jeep před námi.

Vyhlídka od Nazaretu Poslední zastávka je před restaurací v Nazaretu, restaurace je vbudována do skály, ale nijak mě nebere, užívám si vyhlídky do krajiny plné sopek a kráterů (foto) a právě tady se tak nějak loučím vduchu s ostrovem, kterému vládne vítr, od této chvíle je dovolenka čistě plážová (foto). Tak trochu závidím Melany i uředníčkovi z autopůjčovny, že zapustili své kořeny právě zde. Zeptejte se Španěla, kde je Španělsko nejkrásnější. Odpoví, že na Lanzarote. To ale musíte vidět.

Famara Papagaya

Podobné cestopisy ze Španělska.