Parníkem Česko-Saským Švýcarskem

Jak to bylo na začátku.
Je to již nějakých pár let zpět co jsem si jako malý kluk hrál ve vaničce plné žluté pěny s mrňavou replikou zaoceánského parníku. Tehdy jsem si hrál na kapitána, který vedl loď okolo obrovských útesů z pěny do koupele. To mi byly 4 roky…
Později, asi v 6-ti letech jsem dostal od příbuzných velkou lodivodskou loď na baterie. Byla vyvedena do všech detailů, včetně světel. Příští rok jsem jel vlakem s babičkou do Německa. Sice to bylo jen do NDR, ale i tak jsem hltal každý kousek cesty okolo Vltavy a pak i okolo Labe. Míjeli jsme nespočet tlačných sestav a jiných plavidel.

Parník DRESDEN V Drážďanech jsem byl naprosto fascinován výletními parníky. Nemusím snad nikomu povídat, jak moc jsem se chtěl svézt. Parník, na kterém jsem si splnil můj dětský sen, se jmenoval Karl Marx. Většině lidí stačilo ke štěstí to, že se mohli svézt. Mně však ne, byl jsem příliš fascinován krásou parních strojů a nestačilo mi se na ně jen dívat. Spoléhal jsem se na to, že jsem malý kluk a že si mě nikdo nevšimne. Když už mě někdo uvidí tam dole ve strojovně, tak mi ji alespoň ukáží. S obavami a zvědavostí jsem míjel supící a parou zahalené parní stroje. Všude kolem byly mně ještě tehdy neznámé budíky a páčky, připadal jsem si jak kapitán Nemo. Byl jsem odhalen! Strojník mě odvedl pryč ze strojovny, bušilo mi srdce jak splašené měl jsem strach a nevěděl jsem, kam mě vede. Na palubě již stála babička a docela mladý kapitán. Čekal jsem vše, ale to že mi ukáže celou loď, s tím jsem nepočítal. Bylo mi sedm let a já poprvé držel ve svých dětských rukou kormidelní kolo. Nade mnou stál kapitán a já tehdy věděl že chci být stejně jako on kapitán. Byl jsem vrácen babičce jako malý kapitán tohoto parníku. Po mnoha letech, to ještě s mou bývalou přítelkyni, jsme jeli do Drážďan na novoroční oslavu. Naše první kroky po vystřízlivění vedly do přístavu. Tehdy jsem se vrátil po mnoha a mnoha letech na palubu Karla Marxe, který se již jmenuje Stadt Wehlen.

Stadt Wehlen – interier Ještě na nábřeží mi bylo 28let. Na palubě jsem omládl do věku mých sedmi let, kdy jsem byl na tom parníku poprvé. A stejně jako tehdy jsem i teď nedbal zákazu vstupu a porušil jej. S tím rozdílem, že jsem nejdřív zaklepal na dveře kapitána. Bylo chladne ráno a on měl plno starostí s chystanou vyletní plavbou. Vyslechl si můj příběh a nabídl mi sklenku sektu, co mu zůstala po novoroční oslavě. Nevím, zda to bylo cigaretovým kouřem nebo mým příběhem malého kapitána ale nějak se mi zaleskly oči. Nikdo není dokonalý, jen kapitán ano. Když tak počítám a rekapituluji, tak jsem již od mala byl rok co rok o prázdninách u moře. O rok později jsem byl s tátou na cestě k moři. A jak jinak opět jsme skončili na palubě parníku Meissen.

Výletní loď Meissen Na nebi se strašidelně chmuřily mraky, jako smyslu zbavené. Zanedlouho poté co parník odrazil od břehu se spustil hustý déšť. Všichni se ukryli do lodní restaurace a tak jsme na palubě zůstali jen já a táta. Příď byla naše. Táta pokuřoval dýmku a sledoval dění na horizontu před námi. „Není to krása?“ povídá mi a kouří dal svou dýmku. „Je tati“, odpovídám a koukám jak se lodní personál chystá vyvazovat loď v Ratenu. Dal pokračujeme vlakem do Rostocku. Nevím zda to byla náhoda či ne, ale náš hotel byl nedaleko od přístavu. Z okna byl nádherný výhled na přístav, kde jsem pozoroval nakládku a vykládku různých převážně ruských lodí. Pár dní na to jsme jeli do Wismaru. Zde mě vzal táta na okružní plavbu po moři. Míjeli jsme na ruské raketě nedaleko stojící vojenské lodě a dále na otevřeném moři stojící nákladní lodě s celého světa. Byly tak blízko a přitom tak daleko. Nebyly ale tak daleko, abych jednou nestanul na palubě jedné z nich.. Uplynulo mnoho let co jsem s tátou jezdil do NDR k moři. Až jednou byly dny komunismu spočítány. A já mohl navštívit naše příbuzné v Německu a nejen v Německu.

Můj dědeček: Kapitan von Haunschild V roce 1940 dostal můj dědeček nůž na krk od nacistů, „Buď půjdeš s námi nebo proti nám!“. Hříčkou osudu stanul na palubě ponorky. Přežil, ale byl zajat i s posádkou. Po válce se usadil v Nizozemí. Dík svým válečným zkušenostem získal vysoký post u nizozemského královského námořnictva.

Hausboat Amsterdam

Školní loď Wilhelm Pieck

První loď, na které jsem stanul byl Wilhelm, jak jsme jej familiérně nazývali. Až to celé vyvrcholilo kapitánskými zkouškami na lodi Stad Amsterdam. Tehdy jsem si vzpomněl na toho malého kluka za kormidlem na parníku v Drážďanech. Byl jsem naplněn pocitem hrdosti. Bílá uniforma se čtyřmi štráfkami a bíla čepice. Ten pocit se nedal popsat a dodnes jej nedokáži popsat.

Stad Amsterdam

Stad Amsterdam: Námořník v akci

To co popsat jde a co popsat mohu, je má první plavba na nákladní lodi Arnhem. Ale o tom někdy příště

Lázeňské městečko Rathen poblíž Hřenska Nabídka Kapitána Wolfa uspořádání výletu parníkem, pobyt v okolí lázeňského městečka Rathen, poblíž Hřenska. Kontakt: seateam@seznam.cz

Odkazy:
Parníky Stad Wehlen a Meissen – jízdní řády, velikost, výkon, detaily.

FKK možnosti u Drážďan: Staubecken Cossebaude, Wostra, Dölzschen
Město Drážďany
Město Amsterdam