Bonifacio

Vážení kolegové naturisti,
před nedávnem se uskutečnila v Kozlovicích první a hned úspěšná naturparty pro Přerov a okolí. Jsem přerovák a určitě bych se účastnil, ale termín kolidoval s naší dovolenou. Proto jsem Ivovi Žurkovi slíbil, že místo účasti na party přispěji do Naturisty cestopisem z našeho objevování Korsiky: 

Inspiraci mi poskytl nejen kolega z práce, který Korsiku již navštívil, ale i katalogy naturistům určitě známé německé, která do této lokality pořádá léta zájezdy. Jelikož Korsika není Itálie, ale Francie, je zde naturismus ve velké míře podporován. Abychom poznali větší část ostrova, rozdělil jsem pobyt na dvě části. První týden jsme si rezervovali pobyt v FKK campingu La Chiappa nedaleko Porto Vecchio na samém jihu ostrova a pak jsme se přesunuli do východního středu poblíž Alerie do FKK kempu Bagheera. Nejprve k cestě na Korsiku. Korsika je ostrov a suchou nohou bez použití plavidla se na něj nedostanete. Letecké linky z Čech na něj rovněž nelétají , a to je možná hlavní důvod, proč jsme během dovolené potkali tolik českých aut, že jejich počet bych vyjádřil na prstech obou rukou. V obou kempech jsme byli dokonce jediní ubytovaní Češi (v hlavní sezonu). Mylnou představu o nákladnosti cesty vyvrátím fakty – vzdálenost Přerov – La Chiappa = cca 1300km (odpovídá zhruba vzdálenosti do Černé Hory). Palivo levnější než u nás – na Korsice 1l nafty cca 1,2EUR, v Rakousku 1,12 EUR . Pohodlnější a rychlejší cestu jsem nezažil. Od Kroměříže až do Livorna po dálnici – tedy s výjimkou úseku Pohořelice – Poysdorf. Poplatky za dálnici v Itálii Tarvisio – Florencie cca 29 EUR – chorvatská dálnice v celém úseku vás vyjde téměř na stejno. Trajekt jsem objednával již počátkem roku u společnosti Corsica Ferries a zpáteční lístek Livorno – Bastia pro os.auto a dvě osoby bez možnosti zrušení a přebookování přišel na 66EUR. Ale pozor! Chcete-li dosáhnout takové ceny, nesmíte volit pro přepravu víkend a v srpnu ani pátek. Pak jsou ceny až trojnásobné. No a samozřejmě objednávat zavčas. Lodní lístek jsem platil přes internet kartou a obratem mi přišel e-mail s jízdenkou v příloze. Tu si vytisknete. Obsahuje čárové kódy, které si zřízenec sejme čtečkou při nájezdu na loď. Žádné dodatečné vyzvedávání lístků. Prostě to mají velmi dobře vyřešené. Kempy jsem si rezervoval rovněž přes internet a po zaplacení zálohy jsem obdržel poštou dopis s potvrzením rezervace. Vybaveni všemi papíry, mapkami, průvodci, radami a penězi jsme vyrazili na cestu. Jelikož jsem odpůrce nočních přejezdů, vyrazili jsme v 7 hodin ráno. Až do Itálie bylo krásné počasí, ale za hřebenem Alp to začalo.

Zprvu normální déšť se u Benátek změnil na takovou průtrž mračen, že jsme byli s ostatními řidiči nuceni na dálnici zastavit jako v zácpě. Viditelnost na 2 metry a do toho i kroupy. Ale jako každá bouřka i tato za pár minut přešla a mohli jsme pokračovat přes Udine, Bolognu do Florencie. Zde máte dvě volby cesty do Livorna. Buďto severnější placenou dálnici nebo jižnější čtyřproudou silnici bez mýtného, která je označována FLP – zkratkou tří měst, která spojuje Firenze-Livorno-Pisa. Nedobrovolně (a nakonec rádi) jsme zvolili tuto variantu (zapomněli či nemohli jsme odbočit na dálnici). I když tato silnice není zpoplatněna, kvalitou se vyrovná našim úsekům s označením silnic pro motorová vozidla. Od dálnic se odlišovala jen absencí odstavného pruhu, který nahrazovala častá nouzová rozšíření. Jelikož náš trajekt odjížděl ráno v 8,30 z Livorna, měli jsme v úmyslu v pohodě dojet k Livornu a na nějakém odpočívadle přečkat noc. Zhruba v 19 hodin jsme zakotvili asi 15 km před Livornem u pěkného odpočívadla s benzínovou pumpou, bistrem a velkým, rákosovými rohožemi zastíněným parkovištěm. No, co víc jsme si mohli přát. Přečkali jsme noc a ráno vyrazili do přístavu. Navigace nás dostala až před bránu do přístavu, kde byla umístěna značka zákazu vjezdu.

Měli jsme tu být hodinu před odjezdem, tak jsme zaparkovali na přilehlém parkovišti a šli se projít do probouzejícího se města.Pevnost v Livornu Po návratu k autu jsem vzal palubní lístek a šel se zeptat zřízence, kdy že nás pustí dovnitř. Z jeho italštiny, ale spíše z gest jsem pochopil, že toto není příjezd k trajektům, ale že se máme vrátit do města a držet se bílých cedulí s italským nápisem něco jako naloďování cestujících. Šipky nás dovedly až k několikastupu aut, které již čekaly na odbavení. Pak šlo již vše hladce a s perfektní organizací. Přišel odbavovač s ruční čtečkou napojenou na tiskárnu, sejmul lístek, tiskárna mu vytiskla samolepku s kódy pro umístění do trajektu (tříděno podle výšky a délky), na zadní okno jsme dostali na památku samolepku přepravní společnosti a už jsme najížděli do chřtánu trajektu. Od známých chorvatských trajektů se tyto liší hlavně kapacitou a velikostí. Naši plechoví miláčkové byli systematicky naskládání mnohdy s milimetrovou přesností do pěti pater a jejich posádka vyhnána do tří palub s možností občerstvení v restauracích i nákupech v obchodech, či jen tak povalování se na lehátkách na sluníčku. Zvolili jsme vzdušnou variantu na stinné straně lodi. Zpočátku byla po ránu zima, ale cesta trvá 4 hodiny a před polednem už jsme pochopili výhody naší volby. Pro potencionální cestovatele – nezapomeňte si vzít s sebou na palubu vše potřebné pro 4 hodinovou cestu. Během jízdy se do auta nedostanete, prostory jsou z požárních důvodů hermeticky uzavřeny. Za zvuků slavnostní znělky společnosti jsme vypluli na širé moře. Po dvou hodinách se na obzoru začaly rýsovat první obrysy korsických hor. Přesně podle jízdního řádu jsme před jednou hodinou sjeli na půdu tohoto krásného ostrova a ihned ujížděli z Bastie na jih. Podle průvodců na Korsice v červenci statisticky prší jeden den. Tentokrát jsme ho chytli my. V dešti jsme se přesunuli až do kempu La Chiappa. Na recepci už pro nás měli přichystané všechny doklady vč.mapy kempu pro naši snadnější orientaci při vyhledání vhodné parcely. Rezervace zde neprovádí, protože kemp není rozparcelován. Ono to ani nejde, protože se rozkládá na vyvýšenině v pěkném lesíku. Za vytrvalého jemného deště jsme se vydali hledat místečko. Kemp nebyl zdaleka přeplněn, ale vzhledem ke svahovému umístění byla volná místa vhodná spíše pro karavany než pro náš stan. Přesto jsme našli německý manželský pár, který se právě balil a uvolnil nám ideální pozemek. Moje žena hlídala a já šel pro auto, které jsme nechali zaparkované u sociálek. Auto jsem po chvíli našel, ale cestu zpět k manželce už ne. Když už jsem po několikáté prokroužil kolem téhož místa, zaparkoval jsem auto u významného orientačního bodu a jal se hledat manželku. To vše v neustávajícím dešti. Manželku jsem opět po krátkém bloudění našel a i když jsem se sebevíc snažil zapamatovat si polohu auta, opět mi trvalo téměř deset minut, než jsem ho nalezl. Kdo nepozná, neuvěří. Ale mezi tím přestalo pršet a už po dobu celého pobytu nezačalo. Krátce ke kempu – mimo stanovou část je zde umístěno malé apartmánové městečko, sportoviště, obchod, koutek pro děti, umělecká dílna s internetovým připojením (WiFi zdarma), surfová a potápěčská škola, restaurace a velký bazén se sladkou vodou. A to vše v rámci FKK. Takový ráj naturistů jsem v Chorvatsku snad ještě nenašel.
Pláž kempu La Chiappa Naše ležení Zvláštností je, že automobily mají povolen vjezd do kempu pouze první a poslední den pobytu. Jinak parkují na parkovišti před recepcí. Tím pádem je v kempu bezpečněji, čistěji a klidněji. Sociálky jsou na velmi dobré úrovni a vždy udržované v čistotě. Ráno jsem se ještě před snídaní vydal na první rozplavbu. Bazén se čistil, tak jsem zamířil do moře. Po včerejších deštích bylo trochu rozbouřené, ale docela čisté. Pláže v kempu jsou písečné s pozvolným vstupem do vody vhodné i pro malé děti. Jedinou nepříjemností jsou zbytky mořských trav, které se místy vyskytují na dně a při chůzi kalí vodu. Po snídani jsme si nalezli na pláži místečko poblíž vzrostlé palmy a hurá do moře. Jak rychle jsem tam vletěl, tak rychle jsem byl venku. Ten den jsem byl první a zdaleka ne poslední, který narazil na medůzu. Odneslo to moje stehno s 5 cm svědivým červeným puchýřem podobným od kopřivy. Úplně zmizel až po 14 dnech. Ten den jsme další osvěžování prováděli až po mé potápěčské rekognoskaci terénu a vytýčení prostoru, kde se žádná růžová potvora nenacházela. Jejich výskyt byl asi spojen s deštěm a rozbouřeným mořem minulého dne, protože v dalších dnech jsem už žádnou růžovku nenalezl. Na Korsiku se nejezdí jen válet u moře (i když může), ale hlavně objevovat krásu místních hor. Z La Chiappy jsme podnikli tři výlety – kratší tůru k vodopádu Piscina di Gallo (čůrající kohoutek), který se nachází asi 40 km od kempu za Porto Vecchio u přehrady l´Ospedale. Je to nenáročná horská procházka krásným kaňonem, zakončená sestupem k přírodnímu úkazu – více v mé fotogalerii. Vodopád Piscia di Gallo Panorama vodopádu
Jeden celý den jsme obětovali prohlídce města Bonifacio a jeho okolí, které si opravdu nenechte ujít. Nic krásnějšího jsem dosud neviděl. A když už tam budete, využijte rozhodně nabídky místních společností a poznejte toto kouzelné město chráněné Unescem při okružní plavbě . My po prohlídce vnější z lodi a vnitřní z nohou jsme zamířili na relativně krátkou vycházku či tůru na nejjižnější výběžek Korsiky – Capo Pertusato. Nejenže se dostanete nejjižněji, jak to jen na Korsice jde, pouhých 12 km od Sardinie, ale po cestě se vám naskytnou ty nejúžasnější pohledy na celé Bonifacio a přilehlé útesy. Podle průvodce se na Pertusatu nachází překrásné písečné nudistické pláže. A opravdu tam jedna byla. Krásná, bílá, písečná, ale plná textiláků. Jen na okraji ležel jeden spřízněný pár, ke kterému jsme zamířili. Plavky přece nebudu máčet ve slané vodě. Vydržely mi už 27 let, tak snad ještě do důchodu vydrží. V krásném moři se kupodivu téměř nikdo z přítomných nekoupal a to byl zrovna polední žár. Tak jsem tam hupsnul, ale poučen z minulosti jsem zrakem zapátral po vodě. A byly tam, potvůrky jedny růžové. Sice sem tam, ale byly. Spřízněný kolega byl podstatně lépe vybaven a disponoval pro šnorchlování kompletní neoprenovou výbavou. A tak on nasadil rukavici, já igeliťák od svačiny a prostě jsme ty potvory postupně odchytávali a zahrabávali do písku na okraji pláže, až jsme vytvořili docela velký bezpečný region pro naše polovičky. To bylo pak koupáníčko. A textiláci enem čučeli. Šak si mohli vzít overaly na koupání. My ne. Návrat k autu do Bonifacia byl hodně postaven na silné vůli, protože nám došly všechny tekutiny – a to jsme táhli pro každého 1,5 litru. Naštěstí nás na cestě zachránil kohoutek s pitnou vodou u opuštěné modlitebny nad útesy. Bonifacio Pevnost Bonifacio Útesy Bonifacia Zrnko písku Bonifacio – panorama Skála Zrnko písku a Capo Pertusato Pohed na Bonifacio z Capo Pertusato Na pláži Capo Pertusata Nejjižnější část Korsiky Koupel mezi Korsikou a Sardinií
Třetí výlet jsme podnikli k proslulým kaskádám Pollischellu. Podle rady mého zkušenějšího kolegy jsme ale zamířili nejprve ke korytu říčky Purcaracia, která se nachází asi 1 km nad turisticky profláklou říčkou Pollischellu. Odměnou nám byl divoký pochod opuštěným kaňonem plným kamení a překrásných vodních tůní a vodopádků. Došli jsme až do míst, kde nám v cestě stál mohutný kámen, který nešel obejít, a pro mou drahou polovičku s bolavými zády to byla již nepřekonatelná překážka. Tak jsme se osvěžili osvěžující koupelí v blízkém jezírku a vydali se ještě dobrodružněji zpět. Kdo by hledal nějakou značenou cestu, hledal by marně. Cestu si musíte najít sami. Po dalších dvou koupelích jsme se přesunuli na Pollischellu. Jedná se o klasickou vodní túru, kdy se jednotlivé stupně kaskády překonávají po určených výstupech, k nimž však musíte většinou přeplavat. K tomu musíte mít patřičnou obuv, kterou můžete namočit a se kterou se udržíte na skalách. Vzhledem k naší výbavě (kvalitní pohorky) jsme se dostali jen ke druhé kaskádě. Všude lidí jako o pouti, koupat se bez plavek zavánělo exhibicionismem, tak jsme se jen pokochali okolím, zaplavali si, já si skočil ze skály od třetí kaskády do druhé a vrátili se domů.
Kaskády Purcaracia Koupel v kaskádě říčky Purcaracia Purcaracia Kaňon říčky Purcaracia Pohoří Bavella Druhá kaskáda Polischelu Kaskády du Polischelu První kaskáda
Poslední den pobytu v La Chiappa jsme chtěli objevit blízkou proslulou veřejnou pláž Pallombaghia (cca 6 km po silnici). Abychom to měli pestřejší, zrušili jsme záměr přesunu autem a vydali se po pobřeží pěšinkou z kempu na jih. Na proslulou pláž jsme nedorazili díky podstatnému prodloužení trasy kolem mnoha zátok a překonáváním vyššího horského hřebene, ale zato jsme objevili překrásné pláže všech typů od písečné Tahiti, přes pláž u červených skal (vlastní pojmenování), až po krásnou oblázkovou pláž s krásným mořem. Hodinu a půl pochodu cestičkou mezi macchií (subtropický místní trnitý porost) a bez nutnosti plavek. Prostě jdete, objevíte pláž, vykoupete se, chvíli spočnete a jdete dál. Takový malý ráj pro naturisty. Ani nám nevadilo, že jsme nedošli na tu proslulou pláž.
pláž Tahiti Opuštěná štěrková pláž Červené skály, v pozadí La Chiappa Pláž u červených skal Pouštní narcis
Následující den jsme se přesunuli po prohlídce přístavu Porto Vecchio a antických vykopávek blízko Aléria do kempu Bagheera, který nepřímo sousedí s naturistickými centry Öbona Dorf Corsica Natura a Club Corsicana. S nimi je spojuje několikakilometrová krásná písečná pláž. Zde jsme měli opravdu reservovánu prostornou parcelu na jméno, takže žádné hledání místa. Kemp je celý umístěn ve stinném lese, rozparcelován, velmi dobře vybaven sociálními zařízeními a další infrastrukturou. Chyběl snad jen ten bazén. Pláže jsou písečné, čisté a prostorné, zde nenajdete přecpané lokality, kde jak říkám „na dece upažíte a přizabijete další dva sousedy“. Moře je velmi pozvolné, vhodné i pro kondiční plavání s velmi teplou vodou a příjemnými vlnami. Jen do hor je to dál. U této lokality v oblasti Aléria je jediná rovina celé Korsiky, která vznikla právě písečnými naplaveninami. Sama Aléria – ve starověku významný přístav s 40000 obyvateli – je dnes od moře vzdálená asi 4 km.
Porto Vecchio Aleria Antické vykopávky u Alerie Pláž Bagheera Kempování na Bagheeře
Z tohoto místa jsme podnikli výlet do oblasti Monte D´Oro k proslulým Anglickým kaskádám. Běžnými turisty okupovanou část kaskád jsme brzy nechali za sebou a postupně jsme po proslulé cestě GR20 vystoupali až pod sedlo Muratello do výšky něco pod 2000 m n.m.. Celý trek přes Monte D´Oro trvá asi 9 hodin, ale v srpnu bych ho jít nechtěl. Po cestě zpět jsme se stavili ve vnitrozemském městě Corte, které také rozhodně stojí za zastávku a prohlídku.
Kaskády de Anglais Kaskády Anglické kaskády a GR20 Monte d´Oro Osvěžení v kaskádách Corte Corte Pevnost v Corte Socha ge.Pascala Paoliho – prvního a posledního prezidenta Korsiky
Po dalších dvou relaxačních dnech jsme se sbalili a vydali zpět do Bastie, abychom se trajektem opět vrátili na pevninu. A kdo nespěchá hned domů, může se stavit v Toskánsku a obdivovat jeho historické krásy – do Pisy je to z Livorna asi 20 km a do Florencie dalších 80 – vřele doporučuji.
Bastia – socha Napoleona III. Bastia – staré město Bastia – staré domy janovské šlechty Bastia – brány Korsiky
Korsika nás uchvátila nejen coby vášnivé naturisty, ale i coby horské turisty. Každý si zde něco najde, lidé jsou příjemní a přátelští, nehážou po naturistech kamením, nerozšiřují po plážích cedule No FKK (jako v Chorvatsku), o svou zemi, která sice patří pod Francii, ale jinak má vlastní autonomii, se starají a turistů si váží. Jediné, co mne zarazilo, byla absence českých naturistů. Kde jsou ti stěžovatelé na ubývání chorvatských lokalit? Možná je to zapříčiněno tou pouze relativní nedostupností ostrova, možná jazykovou bariérou (na Korsice se domluvíte korsicky, francouzky a jen někde i anglicky, a to je vše), ale podle mne asi i pohodlností rozmlsaných Čechů. Dnes už málokdo jezdí do autokempů pod stan, to bude asi pro mnohé už málo nóbl. Přesto byly oba kempy plné nejen karavanů, ale i stanů všech velikostí a komfortů plné Holanďanů, Němců, Italů, Francouzů a příslušníků dalších západoevropských národů. A rozhodně se necítili špatně. Proto doufám, že tento cestopis bude inspirací pro další našince hledající náhradu za upadající Chorvatsko. Závěrem pro ekonomy – cesta vč.všech dáln.,poplatků a trajektu, 15× ubytování pro 2 osoby ve stanu, běžná útrata – to vše přišlo na cca 29.000,–Kč. Ivoš P.

Užitečné odkazy:
Naše fotogalerie z pobytu Rezervace trajektu Kemp La Chiappa Kemp Bagheera Mnoho informací o Korsice a nákup lodních lístků u nás (za stejné ceny jako na přímém netu!! Pro neznalce jazyků.) – Korsika