Zdravíme všechny naháče, kteří neměli to štěstí a museli být v tyto slunečné dny v práci. Chtěli bychom vám přinést naše zážitky z druhé Naturistické dovolené na Tábornické základně u žulových lomů poblíž Lipnice nad Sázavou. Na letošním ročníku se nás u Lipnice sešlo 45 naturistů. Ke starým známým z minula přibyly nové, lépe řečeno známé tváře z nejrůznějších naturistických akcí. Tábornická základna Lipnice patří k nejkrásnějším místům široko daleko. Vzácně se tady snoubí divoká romantická příroda se skvěle architektonicky vyřešenou budovou, z jejíž jídelny je nezapomenutelný pohled na hladinu lomu, okolní lesy a skály tyčící se nad lomem.

Sobota 3. 7. 2010, 16 hod.:
Příjezd. Parnou cestu ze všech možných koutů ČR přežili všichni a odměnou byla pro všechny první koupel v lomu. Voda je příjemná, průzračná a všichni chválí i teplotu 23°C. S potěšením zjišťujeme, že přímo nad hladinou vyrostla od minule dřevěná terasa. Denní, podvečerní i večerní sedánky u skleničky jsou tady ještě příjemnější a terasa je stále obsazená. Výhled na vodní hladinu ukazuje tu pár naháčů na loďkách, tam zase opalující se skupinku starých známých, kteří si na Lipnici domluvili společnou dovolenou. Náctiletí se pustili hned do ping-pongu a našli se i tací, kteří se nedovedli odpoutat od svých „miláčků“ a celý první večer propařili na kompu… 

Neděle 4. 7.
Sváteční den. Po ránu se to jen pomalu sbírá na snídani. Program není nijak upřesňován – všichni jsou ještě okouzleni lomem a jeho okolím, takže nedělní program je jasný. Po ránu je lom ještě ve stínu, tak se většina uvelebuje na rozlehlé louce vedle základny a sváteční dopoledne prožívá ve sladkém nicnedělání a v té nejrůžovější představě nadcházejícího skvělého týdne. My se pouštíme do spravování minulými akcemi pošramocených aquazorbů, a po zatuhnutí lepidla se první vodní běžci pouští na hladinu. Další skupinka naháčů sestavila jinou velmi žádanou atrakci – lanovou skluzavku. Ještě odpoledne se první adrenalinoví naháči spouští z deset metrů vysoké skály, aby sebou řádně pleskli o hladinu lomu. Sluníčko se začíná pomalu naklánět a u lomu panuje úsměvně poklidná atmosféra symbiózy pokušitelů adrenalinové lanovky a kolem polehávajících naháčů, kteří z nich mají divadlo.
Po poledním knedlu vepřu zelu je k večeři „jen“ květák, ale i ten je výborný. Pomalu se sešeřuje, přichází neopakovatelné chvíle na terase nad hladinou lomu u skleničky čehokoli lahodného a už jsme tady zase jako jedna rodina. K příjemnému popíjení vyhlašují Petr s Jirkou výsledky soutěže vizitek – všichni táborníci měli za úkol vytvořit si na svojí chatce obrázkovou vizitku.
Závěr dnešního dne bude patřit první sauně našeho pobytu, která je už nažhavena a přicházejí první sauňáci :-) Tak zítra zase ahoj! 

Pondělí 5. 7.: Svoje dnešní zážitky napsala Zuzka, 12 let (fotky ládujeme postupně, je tady děsný internet)
Třetí den naší naturistické dovolené byl jako první lehce zamračený a ne úplně horký. Ráno se povstávalo (no, já vstávala až v devět :o) ehm). Na desátou se plánoval odjezd do Hliníkária v Humpolci, zkontrolovat, jestli se tam Hliník opravdu odstěhoval. Pak následoval odjezd na zříceninu hradu Orlík v Humpolci, kde se konala středověká slavnost. Naše rodina do denního plánu výlet nezařadila, protože jsme všichni byli ještě přiospalí a cestovat se nám nechtělo. Dopoledne se tedy strávilo na výletech, na obhlídkách, v postelích, u ping-pongu nebo šílenci na lanovce.

Před obědem se pokračovalo v tréninku na šipkový turnaj. Ve vodě se nic nedělo, tak jsem tohoto klidu využila k dovádění v aquazorbu. Je prostě dokonalý (pokud v něm zorbující naháč umí aspoň chodit, neřkuli běhat…). K obědu jsme měli vynikající vepřovou roládu s rýží a oblohou a gulášovou polévku. Všichni jsme se přejedli tak dokonale, že výkřik paní kuchařky „Je na přidání!“ zůstal víceméně bez větší odezvy, a to i přes to, že byl na obědě i Mišák s Jirkou B. Dokonce i táta, který není rád, když zůstávají zbytky, uznal, že tolik zbytků prostě stejně dojíst nedokáže, takže se o to ani radši snažit nebude :o).

Brzy odpoledne už příležitostně sjíždí lanovka, ale nezažívá tentokrát takovou slávu jako jindy. Obsazeny však byly tři kánoe třemi lidmi – Mišákem, Vláďou a Mirečkem – a stříkali po sobě vodu z flašek a stříkacích pistolí. Možná by bylo přesnější – Mišák a Mireček stříkají vodu na Vláďu a ten se jen občas brání taktéž stříkáním vody, častější je však úder pádlem přes hlavu nebo nabourání do lodi (případně naopak odstrčení cizí kéni od jeho). Prostě správná vodní bitva.

K jídlu jsme večer dostali kuřecí stehýnko s bramborami, což bylo – ostatně už jako vždy – naprosto báječné. Zítra nás čeká v poledne svíčková a k večeři kuřecí řízek, na který se všichni náramně těšíme. Po večeři se už začínaly formovat zástupy na turnaj v šipkách. Po marném boji s elektronikou, která měla vybité baterky a navíc nebrala 17 přihlášených účastníků na turnaj, ale pouhých osm, jsme se rozhodli sčítat skóre ručně, abychom soutěž zvládli ještě do konce naší naháčské dovolené. Další změna byla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že tři hody na člověka uběhnou moc rychle, proto jsme přidali další dvě kola s tím, že hody v jednotlivých kolech sečteme. Nakonec se turnaj vydařil a vyhrál ho Mišák, který byl hojně podezírán za navedení plastových šipek do těch správných míst magnetem z druhé strany zdi, kde je jeho pokoj :-). Zbytek večera ubíhá celkem poklidně ve volné zábavě a vysvitlo dokonce lehce sluníčko. Na sklonku dne se vyskytli ještě jedinci, kteří po perném dni skočili do vody. Takže zase zítra – ahoj. 

Úterý 6.7. (středa ráno): Svoje dnešní zážitky napsala Šárka, 15 let. Fotky postupně – děsně pomalý internet :-(
Večerní turnaj v šipkách (a nejen) dokumentují obrázky.
Do úterního rána jsme se z pondělního večera protancovali a prozpívali. Přijel totiž skvělý hudebník Petr Malínek, který nám večer zpříjemnil hraním na keyboard. Když už v kempu vládla odpovídající nálada, vrhlo se několik odvážlivců do víru tance. Nebylo to však žádné diskotékové zmítání těly, ale výuka country tanců pod vedením zkušeného callera Tomáše. Jelikož se první tanec líbil, za chvíli došlo i na druhý. Poté unavení tanečníci odpočívali (a později i usínali) při poslechu našeho klavírního virtuoza Petra.
Ráno po snídani se několik účastníků zájezdu vypravilo prozkoumat nedaleké podzemní katakomby ve Světlé nad Sázavou. Byli ale celkem brzy zpět – katakomby se pro dnešek nadobro uzavřely, protože je státní svátek (opravdu logické :-D). Tím pádem byla naše rodina nakonec ráda, že jsme se nepokoušeli katakomby navštívit. Místo toho jsme vyrazili pěšky do Dolního Města. Cesta by probíhala normálně, kdyby jsme se nechtěli podívat ještě na nějaké lomy. Při hledání cesty, lezení po kamenech, prodírání se vysokou trávou jsme objevili několik stále funkčních lomů. Jeden z nich ukrýval krásný vodopád, o jehož existenci kupodivu nikdo z pravidelných návštěvníků Lipnice vůbec nevěděl.
Celý den bylo pod mrakem, takže po dobrém obědě (svíčková) nikdo nešel do vody. Většina z nás se zdržovala v jídelně nebo ve své chatce či pokoji. V jídelně se hrál pingpong, několik lidí bylo plně zaměstnáno svými notebooky a pár aktivních jedinců řádilo na Pavlově tancovací podložce. Mezitím se přehnal dost silný a vytrvalý liják s prvky bouřky. To zahnalo pod střechu i ty největší odvážlivce. I přes zvuky notebooků a pingpongových míčků slyšíme z kuchyně, jak nám paní kuchařky připravují k večeři řízky (mňam) :-). 

Středa 8.7. (Čtvrtek ráno): Svoje dobrodružně-pohodičkové zážitky sepsal Ivoš Žurek (internet opět nestíhá…)
Středeční ráno ukázalo po deštivém včerejšku příjemné sluníčko a krásná oblaka, která by bylo škoda nezvěčnit.
Dnešní den byl velením tábora ležérně nadepsán: „Voči, uši, ústa, hrad, Hašek…“. Chápej jako nenásilná procházka vesměs známými místy, nenásilný pokec a zcela nejpříjemnější závěr pod hradem Lipnice v haškově hospodě U české koruny (odkazy nevkládám, protože zdejší internet je tak šnekovitý, že bych tu seděl do září).

I nenásilná procházka odradila asi polovinu osazenstva, takže na start se v 10 hod. dostavilo něco mezi 15–20 vlastivědně dychtivých naturistů. První úsek trasy se nesl ve značně nadšenecky sportovním duchu i hovorně klokotném tempu. Postupně jsme míjeli nově objevený vodopád, různé lomy, známé i neznámé. V krajině se střídaly lesy, louky a hlavně zatopené lomy, které účastníci pochodu označovali buď poeticky něžnými názvy nebo technokraticky asketickými popisy polohy souřadnic GPS, popřípadě údaje o rozměrech, hloubce, teplotě a rosném bodu.

Asi u 4. lomu došlo ke skupinovému koupání, kterého se účastnili sportovci, nadšenci a exhibicionisti. Zpáteční zkratkou došlo k první ztrátě dnešního dne, když z dětinsko-dobrodružných pohnutek se PetrK jal zdolávat neschůdný úsek a zahučel jak dlouhý, tak dlouhý do zmíněného lomu. Očividná solidarita kolem suchých naturistů s ním soucítila. Neustále hodinky sledující Rybka poukazoval na kupící se časové manko a vybízel k okamžitému odchodu k dále plánovaným lomům, návštěvě hradu a poslechu odborných přednášek. PetrK mezitím lkal nad utopenými brýlemi, mobilem a foťákem. Tím začala destrukce dnešní výpravy.

Psychicky stižení Petrovým zahučením v čele s ním využili příležitosti a uhnuli z plánované naučné trasy směrem k cílové hospodě U české koruny. Zbylá sirotčí skupina pokračovala v pochodu na další lomy. Rybka stále vybízí k dodržení harmonogramu a návštěvě všech vytyčených bodů trasy. Částečně ukojen dosažením lomu s plastikou „Úst pravdy“ strhne dav zkratkou k dalšímu bodu „Bretschneiderovu uchu“. Tento lomcovák nezvládá další člen nyní již prořídlé výpravy – dosud vytrvalý n-důchodce, a háže zároveň ústa i záda z asi 10metrového svahu okořeněného četnými balvany. Jeho důchodkyně padá do mdlob, důchodce sbírá brejle a jakoby nic se dotazuje na směr další trasy. Rybka poněkud pobledne z možných dalších ztrát osazenstva a změkčuje striktní trasu k Uchu. To shlédneme všichni (zbývající) po pár minutách chůze.

Nyní se ubíráme k závěru naší dnešní klopoty – hradu Lipnice, který dobudou stůj co stůj Rybka, holky Formánkovy a … už asi nikdo. Já se vidím raději u povzbuzujícího, uklidňujícího a vůbec ozdravného moku v podhradí. Tam také shledávám odpadnuvší skupinu PetraK + ostatní labužníky, kteří neodolateným způsobem vychvalují Haškovu baštu, Haškův ležák a další nesčetné laskominy místní kuchyně a výčepu. Tímto pro nás končí vlastivědná část dnešního dne a s prvními doušky Haškova ležáku se dostáváme do světa rozkoše, radosti a pohodičky. Pohodička si to přikotoulí svým neměnným tempíčkem, baťůžkem na bříšku a zcela nezaměnitelným grifem se pustí do svého ležáku. V představě, že do tábora to je z Lipnice pouze z kopce se pouštíme do druhého, třetího ležáku. Svět se vybarvuje do růžova, pošramocený důchodce se začíná zubit a my s ním.
Po chvilce přikvačí Pavel T, známý vynálezce, strůjce horkovzdušných balónů, cvičenec na počítačové desce a neůnavný hledač kešek. Barvitě nám sděluje, jak byl okolnostmi donucen 4× vylézt pro jednu kešku na mohutný strom, zkonzumuje svoje něco s hranolky, kofolou a teď už hurá z kopce na tábor. Slzu setřeme u hrobu Jaroslava Haška a postupným upouštěním Haškova ležáku se blížíme k táboru.
Jak tento den ještě dopadne, je ještě ve hvězdách, nicméně já si jdu zaplavat, abych si udělal místo na další gastronomickou dardu, kterou nám bezpochyby připraví místní elitní kuchařský kolektiv. 

Čtvrtek 8. 7. (pátek ráno) – za všechny znavené olympioniky za pátečního kuropění sepsal Ivoš Žurek.
Čtvrteční ráno bylo po dvou podmračených – výletových dnech opět ve znamení absolutně vymetené oblohy. Nebylo tedy divu, že se opalovací louka zaplnila hned po snídani mnoha naháči, kteří tady dávali odpočinout turistikou namoženým tělům. Téměř všichni ale zároveň sbírali síly na zlatý hřeb celého našeho týdne – Sportovně-herní Olympiádu. Ta se konala celé odpoledne a spočívala v badmintonu, floorballu, hodu na koš, kuličkách, hodu létajícím talířem na cíl, švihadla a pétanque. Jelikož se všechny discipliny nestihly, tak se pokračuje i v pátek a navíc možná bude závod v aquazorbech napříč lomem.
Coby rozcvičku jsme v rámci rozhýbání těl sestavili dosud v našich aktivitách ojedinělý nápis LIPNICE z našich vlastních těl. S malou nápovědou je asi i čitelný.

Pak už následovala jedna disciplina za druhou. Excelovali v nich naturisti nejrůznějších věkových i váhových kategorií. Např. disciplinu Kuličky organizoval sám Mistr ČR v tomto sportu Zbyněk Fojtík www.kulicky.eu.

Následovalo ještě vyhlášení výsledků soutěže o nejhezčí rybičkou vyřezávanou lodičku z kůry. Zvítězil s převahou velmi zdatný konstruktér Jirka Rybka se svojí Sirénou, následovali Formánkovi a Marešovi.
Večer byl už zase v poklidně-gastronomickém tempu, kdy jsme byli opět oběťmi gastro-ataku našich milých kuchařek. Ty nás na začátek obšťastnily normální masitou večeří, po níž následoval obrovský pekáč roštěnek (zřejmě „něco k zakousnutí“) a k plánovanému táboráku přibyl nekonečný věnec buřtů. Cestu potemnělým lesem nám pak ukázala svíčková alej. 

Výhry a zas výhry… Vyhlášení fotosoutěže Pátek 9.7., kterého se zřejmě nikdo jiný neujal, dopisuje dodatečně JirkaRybka.
V pátek jsme hned po snídani pořádně napnuli naši lanovku ze skály na vodu, která byla po předešlém ježdění i dešti už nepříjemně prověšená. Výsledkem bylo, že jsme ji napnuli skoro až moc, a pár borců tak přejelo suchou nohou až na druhý břeh. Jinak se dopoledne neslo krom dohrávaných zbytků čtvrteční Olympiády v ospalém duchu „konečně zas sluníčko a teplo“, tedy na trávníku a sem tam ve vodě či na lodičce. To se mělo změnit kolem oběda, kdy vypukla táborová fotosoutěž – z fotek předaných už ráno jednotlivými účastníky Jirka B. vykouzlil skutečné obrázky na lesklém papíru, které pokryly několik oken jídelny. V rychlém sledu pak následovalo hlasování a i předání výher, které byly skutečně hodnotné: První cenou byl dokonce digitální fotoaparát věnovaný firmou Bé Foto.
Dalším bodem programu pak byla večerní, víceméně divadelní pohádková produkce, jejíž příprava zabrala mnohým z nás i celé odpoledne, i když účast i nasazení byly v jednotlivých skupinkách různé, a jedna ze zamýšlených čtyř pohádek nakonec nebyla vůbec. Během příprav jsme, vedle souběžného lenošení a ochlazování se v lomu, také z autorádia vyslechli rozhlasový pořad o naturismu, do jehož studia si od nás jen tak odskočil Ivo Žurek.
Po večeři jsme se tedy sešli, abychom shlédli různě pojaté pohádky – převrácené „Císařovy nové šaty“, rozsáhlou inscenaci největší ze skupin s titulem „Karakuruka“, i moderně pojatou krátkou „Perníkovou chaloupku“. Hlasování publika dopadlo jednoznačně ve prospěch Fíbovy Karkulky, a rozdala se opět řada různých cen. Následovalo až do úplného setmění ještě plavání v lomu, lodičky i poslední jízdy na lanovce, a v poslední chvíli jsme ještě nažhavili i saunu a před půlnocí se patřičně vypekli. :-) 

Sobota 10. 7.: Odjíždíme, ještě táborová FOTOSOUTĚŽ dostává i internetovou verzi, v níž můžete hlasovat i vy ZDE. Balíme své věci, a zase příště ahoj!

Poslední dojmy naturistů z letošní Lipnice:

Pohodička: přijel jsem se do známého prostředí rekreovat, to, co jsem očekával, mne nezklamalo a bylo mi dobře mezi mnoha přáteli. Krásné prostředí, vynikající strava, pohoda, klídek, zajímavý program, běhání bez oděvu a tak mi zůstane mnoho krásných vzpomínek.

Fajn strávený týden v přírodě, krásný lom, skvělé kuchařky, prostě vše tak jak jsem očekávala a slyšela z předminulého roku.

Honza F: Príma lidičky, nádherné prostředí, fantastická kuchyně – co víc si člověk může přát. Bohužel mám mnoho problémů a tak jsem si to neužíval tak, jak bych mohl za normálních okolností. Omlouvám se všem, kterým pohled na mě ve slabších chvilkách zkazil náladu.

Roman: Nikdy mě nenapadlo, že ovládám bezpilotni let hore dolů skalami s barevnou odměnou na svem pozadi

Jana D.- Super týden, kouzelné prostředí, prima společnost, báječná krmě, perfektní organizace – prostě to nemá chybičku. Příště nashle!

Diana + Jozef: Díky, splnil se nám sen, sjeli jsme lanovku a drbali si Rottwailera, a to vše ve společnosti prima lidí.

PÁJA: Krásný týden s pohodovými lidmi, příjemným programem a bezkonkurenčně úžasným jídlem. Jsem moc ráda, že jsme mohli pobýt a už se těším na další rok :-))

Olda a Iva se těší na další pokračování (seriály tedy nejsou zrovna naše hobby, ale rozhodli jsme se udělat výjímku)

Pavel S. → hell fuckin' yeah!!! tak příště nashle znovu!!

JirkaRybka: Lipnice jako obvykle – prostě super, od lomu a koupání v něm, přes tentokrát opravdu solidní porci výletů, po saunu a vydatnou kuchyni… Počasí jen chvalitebně, lanovka a ostatní blbnutí na vodě na výbornou, prima lidi kolem – není snad třeba psát víc. :-)