Na nádrži Jiviny je několik kousků trávníku – ty kultivovanější jsou na svahu pod cestou u zástavby na jižní straně, vhodné ale jen pro textilní návštěvníky. Pro naturistu se hodí severní strana, která má ale přírodní a místy velmi zarostlý charakter – nabídne spíše soukromí na malém plácku mezi rákosím. Přístup je směrem od hráze. Hned zkraje je zde kus trávníku, z větší části opticky oddělený od hráze keři, snad bývá jakž takž posekaný. Chodí sem zřejmě pejskaři, textiláci, kdekdo… Nicméně jsou i zprávy o n-rekreantech. Dále lze pokračovat po zarostlém břehu úzkou pěšinou mezi rákosím (místy rozbahněnou), která protíná ještě 2 menší travnaté plácky ukryté v porostu a s úzkými vstupy do vody (i malými ohništi), než slepě skončí v houštině. Tato místa jsou již zcela neudržovaná.

Voda je snad méně zkalená než na více navštěvovaném Džbánu (jinak jde o tentýž vodní tok), ale za průzračnou ji považovat nelze, a vstup do vody je přes bahnitou mělčinu. Na břehu se vyskytují tu a tam drobné odpadky. V závislosti na denní době a zvoleném plácku může porost poněkud clonit slunce.

Místo může být vhodné pro milovníky přírodního svobodného prostředí v rákosí, ale kdo hledá pohodlí a posečenou trávu, tomu lze doporučit spíše nedaleký Džbán. Jiviny nejsou zavedenou lokalitou, kde by byla návštěva naturistů nějak velká – spíše si tedy najděte vlastní soukromí mezi porostem.