Pobyt v Miličíně bych rozdělil na denní a večerní zábavu (i když večerní zábava se mnohdy protáhla i do brzkých ranních hodin). Na denní naturistické aktivity nám povětšinu týdne svítilo sluníčko, takže si vlastně nebylo na co stěžovat. Jen dny ubíhaly moc rychle a týden s partou skvělých lidí utekl velmi rychle. Byli jsme ubytováni vedle dvou rybníků, z nichž jeden byl přímo v chatovém táboře a druhý kousek za závorou našeho dočasného bydlení. Hned u příjezdové cesty z hlavní silnice k táboru. Drobnou skvrnkou na kráse byla trochu nižší účast naturistů, ale zábavě to nijak neuškodilo.

Miličín

2012 !

Denní aktivity se skládali z odpočinku a opalování. Hráli se karty (mariáš a prší), malovalo se na tělo, závodili jsme na lodích a člunu, nezbytná byla i rybniční šišková bitva a když došly náboje, tak se změnila taktika boje a došlo na stříkaní vody z plastových lahví. Pokusili jsme se také vytvořit nápis MILIČÍN 2012! Na souhrnné fotce se můžete podívat na výsledek, jak se nám činnost podařila. Vedlejší rybník, který byl plný ryb jsme s Martinem využívali na rybaření a protože zbývalo dost chleba v táboře, tak i na krmení kaprů. Několik dní Vašek s Petrou organizovali střelecké závody z vzduchové pistole.
Často využívaná byla i houpačka u rybníka, kde mnozí zkoušeli jak daleko doskočí do vody. Na volejbalovém hřišti se uskutečnila první naturistická soutěž v kuličkách. (Nikdy bych nevěřil, kolik dospělých lidí si libuje v této čistě dětské hře). Oblíbené byly i hry stolní tenis, petang a volejbal. Zahráli jsme si i královskou hru šachy. Poctivě jsme trénovali také aquazorbing i když zrovna u mně se žádný úspěch nedostavil. Díky tomu, že jsme byli ubytování v lese, časté byly i procházky, kdy někteří zaznamenali i houbařské úspěchy. Procházky lesem kvůli suchu ale jinak končili vesměs jen přínosem dřeva na večerní táboráky.

Nyní k jednotlivým činnostem.

Rybniční bitva na lodích, kterou vymyslel a zorganizoval JirkaRybka měla velký úspěch jak u dospělých tak u dětí. Škoda že se mohli zúčastnit jen dvě plavidla, nafukovací člun Martina, kde byly hlavně děti a jediná loď schopná plavby, do ostatních plavidel dost teklo a hrozilo potopení i s posádkou. Zkušený vodák strýček Skrblík lodě před použitím vyzkoušel a prohlédl již v táborovém skladě. Závody na kánoích na čas se uskutečnily po jednom zavodníkovi. Soutěž zorganizovali Vašek s Petrou a zkušený vodák Strýček Skrblík projel celou trať a vyznačil průjezdová místa. JirkaRybka dbal na regulérnost závodů jako již i Lipnicí prověřený rozhodčí. Vítězství si zaslouženě odnesl JirkaRybka a ostatní odsoudil jen do role statistů. Velmi dobrým časem se prezentovala jediná soutěžící žena Apolenka. Nám jako soutěžícím to vcelku nevadilo a brali jsme vše jen jako zábavu, i když Martin vyzkoušel i potopení lodi hned po startu. Asi se inspiroval mým startem na lomu V Lipnici, kdy Jirka po povelu start ihned zachraňoval pádla a loď, jelikož se jednalo o lom velmi hluboký. V Miličíně na rybníku přeci jen problém hloubky nikde nehrozil a voda byla velmi vhodná i pro malé děti.

Malování na tělo: Malovaní začalo netradičněbrzy odpoledne, kdy někteří ještě odpočívali po výborném obědě. Ivoš přinesl množství malířských potřeb a každý maloval jak uměl (někteří jako já i když neuměli), neomezen časem ani prostorem. Přesto vznikla krásná díla i když vlastně maloval každý na každého a málokterá malba měl jen jednoho autora. Pojali jsme to jako naturistickou zábavu, čmárej si co chceš a na koho chceš. Vítězové získali láhve šampaňského a děti spousty bonbonů, čokolád a sušenek. Protože vyhráli všichni kdo se zúčastnili tak výhry byly opravdu spravedlivě společné. Jedno malovací dílo nebylo podrobeno hodnocení poroty, ze dvou důvodů. Roman Bureš coby profesionál v malování našich oblíbených komiksů vytvářel malířské veledílo na Jitce. Do limitu času soutěže se nevešel ani časem, navíc by nebylo férové kdyby malíř soutěžil s neprofesionály. Jeho malba vydržela na Jitce do pozdních nočních hodin a bylo smyto až druhý den odpoledne. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

Skládání lidských písmenek Miličín 2012! Dlouho jsem přemýšlel jak vytvořit dominantní nápis dovolené, který by charakterizoval náš pobyt v Miličíně, až jsme zorganizovali naturistickou zábavu s názvem písmenka. Napsat nápis z lidských těl naturistů není vůbec jednoduché, proto jsme zkoušeli různé typy písma a každé písmeno z různých poloh. Ty nejlepší jsme vybrali a výsledek nápisu vidíte sami. Můžete hodnotit jestli jsme vybrali dobře. Smysl a nápad vytvořit zábavu a srandu pro naturisty se naplnil, všichni se dobře bavili a nápis si myslím, že se podařil velmi dobře.

Součástí denní zábavy byl i stolní tenis v jídelně tábora, kde probíhal jak turnaj, tak rekreační zapinkání každého kdo chtěl tuto oblíbenou hru hrát. Někteří nepoužívali jen standardní pálky, hráli i pádly z lodí, tácy z jídelny apod. Jídelna byla i dějištěm soutěže hry na počítači, kdy se tancuje na šipkách položených na zemi, kdy počítač průběžně vyhodnocuje kvalitu a přesnost vašeho tance. Paradoxem této taneční zábavy bylo, že muži vesměs nikdy netancující stáli frontu, až na ně přijde řada na koberečku ze šipek. JirkaRybka a Pepper dokázali tančit na hudbu dokonce i u tak stacionární dětské hry jako je tetris na počítači.

Další oblíbenou zábavou byla klasická karetní hra prší a bylo až překvapením, že hrající ženy si na sebe vymýšleli úkoly jejich součástí byli i lidé v jídelně, kteří o úkolech neměli ani tušení. Součástí úkolů se stala dokonce parta lidí kteří němeli o naturismu ani tušení a přijeli v pátek do tábora nic netuše slavit narozeniny. Nemusím snad ani podotýkat, že jsme z některých velmi rychle udělali naháče a původní poklidná oslava narozenin dostala trochu naturistického nádechu. Protože ale tohle už patří více do večerní zábavy, taneční naturistické diskotéky a vše kolem ní popíši v dalším díle našeho pobytu v Miličíně.

Ještě se zmíním o střelecké soutěži Vaška a Petry, kdy vedle rybníka na cestě umístili na lavičku plechovky a terče. Rozhodčím a pomocníkem byl Strýček Skrblík, který poctivě kontroloval terče a stavěl sestřelené plechovky. Každý kdo měl zájem si zastřílet, mohl vyzkoušet svou přesnou mušku vzduchové pistole. Uvedená soutěž byla hlavně zábavou, kterou přivítali hlavně rodiče dětí. BlaníkNěkteří se věnovali geocaschingu, kdy objevili jednu schránku přímo v táboře a několik dalších v blízkém okolí tábora. V souvislosti s rybníky nemohu nezmínit rybaření, kdy jsme po dvoudenní chvilkové rybařině ve večerních hodinách ulovili s Martinem dva velké kapry na zbytky chleba z jídelny. V rybníku v táboře byly také velké ryby, ale veškeré naše rybářské snahy se míjeli účinkem a k našim všemožným nástrahám se rybičky chovali absolutně nevšímavě.Mou oblíbenou procházkou byla i návštěva sousedního rybníka, kdy jsme chodili rybičky nakrmit, tím co zbylo z jídelny.

Chýňovská jeskyněChýňovská jeskyněVýlety do okolí: Navštívili jsme rozhlednu Blaník a Chýňovskou jeskyni s odborným výkladem průvodce. Po cestě z Chýňova jsme zastavovali na hřbitově, kde byly sochy známého sochaře. (Janykula mi poradí jeho jméno, protože jsme ho prostě zapomněl). Na rozhledně Blaník jsme si prohlédli okolí, v Chýňovské jeskyni jsme trochu zmrzli, protože teplota se (i když venku bylo kolem třiceti stupňů) blížila cca pěti stupňům Celsia. Cesta jeskyní chvílemi připomínala spíše horolezecký výstup po provizorních schodech s nízkými stropy šachty. Přesto výlety stály za to a člověk viděl zase něco jiného a zajímavého.