| ||||
Ze starého Naturisty Na přelomu září a října (2005 – pozn. red.) jsem navštívil největší řecký ostrov – Krétu. Cílem bylo zejména seznámit se s některými ubytovacími kapacitami, které nabízíme a které je možno využít zejména z hlediska naturistické rekreace. A samozřejmě podrobně poznat tento krásný řecký ostrov ve Středozemním moři. Najezdil jsem stovky kilometrů, prakticky s výjimkou východního výběžku ostrova navštívil celé pobřeží a část vnitrozemí a zde je, dle mého názoru, vyčerpávající informace, vedle několika obecných poznatků, i o naturistických možnostech na Krétě. Samozřejmě – když pominu situace, kde se někdo potají za kamenem svlékne a doufá, že místní či policie tam nedohlédnou, příp. šlape v horku několik kilometrů po kozích stezkách. I když uznávám, že nalezené miniplážičky pak mohou být velice romantické. Na druhou stranu – ležíte na pláži a najednou se přiřítí speciální terenní vozidlo “plážové“ policie, projede se po ní, či podél ní a zase zmizí. Severní pobřeží – nejnavštěvovanější část ostrova, s řadou rekreačních středisek, v podstatě nenabízí jedinou oficiální možnost naturistické rekreace. Možná někde, na zapadlých malých plážích severozápadního výběžku ostrova, které jsou však zcela mimo běžné komunikace a dosažitelné snad jedině terénním vozem po krkolomných cestách. Rekreační střediska a tím i pláže jsou přelidněné, ty obvykle písečné. Obchody, čtyřkolky, atrakce. Místy je však pobřeží velmi pěkné, převážně skalnaté. Po této straně ostrova vede také místní „dálnice“, spojující hlavní města Kréty – Chanii, Rethymno, Iraklion, Agios Nikolaos. Západní pobřeží – divoká krajina, skalnaté pobřeží, prakticky bez pláží, které jsou zde jen na několika místech, navíc dosti komunikačně odlehlých. Na silnicích stovky koz a ovcí, serpentiny nad mořem, minimální provoz a život. Leč krásné na pohled. Jihozápadní výběžek ostrova – zde je nádherná rekreační oblast, ostrov Elafonisi. Zaparkujete na pevnině, kde jsou vybavené pláže (slunečníky, lehátka), sociální zařízení, restaurace a pak se můžete vydat „broděním“ mělkou vodou na ostrov. Naleznete zde písečné, travinami porostlé duny, písečné pláže, mnohdy s červeným pískem, malebné zátoky a zátočiny ohraničené roztodivnými kameny. Pokud nebudete chtít, nemusíte prakticky nikoho vidět. Já osobně jsem tam, kupodivu, nenalezl jediného naturistu – kolega, který tato místa navštívil o pár dnů později jich tam pár potkal a radostně se k nim přidal. Nelze však považovat toto místo za oficiální tolerovanou lokalitu. Jižní pobřeží – zde je možno nalézt 2 centra, ve kterých se naturisté opalují, koupají a rekreují bez problémů. Prvním z nich je Vritomartis – naturistický hotel pár kilometrů východně od městečka Chora Sfakion se svojí vyhrazenou pláží, která je od hotelu vzdálená přibližně 1 km a na kterou samozřejmě mohou přijet i mimohoteloví návštěvníci. Na pláži je plážový bar a sociální zařízení. Obsluha tohoto hotelového baru byla česko-rumunská a její první otázka po zaparkování byla „jste z hotelu?“. Na otázku, proč ten dotaz, byla jednoznačné vysvětlení – občas sem omylem zabloudí textiláci a jsou pak zbytečné dohady. Tato pláž je oficiálně naturistická. Vlastní hotel poskytuje perfektní podmínky pro naturistickou dovolenou, při pohledu z pobřežních hor či silnice vypadá jako zeleno-modro-bílá oaza v poušti vyprahlé kamenité oblasti. Druhou naturistickou lokalitou je městečko Plakias a jeho okolí. Přímo v Plakiasu je dlouhá písečná městská pláž, na jejímž východním konci, cca 1 km od centra, u pobřežních skal, je přibližně 200 metrů dlouhá část určená naturistům, kterých zde v době našeho pobytu byly řádově dvě stovky. Není sice označena, ale naturisté zde „vládnou“ zcela bez potíží a tuto pláž je možno označit za oficiálně tolerovanou. Jsou zde slunečníky, lehátka, sprchy, výběrčí poplatků. Samozřejmě převládali němečtí naturisté, ale od mnoha slunečníků bylo slyšet i češtinu. On sám Plakias se pomalu, ale jistě, stává českou enklávou. V řadě restaurací jsou již k dispozici jídelní lístky v češtině, značnou část ubytovací kapacity mají pronajatou české cestovní kanceláře. Přímo u naturistické části pláže jsem objevil hotel Plakias Bay a dohodl jsem se zde působícím českým touroperátorem, že by byl ochoten exklusivně pro naši CK tuto kapacitu na vyžádání zajišťovat. Z hotelu na pláž je to totiž pouhých cca 150 metrů, do městečka onen zmiňovaný 1 kilometr. Na opačné straně od městečka Plakias, směrem na západ, je ve vzdálenosti cca 3 km další pěkná a romantická pláž – Souda. I na ní je kout, využívaný naturisty, i když jich zde jsou řádově jen desítky a navíc jsou „promíchání s textiláky“. Tato pláž je převážně oblázková, příp. kombinovaná, s hrubým pískem. Přímo u této pláže však v současnosti probíhá intenzivní výstavba penzionů a je tudíž otázkou, jaký bude další osud onoho naturistického koutku. Na ostatních plážích v okolí Plakiasu jsme již naturisty nikde nenalezli, stejně jako v dalších částech jižního pobřeží. Plakias je příjemné řecké-krétské městečko, s mnoha restauracemi, kavárnami, obchůdky, obklopené vysokými horami. Jeho jediným problémem je velmi často „fičící“ vítr, tzv. fičák. Je to způsobeno tím, že městečko leží v ose jedné ze soutěsek mezi pobřežními horami, další soutěska je zhruba 5 km východně od něj. U Plakiasu je rovněž bývalé naturistické středisko Kalypso, zhruba před 3–4 lety převedené na režim „textil“. S poťouchlým „potěšením“ jsem konstatoval, že za nás bylo otevřeno do konce října, nyní již koncem září zavřelo pro nedostatek klientely své brány. Se smutkem jsem konstatoval – „škoda ho“, pro naturistické účely přímo ideální místo. A kam se na Krétě podívat – rozhodně do Knossosu, nejznámějšího minojského paláce nedaleko Heraklionu a po cestě se zastavit v poutním místě Kréty, v klášteře Moni Arkadiou. Další výlet by mohl směřovat do Gortysu, Festosu a Mataly, určitě stihnete navštívit cestou i kláštery v Preveli a horské městečko Spili, centrum prodeje krétských koření a bylinek. Další výlet by mohl vést do oblasti náhorní planiny Lasithi a dále pak na sever, k ostrovu Spinalonga. Doporučuji navštívit západní pobřeží ostrova a oblast Elafonisi. A určitě si nenechte ujít výlet jen kousek na západ od Plakiasu, do Chora Sfakion, silnicí podél soutěsky Imbros a zpět na FKK-pláž u hotelu Vritomartis. Tam je koupání nejlepší – romantická oblázková pláž, okolo skály po nichž lezou kozy, ve vodě „živo“. Jednou z velkých výhod krétských pláží je skutečnost, že téměř všude naleznete sprchy, na většině pak lehátka a slunečníky. Ty však ovšem za poplatek. A ti, co mají rádi i náročnější turistiku by neměli zapomenout na návštěvu soutěsky Samaria, jediného národního parku na Krétě. Autobus vás vyveze do hor, na její začátek a pak vás čeká mnohakilometrový a několikahodinový sestup k moři, přeprava lodí do Chora Sfakion a dále opět cesta autobusem domů. Fotodokumentaci ze všech těchto míst, s výjimkou soutěsky Samaria, naleznete na FOTOGALERII Hájek, NTSC Odkaz: FKK na Krétě (popis, foto, mapy) Tento příspěvek byl přesunut ze staré verze našeho webu. Některé další informace (např. pláže u Mataly – Red Beach, Kommos) najdete v této staré diskusi (dnes již uzavřená – přístupná pouze pro čtení) | ||||
Přirozená radost ze života
Dnešní Plakias a okolí, Kréta
Po čtrnácti dnech v Plakiasu jsem nabyl dojmu, že s řeckým negativismem vůči nahému koupání a slunění to už není tak horké, jak se dá číst na webu. Přinejmenším na jižním pobřeží. Plakias a nedaleké Ammoudi Beach v sousedství Damnoni zůstávají tolerovanými plážemi, což nepochybně uvítají lidé, které neláká pobyt v uzavřeném naturistickém zařízení. Dost možná se právě sem přelévá tento zájem z už několik let nenaturistického Calypsa. A provází ho obrovská tolerantnost okolí, takže oněch 200 metrů, o nichž psal před třemi lety kolega Natur, se dnes už prodloužilo na zhruba 300 m, na úroveň plážové kavárny, za níž je nejbližší taverna v budově se studii. Z původních dvou slunečníkových sekcí se totiž „tolerované pásmo“ rozšířilo dnes už i na třetí, kde se v dobrém rozmaru snoubí oblečenost a nahota ve všech variantách. Hojně se využívá rozlehlý neslunečníkový prostor – nadivoko sem chodí zejména lidé, kterým je líto dávat pět eurokorun za dvě lehátka a slunečník. Mezi naturistickým a textilním pásmem u vsi je rozlehlý, zhruba 200–300 metrů široký pás, který zřejmě zabere velké ubytovací zařízení, jež se rychlým tempem staví přímo proti němu. Odhaduji, že už v příštím roce tam přijedou první turisté. Staví se ostatně všude a Plakias se rozrůstá přinejmenším (protože na druhou stranu vsi jsem nešel) zejména podél silnice na Rethymno. Pláž Damnoni je podle svědectví krajanů, kteří se tam vypravili, příliš rušná – vrátili se rychle zpátky. Podle jiných cestovatelů se podíl N:T na kamenité Soudě pohybuje půl na půl. A ještě jiní krajané si vzali auto, protože jim Plakias připadal příliš rušný. Pochvalovali si pláže pod Rodakinem asi 20 km západně od Plakiasu – nejen hlavní, kde si našli nahý koutek, ale i sousední menší bez slunečníků i úplně malé, kde se naturismus provozoval ve velkém. Dokonce prý mu zcela běžně holdovali i místní – vrcholem stydlivosti byly řecké dívky, které k vodě došly v šátku a do vody vstupovaly nahé, což jen potvrzuje větu v úvodu. Že by Řecko, nebo alespoň Kréta, přebíraly v této sféře roli Chorvatska? Peníze od turistů se přece hodí vždycky, že, a jedno, zda jsou (turisté) oblečení, nebo všude bez. Plakias zůstává tedy rájem pro milovníky neformálního naturismu. K tomuto příjemnému závěru nutno však přidat drobné nepříjemnosti, bohužel zásadního rázu: Prožili jsme během zmíněných dvou týdnů letos v první polovině září, kdy prý běžně bývá teplo a klidné moře, kromě skutečně páru dní s těmito atributy i další, kdy: z pláže nás vyhnal prudký vítr, který zvedal písek a prach (průvodce mluvil o akupnktuře, já o peelingu); sedmistupňovou vichřici provázel hukot, kvůli němuž se ani nedalo spát či sedět na terase a pít třeba víno nebo raki jsme si pro velké vlny přinášející masy řas nezaplavali a dokonce se schovávali před deštěm, spíše zahradnického rázu. Voda však byla po celou dobu teplá a vzduch rovněž. A ještě jedno doporučení pro cestu do Plakiasu – nejméně dva týdny, alespoň na jeden si půjčit auto (cca 30 eurokorun/den). Ceny v tavernách jsou přiměřené, caciky či vinné listy dvě, řecký salát tři až čtyři, krétské pokrmy od čtyř do šesti, ryby od šesti výše, džbánek místního vína 2,50 a více, frappé od dvou a půllitr domácí raki 2,50 a více.