Po velikonoční návštěvě Velkého Dářka jsme se už nemohli dočkat, až si budeme moci užít vysočinského ráje v jeho plné letní kráse. Po vleklých oplatilských aférách a peripetiích jsme se těšili do nerušené přírody beze sporů s automobilisty, diskotékami a rybáři. Rodný kraj ve Žďárských vrších nás nepřivítal jen s otevřenou náručí, ale připravil nám nejskvělejší týden, jaký jsme za poslední roky vůbec zažili.

Nuda pláž u Velkého Dářka má jednu obrovskou výhodu – nemůže se k ní dojet autem. To si necháte pěkně u silnice a k vodě se vydáte krásným smrkovým lesem. Poslední stovky metrů už vám nic nebrání si oblíbené místo přiblížit nádhernou naturistickou procházkou. Cestou sbíráte borůvky a až se začnou kolem vás červenat brusinky, tak jste už jen krůček od vysněného ráje mnoha Žďáráků, Novoměšťáků i Broďáků.

Další nespornou výhodou Dářka je jeho dosti malá navštěvovanost. Pravda, diskotéky tady nebouří, služeb je taky pomálu, tak snad proto. I za třicetistupňových veder jsme se tady procházeli přilehlými lesy skoro sami a okouzlení z písčitého břehu Dářka si nechávali až jako bonbonek nakonec.

Nuda pláž nás ohromila nepopsatelně horkým větrem, který nám připomínal přímořské podnebí. Hlučící vlny od západu a krásně žlutý píseček atmosféru jen umocňovaly. Jsme na místě. Kolem je jen pár lidiček, jinak všude kolem klid, mír a vlny, kterým se nedá odolat.

První cyklistický den jsme věnovali výjezdu ze Žďáru na Sklenné, Tři Studně, kde jsme si odpočinuli u nejvýše položeného rybníku čs. Vysočiny – Sykovce (740m.n.m.). Tady sice n-pláž není, ale velmi příjemná t-pláž nám poskytnula pohodlné místo pro oběd.

Ze Třech Studní jsme vyrazili už zcela opuštěnou cyklostezkou hlubokým lesem směrem na Cikháj. Cestou jsme minuli Národní přírodní rezervaci Žákova hora . Tady jsme viděli pěkný „udržovaný“ prales, skoro jako na Boubíně na Šumavě. Silnička tady šplhá hodně vyskoko, až k hranici 800 m.n.m., takže se začínaly ozývat děti, jako že „nanuky a Dářko a motorky a proč pořád šlapat, když jsem furt v lese…“. Proto jsme to z Cikháje namířili přes Škrdlovice ke známé n-pláži na Dářku, děti ucpali nanuky a pro dnešek byl klid

Další den jsme nezvolili tak namáhavou túru a rozjeli se přes Polničku směrem na Račín, kde máme oblíbený rybník se stovkami bílých, růžových a červených leknínů. Opět skvělé místo pro polední odpočinek a návštěvu příjemné Račínské hospůdky.

Po obědě jsme zfrčeli k Vepřovskému rybníku, kde jsme našli krásný plácek pro pohodlnou naturistickou siestu. Po ní nás čekala cesta k Radostínu a jeho rezervacím rašelinišť. Národní přírodní rezervace Dářko v sobě skrývá nečekané množství rašelinových vrstev, na kterých nalezneme ojedinělé druhy rostlin. Odtud je opět coby kamenem dohodil k naší n-pláži, tentokrát z druhé strany, po naučné stezce.

To jsme ale už v našem třetím cyklodni, kdy jsme vyrazili opět do vršků nejvyšších a těmi je Devět skal. Ty bych už ale moc pro kolo nedoporučoval, protože zvláště sjezd do Svratky se velmi krkolomný. Velmi na nás ale zapůsobily vesnice Křižánky a snad všechny následující na trase Svratka – Milovy – Blatiny – Kadov – Fryšava. Pouze na skok jsme se stavili u Milovského rybníka, kde ovšem z druhé strany od lesa jsme neviděli žádný problém s naturistickým vyžitím. My ale už spěchali přes lesy a hory ku Kadovu a Fryšavě, kde jsme měli závěr dnešní túry. Cestou jsme se ještě vyšplhali na Dráteníčky (kola tentokrát zůstala pod skálou ). Při sjezdu k Samotínu se nám naskytl úchvatný pohled na oblačné hrady nad Horními Blatinami.

Závěr dnešního skvělého dne patřil malinké odbočce z Fryšavy k rybníku Medlov. Tady jsme byli velmi překvapeni čistotou vody, písčitým dnem a naturistickými možnostmi prakticky hned za hlavní pláží (cca. po 17. hod.). Užili jsme si tedy opět jednoho bezvadného vysočinského rybníku a za burácení „My chceme nanuky!“ jsme se opět ubrali do civilizace.

To se nám ale už nachýlil náš poslední den krásného týdne, ve kterém jsme nenašli chybu. Každý si přišel na své, žena po mě dokonce jako před léty hodila očkem… Kluci se vyřádili na kolech. Musím ještě připomenout krásnou novou cyklostezku kolem Pilské nádrže ve Žďáře, tu jsme si opravdu užívali.

Jezero na VysočiněA co na závěr? Snad že jsem se s odstupem let dostal tam, kde jsem chtěl vždycky být a letos se mi to nějakým zázrakem podařilo. Synek nám po večerech předčítal ze stejného Jezera na Vysočině od Karla Čemuse, jako jsem před třiceti lety předčítal svým rodičům já. Snad mi tady chyběla moje nikým nenahraditelná babička z Přibyslavi, kde jsem prožíval ty nejkrásnější prázdiny svého dětství. Ta ani jedno brzké ráno nelenila a běžela vnoučkovi pro čerstvé rohlíky. A vnouček si jen usrkával kakao, dloubal si v kostce másla, chřoupal rohlík, poslouchal „Krásné a ještě lepší jitro“ od Františka Nepila a těšil se, že prožije bezva den na Vepřováku nebo dokonce u Dářka

Text a fotografie: Ivoš

WEB KAMERA Velké Dářko
Perfektní tipy na cyklovýlety Vysočinou
Naturistická stránka Velkého Dářka
Naše velikonoční výprava 2007 na Velké Dářko