Infinit Maximus A ještě horší. A tak je lepší zůstat doma a přestat vzhlížet k tomu, co je na jih a západ od našich hranic nedostižné ani tuto ani příští pětiletku.

Rodinnou saunovou sešlost jsme tedy nenasměrovali do dosud nedostižného Therme Laa poblíž Hevlína na Znojemsku, ale ušetřili jsme pohonné hmoty i čas tím, že jsme zůstali pár set metrů od domova. Bez mučení přiznávám, že jsme chtěli naší rodinu a přátele přesvědčit, že INFINIT MAXIMUS je lepší než Therme Laa a že i když se tady mezi sebou pořád hádáme, tunelujeme a podrážíme navzájem, tak je mezi námi pár takových, kterým se podařilo i u nás vytvořit něco na západoevropské úrovni a držet s ní krok.

Psí počasí je pro návštěvu INFINITU MAXIMU úplně to nejlepší, protože ho pozorujete pěkně panoramaticky ze sauny na 90°C vyhřáté a k tomu se vám nabízí přídavkem pohled na vodopád s potůčkem, který končí jezírkem, jehož vlnky dosahují téměř až k „vaší“ prohřívárně. Ocitáte se tak v jakési ojedinělé kombinaci psího počasí, romantické scenérie a příjemného tepla. Pravda, teplo se mění v horko a to vám na chvíli navodí další ojedinělé nutkání, které vás samotné vyžene do psí plískanice. Tu si užíváte nadmíru a děkujete Bohu, že vám snesl listopadovou plískanici a ne saharské vedro.
Pokud se vám z té celé euforie zamotá hlava, tak se jen pár kroků od sauny zachytíte nového masivního zábradlí, které vás zavede až do jezírka, odkud zmizela cedule „Zákaz vstupu“ a nahradila jí nová: „Vstup do jezírka na vlastní nebezpečí“. Zábradlí vás ale bez jakéhokoli nebezpečí dovede až ke dnu jezírka. Tam řičíte, vyjete, špoucháte a jste hrdiny, protože jste přežili koupel ve vodě, jejíž teplota má do 10°C hodně daleko.
A tak se zase těšíte do toho psího počasí, protože to je teď hřejivé a hladivé, stejně jako jeho mlha a listopadové mžení. Tou mžící procházkou se blížíte ke známým jihomoravským sklípkům. První z nich je, jak jinak – vinný.

„Ježiš, tady není nic vidět“, vypadne spontánní dojem našeho nového hosta. „Vydrž chvilku a uvidíš :-)“. A opravdu se před námi během minutky začnou ze tmy vynořovat tu skupinka vinných láhví, támhle zase snop sušených bylin, hrubá klenba „pradávného“ vinného sklepa. Je to důmyslná odpověď tvůrce Infinitu Maximu všem těm světelným i hlukovým smogům, které nás za branami Infitinů provázejí na každém kroku.

Až se dostatečně „ovíníme“ sklepní tmou, která jen trpělivému ukáže nevídané, mineme saunu alchymistovu i bylinnou chýši. Tak se všichni sejdeme u krbu. Ten najdeme uprostřed rozlehlé venkovní části v odpočívárně. Dokola kolem plápolajícího krbu si vybereme nejpříhodnější lehátko a pozorujeme plápolající oheň. Tenhle je jeden z momentů, kdy se nám nechce do psího počasí.

Zase ty ceremoniály…
Hned vedle krbové odpočívárny je velkoprostorová sauna pro desítky sauňáků a kde se také odehrávají po 2 hodinách ceremoniály. Protože se v Maximu jedná o novinku, tak jsme zapomněli na překotný boom saunových ceremoniálů po vlastech českých, kde si mnozí pletou vonné ovívání s Cirkusem Humberto a zvědavě vyhlíželi, s čím Infinit přijde.
Od pohledu svalnatý a sympatický Tomáš byl na pohled k nerozeznání od ostatních sauňáků. Pečlivě připravené a dle pořadí srovnané osušky předvídaly, že půjde o promyšlenou akci.
Celá sauna potemněla a jen po obvodu náznakem prosvítalo namodralé světlo. Spíše siluety než modře osvětlené náznaky těl vytvářely prazvláštní atmosféru, do které se začaly ozývat zvuky podobné těm vrzajícímu ledu.
„Polární záře“, už jen ujistil ceremoniář tušící sauňáky. Modravé záření pak střídavě provoněl eukalyptem, střídavě prokládal sněhovými koulemi na rozpálená kamna. Zvuky ledových plání pak jako najednou přešly v hudbu, se kterou se mladík navlas trefil do ledového krupobití a výskot s pozdvižením.
Když si představíte dokonalost Infinitů, tak se vám hned s tím vyjeví jejich ceremoniály.

Maximus s koupáním Pořád nám ale nedá ta nově objevená radost z psího počasí a vyrážíme s hosty opět ven. A nebyl by to Infinit, kdyby neplánoval, nebudoval, nemodernizoval – „V provozu pouze ochlazovací bazének“ :-/ zní na cedulce, která nás brzdí v exkurzi původní venkovní části Maximu. Nic naplat, sem se podíváme až napříště. Stejně tak do blízkého Infinit Santonu, jehož rekonstrukce se bohužel opět oddálila.

Naše rodinná dvouhodinovka se nachýlila. Nezbývá než s pocitem krásně prožitého psího počasí zkonstatovat, že doby, kdy jsme závistivě vzhlíželi k rakouským a německým saunovým světům jsou ty tam. Therme Laa už asi jednou pro vždy necháme Znojemákům a budeme se těšit, co že nám to Infinit za těmi zatím zaigelitovanými stěnami, napříště přichystá.

Domovská strana INFINIT MAXIMUS