Při návštěvě řady německých saunových světů jsem tiše doufal, že se i u nás objeví první saunová vesnička se saunovými domky, uprostřed zurčícím potůčkem a vůbec přímého spojení saunování s okolní přírodou. V těchto dnech jsme se dočkali a dlužno hned na začátku dodat, že jsme se dočkali zcela originálního a mimořádně zdařilého díla venkovního areálu INFINITU MAXIMUS u Brněnské přehrady. Navíc vytoužené saunové domky u zurčícího potůčku předčila trojice jihomoravských sklípků, z nichž jeden je (jak jinak na jižní Moravě) vinný.

Z dalších nepřehlédnutelných věcí dnešní hřmotné doby je důmyslná práce s tichem a (polo)tmou. Předpokládám, že zvědavost sauňákova nabyla vrcholu, takže přibrzďujeme u severovýchodní zátoky Brněnské přehrady, parkujeme u komplexu MAXIMUS, na uvítanou se smočíme v kamenné kašně a vcházíme do světa přírodního saunování.
Na vysoký standard saunových světů INFINIT jsme si za poslední roky už zvykli. Víme, že dovedl udělat z neutěšených socialisticko-odborářských prostor hotelu Santon pro současnou dobu přijatelný saunový svět, který aktuálně opět rekonstruuje a otevře příznivcům saunování znovu na podzim 2014.

INFINIT MAXIMUS byl ovšem postavený „na zelené louce“, což se nesporně odrazilo na celkovém pojetí prostoru. Ten se v polovině července 2014 rozšířil o rozsáhlou venkovní část, která byla důvodem, proč jsme se v třicetistupňovém vedru vydali do saun (!). 

Vůbec jsme ovšem neprohloupili, protože nás přivítala zeleň, vodopád, bystřina, trávníky, jezírko a samozřejmě sauny. Přírodní ráz umocňují zatravněné střechy všech domů, což nám navozuje dojem, že jsme se ocitli někde ve Skandinávii. Odpočívací dům je uprostřed venkovního prostoru a uprostřed něho je krb, kolem něhož se v zimě budou setkávat procedurami vypocení sauňáci. Tato odpočívárna je skoro do všech stran prosklená, takže máme krásný výhled do vekovní zeleně, na jezírko i bystřinu. Nicméně na odpočívání máme času dost, takže zvědavě pokračujeme dolů k samostatné panoramatické sauně u jezírka. Skandinávský dojem zatravněných střech se mísí s jakoby japonskou miniaturizací zahrady a téměř pentatonickými hudebními postupy, které se linou odněkud z trávy. Dokonalé.
Panoramatická spodní sauna má celou stěnu směrem do areálu prosklenou, takže odsud pozorujeme jezírko, bystřinu, vodopád, odpočívárnu i saunové sklepy, kam se dostaneme za chvíli. Zadní část panoramatické sauny tvoří asi nejpřírodnější místo celého areálu, kde máte výhled do čisté zeleně a neruší vás vůbec nic a nikdo. My se nerušeně suneme dál a zvědavost nám nedá vyzkoušet přilehlé jezírko. To tvoří přirozené zakončení horního vodopádu a bystřiny. V průměru má asi 10 metrů a je u něj cedule „Zákaz koupání“. V rámci objektivní informovanosti ctěných čtenářů jsme vyzkoušeli jezírko nejen pokocháním se zvenku, ale po vzoru jezinek „jen dvě nožičky a dvě ručičky vstrčíme a hned zase půjdeme“ jsme otestovali kvalitu vody. Při 30°C byla na saunové poměry značně teplá a tak jsme kvačili o sklípek dál. 

Další infinitskou originalitou jsou deštníky :-). Ve snaze vyjít návštěvníkům maximusově vstříct, jsou u všech venkovních saun umístěny deštníky. Tzn. pokud je venku vánice, liják nebo podobná psota, návštěvník si pohodově kráčí pod značkovým deštníkem napříč areálem a jásá. Otázkou je, zda když jdu ze sauny do sauny, popř. do sprchy – mám potřebu se krýt před deštěm. K každém případě jsou i tyto deštníky milým důkazem péče o návštěvníka Infinitu Maximus.
Prvním ze sklípků je vinný. Je to jakási předehra ke dvěma dalším, která by se dala dnešní „populární“ mluvou nazvat „bio“. Vcházíme dovnitř, kde nás z prosluněné infinitské pláně čeká (úplná) tma. Na první pohled to vypadá jako chyba, ale za pár vteřin se před námi ze tmy začne objevovat soudek s vínem, ošatka se špunty, polička s vinnými lahvemi… Vinná vůně jen umocňuje typicky jihomoravské prostředí a my jsme se jakoby rázem ocitli někde kolem Mutěnic nebo Pálavy. Bioteplota kolem 40°C ovšem příliš nenaplňuje naše sauňácké choutky, takže se suneme k vedlejšímu sklepu. Míjíme bystřinu, kde se opět přesvědčíme, že je dnes tropický den.

Alchymistův sklep. Tak se jmenuje druhá podzemní sauna. Pro nás se zase opakuje přechod ze slunce do tmy a stejně jako vedle se nám i tady začínají ze tmy vynořovat nejrůznější obrazce, vzorce, schémata a já jen čekám, vb kterém koutě se zjeví vousatý vědec s baňkami a zkumavkami ;-). Velmi pěknou zajímavostí Alchymistova sklepu je krb s hořícím ohněm.

Poslední podzemní saunou je Bylinná chýše. Tady jako bychom se ocitli na půdě babky kořenářky – všude sušené svazky bylin, plátěné pytlíky, tu cep pověšený na stěně, támhle zase džbán s kyticí sušených květů. I tady byste asi v některém potemnělém koutě zahlédli styrou bylinkářku, jak míchá svoje léčivé odvary. Všechny tři sklepy jsou zbudovány z prastarého vysušeného dřeva, takže působí letitým dojmem a útulností. Zaujmou i takové detaily, jako madlo u dveří coby samorost.