CHORVATSKO po třetí. Střední Dalmácie.

Vložil sailor, 29. Březen 2012 - 7:34

Ještě jednou se pokusím o několik vět a zkušeností o Chorvatsku, mém oblíbeném cíli rodinných dovolených. Již jsem pojednával o dovolené v Chorvatsku na lodi, pak o oblasti od Rijeky k Zadaru, tedy Kvarner až severní Dalmácie, a teď ještě něco málo o Dalmácii střední. Bude to pro mne jednodušší, jelikož v minulých článcích jsem vzpomínal 10let zpátky na několik různých míst, kdežto tuto oblast a zmiňovaná místa jsem navštívil během jediné dovolené přede dvěma lety. Takže začnu asi hlavním cílem a cestou k němu. Cestu k němu možná jen naznačím, jelikož jak už jsem psal, mám rád starou trasu přes Plitvice a nejinak tomu bylo i tentokrát.

Popis cesty jen rámcově: Benešov, Brno, Vídeň, Graz, Maribor, Krapina, Zagreb, v Karlovaci uhnout na starou vnitrozemskou magistrálu, u Zadaru překonat vrchol Kapely a spadnout k moři. Pak jsem jel po staré přípobřežní magistrále, jelikož jsem se chtěl ještě stavit v Biogradu a pak už jsme byli v Rogoznici.

Rogoznica. Po delší době, kdy jsme trávili dovolené na severu a středu Chorvatska, zkusili jsme vybrat místo trochu jižnější, nicméně stále ve středu Dalmácie, tedy nad Splitem. Rogoznici jsem volil z několika důvodů. Naučil jsem se hledat cíle dovolených podle satelitních snímků na Google Earth, ze kterých se dá odhadnout, jak je město velké či malé, přehledné nebo roztáhlé a jak je tedy daleko jak na slušnou pláž tak případně do historického centra. Dokonce i kvalita koupání či pláží se už nechá slušně rozpoznat. Rogoznica splňovala všechny možná kriteria, co se dostupnosti, ceny, pláží i moře týče. Bohužel nebo spíše bohudík mne trošku zklamala přístupem obchodníků který jsem od Chorvatů neznal, tak i svou rychlou zapamatovatelností. Zapamatovatelností myslím to, že jsme městečko znali během tří dnů a pak už nebylo co nového nacházet. To bohudík znamená jediné. Donutilo nás to hledat nové zážitky jinde a tak jsme po té co se děti vyřádily u moře vyráželi na výlety do okolních míst a měst, která jsou naštěstí v okruhu 25ti km a jsou to města známá a zajímavá. Jedná se o Trogir, Šibenik a Primošten.

ROGOZNICA.

Je nevelké městečko asi 50km severně od Splitu, 25km severně od Trogiru. Má několik zajímavostí. První z nich je celková dispozice města. Staré město je postaveno na jakémsi poloostrově, respektive ostrově spojeného s pevninou jen nasypanou hrází a na ní silnicí. Tato stará část města je na kopečku, kdy na severní či severozápadní části je obecní molo a přístaviště výletních a rybářských lodí. Tady se samozřejmě, tak jako všude v Chorvatsku soustřeďují i restaurace a cestovní agencie, krámky se suvenýry a cukrárny. Dále po obvodu už jsou spíše malé plážičky a na opačné straně kopce jsou ubytovací kapacity, apartmány a kemp. Novější část města je postavena na pevnině a je výrazně ovlivněna druhou zajímavostí, a to přístavištěm jachet, Marina Frapa. Tady jsou apartmány a taverny, pekárny a dva obchody se smíšeným zbožím. Dokonce jedno železářství. Marina Frapa ovlivňuje i ráz městečka. Chování obchodníků jsem bohužel viděl podobné jako např. na Istrii, méně domácí, orientované na zisk z turistů. Možná jsem měl jindy štěstí, ale obvykle mám na Chorvatsku rád právě přívětivost lidí. Tady jsem někdy ani nenašel cenovky na suvenýrech. Třetí a asi nejdůležitější zajímavostí, je jezero Dračí oko.

Je to krásné, zelenomodré jezírko uprostřed skal, nijak velké za to opravdu krásně zasazené do prostředí. Jeho zajímavostí je nejen jeho krása a nádherná barva, ale i to, že je spojeno přes skály s mořem a tak je v něm sladkoslaná (brakická) voda, a jeho hladina podléhá vlivům přílivu a odlivu. K jezeru se dá dojít dvěma cestami. Jedna jednoduchá je přímo přes marínu. Leží totiž přímo za jejím plotem, který je ale brankou průchozí. Druhá, složitější je po břehu moře, místy trochu skalnatého ale nízkého. A tady se dostávám k tomu jak se tu dá vyžít naturisticky. Veřejně bohužel ne. Ale cestou k jezeru jsem šel po břehu, a hned za druhou zatáčkou od hlavní pláže, už se koupající textilem nezatěžují.

Druhá možnost je jako obvykle v destinacích bez veřejné FKK, půjčit si člun a ke koupání a opalování využít jeden z dostupných ostrůvků Movar nebo Lukvenjak. Nerad bych, aby toto moje pojednání vyznělo úplně proti Rogoznici. I zde se mi líbilo, ale jelikož jsme městečko po třech dnech znali dokonale, donutilo nás to podívat se i okolo a to Rogoznici trošku zastínilo. Prvním městem, kam jsme vyjeli na výlet bylo město Trogir a to z banálního důvodu. Že je v Rogoznici železářství jsem se dozvěděl pozdě a jelikož se nám rozbilo lehátko a já neměl v autě čím ho slušně opravit, vydal jsem se do Trogiru, s tím, že to okouknu a odpoledne se tam pojedeme podívat všichni.

TROGIR.

Úžasný zážitek. Mohu jen doporučit všem kdo budou mít třeba jen půldne času a budou v dosahu, obětovat tomu městu alespoň odpoledne. Nedá se toho stihnout moc ale stojí to za to. Podívat se a nebo bydlet v tomhle městě jsem chtěl už léta a jsem rád, že se mi podařilo ho alespoň navštívit. Centrální turisticky nejzajímavější část města leží na ostrůvku odděleném od úplné pevniny jen úzkým průlivem, či spíše kanálem, který překonáte po krátkém mostě. Větším ,,Trogirským“ průlivem a také delším a zvedacím mostem. je odděleno od většího ostrova Čiovo, kde je druhá část starého města, spíše klasického města kde žijí lidé své životy a kde bydlí.
To je ale jen malá část severní části ostrova. Většina ostrova Čiovo je pak zastavena osadami, hlavně na pobřeží, kde je také většina ubytovacích kapacit. To nechám ale na konec, jelikož to má jinou souvislost. Teď zpátky k tomu podstatnému a tím je ta část historického Trogiru .Tady se soustředí víceméně všechna historie a památky města, stejně jako turistické, gurmánské a kulturní vyžití. Prostorné a rozlehlé nábřeží je zároveň přístavem pro luxusní jachty takových rozměrů, že nebýt most na Čiovo zvedací, ani by sem asi nevpluly. Když se vydáte po tomto západním nábřeží, podél nekonečné řady restaurací, obchůdků, cukráren, stánků, kolem bezpočtu pouličních umělců nemůžete dojít jinam, než ke starobylé pevnosti Kamerlengo. Vyplatí se koupit si vstupenku na hradby a do věže a shlédnout město z výšky. Tato pevnost a pak katedrála svatého Vavřince (sveti Lovre) jsou asi nedůležitější památky tohoto úžasného města, mimo jiné zapsaného do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Před katedrálou je po rozlehlém nábřeží asi největší volná plocha ve městě. Krom trochu prostoru kolem obou románských kostelů, svaté Barbory a svatého Jana Křtitele, je pak už celé město jednou jedinou spleticí uliček, ve kterých se ale kvůli malé rozloze města do šířky prakticky nedá moc zabloudit a ve kterých za každým rohem najdete něco nového.
A teď ještě něco praktických zkušeností.
Co mne na Trogiru příjemně překvapilo, a nebo spíše opět nepříjemně překvapilo ve srovnání s Rogoznicí, byl kurz Kuny jak ke koruně tak k Euru. Není tak obvyklé pro chorvatsko najít tak výrazně odlišné kurzy ve směnárně. Teď už jsou kurzy jiné, ale tehdy se jednalo o cca 12% rozdílu v neprospěch směnáren v Rogoznici. Druhá věc se týká právě ubytování. Jelikož se jedná o tak frekventované město, nedá se tu dost dobře skloubit dobré koupání s večerní procházkou městem. Buď je blízko do města a daleko ke slušné klidné pláži s čistou vodou a nebo naopak. Právě proto není pro běžného turistu jako jsem já, který se přes den rád oddává slané vodě a večer si dojde do města na večeři nebo se jen tak projít a posedět, zrovna ideálním cílem pro dovolenou. Je to úžasný zážitek, ale jelikož jak už jsem říkal, většina ubytovacích kapacit je až na ostrově Čiovo a nebo na krajích města, které jsou ale vzdáleny i 7km, nechávám si Trogir pro příště opět jen jako cíl velmi krásného výletu. Dalším městem, které jsme měli možnost navštívit bylo město Šibenik asi 34km severně od Rogoznice.

ŠIBENIK.

Šibenik je na můj vkus až příliš velké město, po Splitu, Zadaru a Vodicí ( či Vodicemi) asi největší v oblasti, ale přesto s velmi zajímavým historickým středem a půvabným pohledem z tvrze svatého Jana na Šibenický záliv a průliv svatého Antonína. Tvrz se tyčí prý 125m nad městem a pohled na okolí je opravdu zážitek, který za těch cca 500 schodů stojí. Mimochodem po vyšlapání až nahoru na věž tvrze bych přísahal že těch 125m někdo vypočítal z opravdové výšky vydělené nejméně třemi a po ještě náročnějším sestupu s přestávkou na zmrzku v jedné ze zahradních cukrárniček, jelikož na cestě na tvrz prakticky nepotkáte obchod ani občerstvení, bych dal skoro cokoliv za lahvičku francovky na lýtka. Co se památek týče, asi nejvýznamnější je katedrála svatého Jakuba, postavená prakticky skoro na nábřeží a proti ní postavená budova radnice ze 16tého století. Tady jen malou zajímavost. Jde o jednu z nejvýznamnějších novogotických staveb v Chorvatsku vůbec a jen díky náhodě se zachovala v pořádku ačkoliv velká část památek v Šibeniku byla válkou v devadesátých letech poničena. A chybělo opravdu málo. Skrz střechu dokonce vlétl přímo doprostřed katedrály dělostřelecký granát, který jako zázrakem nevybuchl. Odtud jsme se vydali zpět přes staré centrum a část nového města, které mne ale nijak zvlášť neoslovilo, opět užít trochu procházky po rovném nábřeží a pak zpátky do Rogoznice .

Malou zmínku ke koupání si neodpustím, přestože jsme se do vody v Šibeniku nedostali. Přímo ve městě jako i v jiných velkých městech to na koupání zrovna není. Nedaleko je ale luxusně vybavená pláž nebo spíše středisko Solaris, kde musí být podle dostupných informací koupání opravdovým požitkem, bohužel spíše pro textilní část populace. Veřejnou FKK jsem nezaregistroval, nicméně za chvilku bude líp. Cestou zpět do Rogoznice , jsme se ještě stavili na procházku a večeři v malebném městečku Primošten a to byl vrchol našeho poznávání oblasti.

PRIMOŠTEN.

Co jsem obdivoval na Trogiru jako na městě velkém či větším, tady jsem našel na tak malé ploše, že mi to až vzalo dech. Něco nádherného. Město je, stejně jako např. Rogoznica ale i jiná města postaveno částečně na poloostrově, či spíše připojeném ostrově, kde je prakticky celé staré původní město se svým typickým koloritem, ovšem s jednou malou změnou. Obvyklou šířku tipických úzkých Balkánských uliček si zmenšete na polovičku. Původní ostrůvek je tak malý, že domky jsou, když ne rovnou spojeny terasou, tak natolik blízko u sebe, že se někdy o uličkách ani nedá mluvit. Něco podobného jsem viděl ve Vrbniku na Krku, zmíněném v minulém článku o Chorvatsku. Atmosféra prostě nepopsatelná.

Do městečka se vchází po zřejmě nasypané spojovací hrázi, ale vstupuje se do něj branou jako byste vstupovali do města desetkrát většího. Hned za branou je malé a také jediné náměstíčko. U nás by se tomu dalo říkat spíše náves, ale tady se to dá zvát náměstím skutečně právem. Malé podium pro živou kapelu, dokola jedna taverna vedle druhé, tedy asi šest, více se jich nevejde, jedno infocentrum, dvě cukrárny a samozřejmě zlatar Filigrán. Odtud se můžete dát dvěma směry. Buď doleva po nabřeží spíše rybářském s rybářskými konobami, kde jsou cítit upravované mořské pochoutky z každého okna a odtud pak po schůdcích či několika krkolomnými uličkami na kopec a nebo přímo přes náměstí, nejširší ulicí ( asi tak 5m) přímo na kopec ke kostelu svatého Jiří u kterého leží také hřbitov a odkud je výhled na všechny strany ostrova a to opravdu výhled dechberoucí, pokud vám to vyjde večer na západ slunce, které tu zapadá přímo do moře, takže pokud máte štěstí a trpělivost, uvidíte tu, stejně jako na otevřeném moři poslední paprsek žlutého slunce, který vám modrá voda jadranu zabarví do čisté zelené. Tak jako to vyšlo nám. A navíc jsme na něj měli možnost koukat ze třetího patra taverničky o půdorysu cca 8×11m, kde kuchyně je v suterénu a číšníci mají lýtka jako závodní ciklista, jelikož tři patra běhají snad každou třetí minutu.

Snad jen jako třešnička, či dvě třešničky na dortu dokonce vlastně tři třešničky se pak jeví tři zkušenosti s touto hospůdkou. Krom již popsané anabáze ohledně kuchyně a servírování jídla do všech tří pater, mohu odpřísáhnout, že takhle dobré chobotničky jsem zatím ještě nikde nejedl ( a to jsem jezdil 4 roky na obchodních lodích námořní plavby po celém světě). Některé byly snad tak čerstvé, že by snad ještě odešly z talíře. Druhá zajímavost byla ta, že u vstupu na dvorek restaurace byl jídelníček s fotografiemi jídla a cenami. Což není nijak neobvyklé, ale ty ceny byly o cca 30% nižší než obvykle, takže jídlo za 70kn tady bylo za 50kn apod. A třetí zajímavostí na této hospůdce byl šláftruňk. Je dobrým zvykem nejen Chorvatských restaurací, že po jídle dostanete ještě na rozloučenou sklenku tradiční pálenky, obvykle Travarice. Obvykle ji dostanete na tácku, každý sklenku, někdy včetně dětí, párkrát se mi stalo, že si s námi přišel ťuknout i majitel restaurace. Nejen ťuknout, ale i popít. Tady jsem ale viděl poprvé jiný model. Pod tímto fotojídelníčkem, byla načatá láhev Travarice, sklenky, ubrousky a každý kdo odcházel a měl chuť, sám si nalil.

Divné na tom bylo, že brána do dvorku byla přímo z ulice a restaurace začínala až pod kopečkem, takže pokud by to bylo v česku, asi by ta láhev neměla dlouhé trvání, tady, ale vedla slušnost a to mne opravdu dostalo. Zpět z restaurace se na náměstí jde tou ,, hlavní“ uličkou, kterou lemují obchůdky se suvenýry nebo zlatnictví, ale i jedna galerie místního kovoumělce, který vyrábí sošky z hřebíků, matek a šroubů. Tolik ke starému městu. Nové město má ale také svůj půvab a to i pro Naturistické vyžití a užití si slané vody a sluníčka. Pobřeží je tu členité, zátoka střídá zátoku a ve velké části z nich stojí hotel, apartmány, bungalov nebo kemp. Výhled je prakticky do otevřeného moře, který vám zpestřuje jen pár ostrůvků, výhledu ale nebránících, spíše ho spestřujících. Pláže jsou tu také na střídačku, od jemných oblázků až po skály. Co je ale zajímavé z naturistického hlediska je fakt, že tu jsou dokonce dvě naturistické pláže, což v této oblasti není zrovna k vidění. Jedna z nich je přímo na pevnině u hotelu Marina Lučica a druhá je na ostrůvku Smokvica, kde se lze i ubytovat.

Kdo jste článek dočetl až sem, tomu díky moc za trpělivost a věřím, že Vám možná dodal pár informací nebo zkušeností nebo inspirace a že, přes občasné někdy až příliš kritické názory ohledně Chorvatska, přístupu celníků, cen nebo chování k turistům, žralokům a žraloky sežraným učitelkám mateřských škol, se sem budete, tak jako já rádi vracet a že Vám třeba postupem let přiroste k srdci tak jako mě. Věřte, měl jsem možnost navštívit pracovně mnohem exotičtější země, rád bych se podíval i do Bulharska, nebo Černé Hory. Ale pokud se rodinné dovolené s dvěma dětmi týče, tak jak co do ceny, tak co do prostředí, prozatím Chorvatsko zůstává pro mne na prvním místě.

Na závěr bych, vzhledem k ročnímu období chtěl všem naturistům, naturistkám, naturisťátkům, naháčům, prostě nám všem popřát krásné a teplé jaro tady v čechách a nádherné a úžasné léto kdekoliv u vody nebo po světě, protože právě ta volnost a pohoda, kterou máme možnost využít hlavně v létě je to co je na tomhle světě opravdu důležité a sluníčko je zdrojem nejen zdraví a energie, ale hlavně pohody a dobré nálady. Mějte se všichni moc prima.

View Croatia Middle Dalmatia in a larger map

Článek mírně redakčně upravil ROLAND.

Naturista Klub Přispěvatelé: Líbil se Vám tento článek? Máte pěkné naturistické zážitky z Vaší dovolené, cestování, návštěvy bazénu, aquaparku, wellnessu? Podělte se o zážitky s ostatními čtenáři. Za článek většího informačního rozsahu Vám nabízíme volnou vstupenku na libovolnou akci Naturisty cz.
Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL. [Pošta]

Potěšíte sebe i ostatní naturisty.

Pokud byste chtěli podpořit Naturistu cz. jakoukoli částkou, tak můžete bez poplatku systémem PAY SEC na naše jméno: naturista, číslo: 3891789.
Předem Vám děkujeme.
Inzerenti a zájemci: Chtěli byste zde prezentovat svůj obchod, nabídku, služby nebo Vaše činnosti? EMAIL. [Pošta]

Využijte prosím naši širokou nabídku Vaší prezentace na internetu i na reálných a oblíbených akcích NATURISTA.CZ.